Ústavní právník Jan Kysela je bývalý poradce prezidenta republiky Petra Pavla FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
ROZHOVOR / Ústavní právník a bývalý poradce prezidenta republiky Jan Kysela vysvětluje v rozhovoru pro deník FORUM 24, jak funguje zákon o střetu zájmů. Postup prezidenta Petra Pavla považuje za legitimní a situaci kolem Andreje Babiše, který chce být předsedou vlády, vidí jako absurdní. „Nejdůležitější na tom ovšem je, že to nevadí významné části společnosti, respektive voličům.“
Babiš chce být premiérem, ale vlastnictvím Agrofertu se ocitá ve střetu zájmů. Vysvětlete nám, jak funguje zákon o střetu zájmů. Obsahuje nějaké sankce, které by i po případném jmenování vedly ke ztrátě způsobilosti k výkonu funkce předsedy vlády?
Když se podíváte do zákona o střetu zájmů, zjistíte, že obsahuje v zásadě čtyři položky, které mohou být se situací nejen Andreje Babiše, ale každého člena vlády konfrontovány.
První se týká toho, že když se účastníte jednání ústavního orgánu, což u Andreje Babiše je vláda nebo poslanecká sněmovna, a dostanete se do situace, kdy se projednává záležitost, z níž by mohl kynout osobní prospěch vám nebo právnické osobě, kterou vlastníte či kontrolujete, tak to máte ohlásit a ono hlášení má být zaznamenáno v zápise z uvedeného jednání. To znamená, že to podléhá veřejné kontrole. V jaké míře se to bude dít, to je otázka. Samozřejmě záleží do značné míry na tom, v jakých situacích ten, kdo je ve střetu zájmů, vyhodnotí, že zrovna v tuto chvíli střet zájmů má. Co jsou tedy přesně témata, ze kterých lze vyvodit, že z toho plyne pro něj osobní prospěch. To je první okruh, který je spojen se sankcí veřejné kontroly.
Pak je tu druhý okruh, který se týká účasti v zadávacím řízení v rámci různých dotačních programů, a to je v zásadě postaveno tak, že v případě, že ten subjekt má problém, který spočívá v tom, že člen vlády nebo jím kontrolovaná osoba tam vlastní podíl větší než 25 procent, tak se předpokládá, že buď se nemáte do zadávacích řízení vůbec hlásit čili nemáte se o dotace ucházet, ale především nemáte takříkajíc vyhrát, to jest: nemáte dotace dostat. Jinými slovy, problém není na straně Andreje Babiše, respektive Agrofertu, ale u státu či veřejné moci, pokud by to nerespektovaly.
A zbývající okruhy? Hrozí vůbec nějaká sankce či pokuta?
Třetí okruh se týká vlastnictví médií, které je zakázáno. Tam se zdá, že se Andrej Babiš své mediální divize zbavil, ale jistý si úplně nejsem. A pak zbývá čtvrtý okruh, který je podle mne nejcitlivější, protože zakazuje členovi vlády podnikat, být ve statutárních orgánech a tak dále. To, co mu ovšem nezakazuje, je správa vlastního majetku. A to, co se dělo v minulosti a bude se podle mého soudu dít i v budoucnu, je spor o to, jestli je Andrej Babiš pouhým správcem svého majetku, což by mohlo být dovoleno v rámci výjimky, anebo majetek, který představuje Agrofert, což je konglomerát spousty firem v hodnotě desítek miliard, už není správa vlastního majetku.
Tento problém je spojen s přestupkovou sankcí, o které by rozhodoval Městský úřad v Černošicích, příslušný pro Průhonice, kde má Andrej Babiš trvalé bydliště, a tam je pokuta do výše 250 tisíc Kč. To už se v minulosti testovalo a černošický úřad následně dvakrát narazil u Krajského úřadu Středočeského kraje. To jsou tedy celkem čtyři okruhy, přičemž každý je spojen s nějakým typem sankce, ale žádná z těch sankcí neznamená, že by došlo ke ztrátě způsobilosti k výkonu funkce předsedy či člena vlády.
Co když prezident republiky jmenuje Babiše premiérem a jeho řešení střetu zájmů bude i po uplynutí třicetidenní lhůty stanovené zákonem diskutabilní?
Zákon o střetu zájmů předpokládá, že v případě, že situace je taková, že ji nemůžete vyřešit během 30 dnů, ale o řešení se pokoušíte, tak můžete lhůtu nastavovat, aniž je řečeno, jak dlouho. To by následně byla věc k posouzení pro Městský úřad v Černošicích, aby si v komunikaci s Andrejem Babišem vyjasnil, zdali činí, nebo nečiní patřičné kroky – a podle toho by pak rozhodoval, anebo nerozhodoval o přestupku.
Nezdá se mi, že by v takové kauze mohl nějak zasáhnout třeba Ústavní soud ČR, jenž má kompetenci ohledně neslučitelnosti funkce u poslanců a senátorů. Tam je nějaká agenda ke střetu zájmů, ale vůči členům vlády nikoliv. Andrej Babiš je sice i poslanec, jenže to, jak jsou limitováni poslanci, je nesrovnatelné s tím, jak jsou limitováni členové vlády. Ovšem je tu ještě evropská legislativa, kterou detailně neznám. Půjde o to, zdali Andrej Babiš přijde, nebo nepřijde o dotace, dostane, nebo nedostane pokutu. Ta evropská rovina je každopádně mnohem závažnější, protože potenciálně zatěžuje nejen Babiše a Agrofert, ale i Českou republiku.
Považujete postup prezidenta republiky, který žádá Andreje Babiše, aby veřejně vyjasnil, jak vyřeší svůj střet zájmů, za legitimní?
Ano, považuji ho za legitimní, protože v zásadě nikdo jiný než prezident republiky v tom procesu není, a záleží teď na tom, v jaké míře přisuzujeme zákonu o střetu zájmů význam. Pokud žádný střet zájmů nevidíme anebo je nám to z různých důvodů jedno, pak pochopitelně požadavek prezidenta republiky, aby Andrej Babiš něco udělal, nebo alespoň něco řekl, vám může připadat jako nepatřičný, protože co je prezidentu a veřejnosti do toho.
Ovšem když nějaký střet zájmů vidíte i s těmi úskalími, o kterých jsem výše mluvil, ať už jde o dopad na právní stát či evropské penězovody, pak mi poptávka ze strany prezidenta nepřipadá nemístná ani nelegitimní. A teď se můžeme přít, jestli stačí, že to Babiš řekne prezidentu republiky, anebo to musí být na kameru, což souvisí i s představou nynějšího prezidenta Petra Pavla, že vládnout se má spíš transparentně, poněvadž to nějak souvisí s mechanismy veřejné kontroly.
Pokud Babiš odmítne informovat prezidenta republiky o řešení svého střetu zájmů, co když se prezident rozhodne ho nejmenovat premiérem? Může se vůči tomu Babiš nějakým postupem ohradit? Na jmenování neexistuje nárok.
Andrej Babiš se samozřejmě může ohradit politicky, může se ohradit protestem svého politického hnutí a rodící se koalice. Takže má jisté politické prostředky a ty jsou v kontextu ústavního práva velmi důležité, byť byly v minulosti přehlíženy. Například kdyby býval někdejší prezident Miloš Zeman čelil důraznějšímu tlaku tehdejší vlády Andreje Babiše, tak by se třeba nedopustil celé řady nepředložeností, jichž se dopustil. Politické prostředky jsou opravdu důležité, ale nezdá se mi, že by tu byly k dispozici i nějaké právní nástroje. I proto, že Andrej Babiš zatím nemá žádnou funkci, o jejíž kompetence by se mohl přít.
Kolega Aleš Gerloch kdesi řekl, že by šlo použít obecný prostředek ústavní žaloby, totiž žaloby Senátu PČR se souhlasem sněmovny. Ale ta je postavena na velezradě nebo hrubém porušení ústavního pořádku. Ano, prezident má jmenovat premiérem někoho, kdo má šanci získat ve sněmovně důvěru. Nicméně to pravidlo není postaveno tak, že by platilo, máš-li nejvíce mandátů ve sněmovně, pak jsi to ty, kdo má právní nárok být premiérem, a pokud ze strany prezidenta nedojde ke jmenování, bylo by možné reagovat nějakou žalobou.
Nezdá se mi, že by se v případě nejmenování Andreje Babiše dalo hovořit o hrubém porušení ústavního pořádku. Pokud prezident vidí nějakou překážku, pak by jejím důsledkem mělo být politické jednání s představiteli hnutí ANO, aby prezident zjistil, jaká je jejich reakce anebo co hodlají dělat, případně co dělat nebudou. Mluvit v této fázi o ústavní žalobě mi připadá maličko předčasné, anebo ne úplně přesvědčivé.
Není vlastně absurdní, že se Andrej Babiš, který je evidentně ve frapantním střetu zájmů, a navíc čelí obžalobě, vůbec uchází o funkci předsedy vlády České republiky?
Absurdní to je, ale je to absurdita, ve které žijeme už poměrně dlouhou dobu, takže už nám tak absurdní nepřipadá, protože se normalizuje. Nejdůležitější na tom ovšem je, že to nevadí významné části společnosti, respektive voličům. A to je věc, které nevypovídá na prvním místě něco o Andreji Babišovi, ale o nás, o české společnosti. Když se rozhlédneme po světě, tak existují různé standardy politické kultury, ale připadá mi, že v posledních desetiletích se spíše nezvyšují. Naopak politická kultura dost výrazně klesá. Stačí se podívat na Spojené státy americké, kde to nyní vypadá jako v nějakém béčkovém filmu s nepravděpodobným scénářem. Jenže se to stalo realitou. Je to výpověď o naší době a naší situaci, a chcete-li to popsat tak, že je to absurdní, pak takové slovo lze použít.
