Poslanec Jan Lipavský (za ODS), bývalý ministr zahraničí FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
ROZHOVOR / Babišova vláda přinesla Česku ztrátu prestiže, tvrdí poslanec Jan Lipavský (za ODS), bývalý ministr zahraničních věcí ve Fialově vládě. Kabinet neprovozuje skutečnou zahraniční politiku, nýbrž pouze uspokojuje poptávku uvnitř stran vládní koalice, především ignoranci Ukrajiny. Vicepremiér Macinka podle něj řeší „prkotiny“, třeba škrtání reprezentačních fondů na ambasádách. „Macinkovy útoky vůči Hradu se evidentně dějí s Babišovým požehnáním,“ říká Lipavský v rozhovoru pro deník FORUM 24.
Západní státníci se nedávno sešli v Kyjevě na oslavě ukrajinského Dne nezávislosti. Premiér Babiš chyběl. Co to prozrazuje o údajném Babišově pragmatismu?
O Ukrajině platí, že kdo chvíli stál, už stojí opodál. V přímém přenosu vidíme, jak Babišova vláda ignoruje Ukrajinu, straní se různých dronových a protiraketových iniciativ. Podpora Ukrajiny ze strany Česka klesla i v diplomatickém ohledu na minimum. Bude to mít ekonomické a technologické dopady, protože postupně vypadneme z ukrajinských rozvojových projektů. Ani plánovaná byznysová mise vicepremiéra Karla Havlíčka na Ukrajinu to nemá šanci zachránit.
Naše zahraniční politika je rozdvojená. Na jedné straně stojí prezident Pavel, na druhé Babišova vláda. Slyšel jste projev ministra Macinky k českým diplomatům?
Od Macinky jsme se toho moc nedozvěděli. Velvyslance vyzýval, aby byli aktivní, ale vůbec nevysvětlil, co jsou teď hlavní linie českého zahraničního politiky. Žijeme v geopoliticky velmi rozbouřeném světě, takže jasné slovo mi tady chybělo, ať už o pozici Česka v rámci EU a NATO, nebo o vztahu k revizionismu a agresivitě Ruska a Číny. Naopak vnímám jako důležitý prezidentův apel, aby česká zahraniční politika zůstala v zásadních otázkách koordinovaná a jednotná. Jenže Babišova vláda odmítá s hlavou státu komunikovat, čímž naše domácí spory jen vynáší navenek.
Považuji to za hrubou chybu premiéra Andreje Babiše, který jede špinavou kampaň proti prezidentu Pavlovi. Podle mě hodlá sám kandidovat do prezidentského úřadu a jeho chování tomu nasvědčuje. Také proto od prvních dnů po svém návratu do Strakovy akademie odmítá s prezidentem konstruktivně jednat a spolupracovat. Platí to i pro Macinkovy útoky vůči Hradu, které se evidentně dějí s Babišovým požehnáním. Babiš i Macinka postupují v součinnosti a dokonalé souhře.
Co říkáte tomu, jak váš nástupce v Černínském paláci „reformuje“ českou kulturní diplomacii?
Jako ministr zahraničních věcí jsem kladl na kulturní a veřejnou diplomacii velký důraz. Babišova vláda se nyní snaží tuto agendu maximálně upozadit nebo rovnou vyzmizíkovat, ať už jde o destrukci útvarů strategické komunikace nebo měkkých nástrojů diplomacie, jako je právě kultura. Obojí by mělo hrát významnou roli v budování reputace našeho státu, a proto například provozujeme v zahraničí Česká centra.
Ministr Macinka teď neustále mluví o šetření. Ale z toho, s čím přišel, nejsem zrovna moudrý. Podle mne jde o vědomou rezignaci na tuto agendu. Vždy je samozřejmě klíčové, kolik finančních prostředků je ministr zahraničních věcí schopen pro ni zajistit. V případě Petra Macinky vidíme, že objem financí klesá. A nejde jen o Česká centra. Patří sem i takové „prkotiny“ jako reprezentační fondy jednotlivých ambasád. Nyní jsou takřka na nule.
Co jsou podle vás priority Babišovy vlády v zahraniční politice? A jak se konkrétně projevují?
Premiér Babiš a ministr zahraniční věcí Macinka hodně mluví, ale chybí následné konkrétní činy. Nejde vlastně o skutečnou zahraniční politiku, ale o uspokojování poptávky uvnitř stran a hnutí vládní koalice. V praxi to například znamená ignorovat skoro všechno kolem Ukrajiny a vytěsňovat ji z českého veřejného diskursu. A dopouštět se servilních gest vůči komunistické Číně ve stylu nedávné Okamurovy mise do Pekingu. Vlastně si vůbec nejsem schopný vybavit, co významného Babišova vláda udělala pro českou zahraniční politiku.
Babiš tvrdí, že Fialovu vládu nebral v zahraničí nikdo vážně a teprve on zviditelňuje Česko…
Fialova vláda získala v rámci EU a NATO značný kredit, což samozřejmě nynější vládní představitelé vehementně popírají. Nezapomeňme, že hnutí ANO Andreje Babiše i strana Motoristé sobě Petra Macinky patří v europarlamentu k frakci Patriotů pro Evropu, která je v politické izolaci. Kabinety většiny evropských zemí proto zrovna netouží po spolupráci s Babišovou vládou a na našeho premiéra se dívají skrz prsty. To každopádně neznamená, že se jiní premiéři s Babišem na různých summitech „státnicky“ nepozdraví, ale tím to také končí.
Babišova vláda se holedbá údajně skvělými vztahy se Spojenými státy, ale my jsme je také udržovali na vysoké úrovni. Kladu si tudíž otázku, co tento kabinet přinesl pozitivního pro tuto zemi. Uběhl už více než půlrok od nástupu Babišovy koalice do Strakovy akademie a moje odpověď je spíše skeptická: Babišova vláda nepřinesla nic, anebo, což je ovšem velmi negativní, ztrátu prestiže.
Vláda rozhodla, že nebude z evropských peněz financovat podporu mediální gramotnosti a boj s dezinformacemi. Co nám tím Babišův kabinet vzkazuje?
Za Fialovy vlády byl v rámci ministerstev vybudován systém odborů strategické komunikace, které Andrej Babiš hned v lednu hrdě zrušil a na tiskové konferenci nadšeně vyhlašoval, že v Česku žádný stratkom nepotřebujeme. Přitom v těchto dnech jsme například svědky masivní dezinformační kampaně, jejímž cílem je poškodit dobré česko-polské vztahy. Jde o šíření falešných zpráv o údajných polských územních nárocích vůči České republice, což komentuje i polský ministr zahraničí Radosław Sikorski a řeší to celá řada polských státních institucí. U nás máme jedno ubohé vyjádření ministerstva zahraničních věcí, že to sledují – a nedozvíte se nic.
Jinak samozřejmě chápu, že si Andrej Babiš přeje, aby čeští občané byli mediálně negramotní. Když sledujete kroky, které současná vláda dělá, zapadá to zcela do jejích snah o likvidaci jakéhokoliv úsilí o kultivaci veřejné diskuse. Stačí se podívat, jak funguje Babišova poradkyně Natálie Vachatová. V podstatě je to vládní zmocněnkyně pro zavedení tzv. „ruského zákona“ v České republice, kterým by měly být důsledně zlikvidovány veškeré pokusy o obranu informačního prostoru před dezinformacemi.
Moskvu navštívil šéf CIA John Ratcliffe, jinak též známý trumpovec. Chcete to nějak komentovat?
Nebudu se pouštět do spekulací, zdali to pro Moskvu mělo být americkým varováním před nějakým neuváženým krokem, anebo to byla podaná ruka k dalšímu vyjednávání kolem rusko-ukrajinské války. Nicméně je faktem, že Rusko, Amerika, ale třeba i Velká Británie nebo Čína, jsou země, které mají jaderné zbraně. Sedí spolu v Radě bezpečnosti OSN a komunikace mezi těmito mocnostmi nikdy nebyla přerušena. Samozřejmě funguje i na úrovni šéfů zpravodajských služeb.
Právě tito lidé se pravidelně scházejí, vedou spolu poměrně otevřené dialogy, v nichž si vzájemně vysvětlují pozice svých zemí. Může to třeba přispět ke zmírnění napětí v některých otázkách anebo alespoň k pochopení pro některé kroky. Je to zkrátka hra velmocí a k ní patří i to, že si jejich zástupci telefonují a čas od času se i setkají. V tomto konkrétním případě, kdy v Moskvě přistál americký transportní letoun a ruskou metropolí projela americká diplomatická vozidla, jsme se jednoduše dozvěděli, že taková jednání mezi USA a Ruskem nadále probíhají. Co je jejich skutečnou náplní, o tom můžeme jen spekulovat.
