Ústavní právník Jan Kysela FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Ústavní právník Jan Kysela je univerzitní profesor a vedoucí Katedry politologie a sociologie Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Zároveň působí jako tajemník Stálé Komise Senátu PČR pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Obecně je považován za autoritu v oboru českého ústavního práva a pravidelně se k této problematice vyjadřuje ve veřejném prostoru. V kontextu aktuální povolební situace poskytl rozhovor deníku FORUM 24 právě k úloze senátu a též k úřadu prezidenta republiky.
Jak s ohledem na aktuální dění hodnotíte význam senátu? A jak v těchto souvislostech reflektujete dřívější zpochybňování jeho existence?
Těžko budu objektivním respondentem, když v senátu už téměř čtvrtstoletí působím. Zdá se mi nicméně, že v delší časové periodě přibývá podporovatelů senátu ve skupině těch původně nejistých či nerozhodnutých občanů, poněvadž narážejí na situace, v nichž se jeho význam ozřejmuje. Od počátku tu byla, pravda, spíše menšinová skupina zastánců, stále samozřejmě přetrvává skupina zarputilých odpůrců, pro něž je senát drahý, zbytečný, protilidový, proevropský, pravicový… Doplňovat lze dle libosti. Už roky však platí, že senát má často lepší výsledky v hodnocení důvěryhodnosti než poslanecká sněmovna.
Těmi situacemi, o nichž jsem se zmiňoval, mohou být brždění mocenského kartelu opoziční smlouvy před lety, dílčí korigování výsledků mnohých sněmovních voleb, neúspěchy antisystémových či autoritářských stran v senátních volbách, vymezování se vůči politice a ústavně sporným až protiústavním postupům Miloše Zemana.
Zkrátka, pro určitou část společnosti se stává senát symbolickou záštitou a nadějí, že cesta, kterou se vydalo třeba Maďarsko, nemusí být i naší cestou. A to koneckonců bylo prapůvodním účelem senátu.
Petr Pithart kdysi varoval před zavedením přímé volby prezidenta republiky, neboť ji považoval za časovanou bombu vloženou do českého ústavního systému. Myslíte si, že by bylo vhodné a rozumné – po všech nedávných zkušenostech – vrátit volbu prezidenta do rukou parlamentu?
Především je zřejmé, že to aktuálně není možné. Dokud by sama veřejnost časem neusoudila, že volit prosystémového prezidenta nám nejde, nebude politická reprezentace riskovat střet kvůli demontáži tak demokratického „výdobytku“. Přímá volba možná je časovanou bombou, možná určitou dispozicí k proměně systému.
Miloš Zeman samozřejmě naplnil nejhorší očekávání všech sýčků. Kdyby však byl zvolen někdo konciliantnější, nebo alespoň systémově konformnější, bouchnout to nemuselo. Uvidíme tedy v příští volbě, potažmo po ní, jestli přímá volba v našich podmínkách nutně generuje polarizujícího prezidenta.
Funkce prezidenta je součástí naší moderní ústavnosti od obnovení českého státu v republikánské a demokratické formě v roce 1918. Měla by být podle vás vážně diskutována otázka případného zrušení prezidentské funkce a rozdělení pravomocí na jiné ústavní činitele?
Já mám úřad prezidenta v oblibě a úctě, ani mi nevadí závan monarchismu s ním spojený, možná naopak. Proto bych funkci nerušil. Ostatně prezidentská role se nevyčerpává souborem převoditelných kompetencí, neboť má velký význam symbolický: je určitou tváří státu, někdy vlídnou a empatickou, jindy zlobnou.
Máte nějaký podnět k tomu, jak by bylo dobré upravit kompetence prezidenta republiky?
Ano, spíše bych se zamýšlel právě nad ústavní úpravou: všemožnými důsledky přímé volby, koncepcí odpovědnosti, rolí v procesu vytváření vlády atd.
Nejsem sice přílišným optimistou, co se nalezení široké shody v parlamentních komorách týče, ale důkladné promyšlení prezidentova statusu se zohledněním očekávání expertů, politiků i občanů by bez ohledu na to bylo ku prospěchu. Už proto, abychom snížili četnost a variabilitu diskusí, co vše prezident smí, nebo nesmí, které začnou vždy, když se z Hradu ozve výmluvné ticho, anebo ještě výmluvnější zvuk.
