Jan Šír: Invaze do Běloruska by Rusy vyšla zbytečně draho. Vše potřebné si tam zařizují už teď

Situace v Bělorusku Kremlu v podstatě vyhovuje. Tamní diktátor Alexandr Lukašenko je ve své oslabené pozici ovladatelný jako nikdy předtím, jeho státní televize je už přeměněná na propagandistický nástroj Kremlu a na důležitých místech v zemi působí ruští poradci. Za těchto okolností se Kremlu ani nevyplatí riskovat další mezinárodní sankce. Na prominenty Lukašenkova režimu by je ale Západ měl uvalit co nejdříve. Podle politologa Jana Šíra z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy by tím pomohl předejít případnému dalšímu krveprolití.    

Proč Putin ještě nevtrhl do Běloruska? Manipulativně změnit pokojný ráz tamních protestů, obětovat několik policistů, něco zapálit a pak zjednat „pořádek“ se mu vyloženě nabízí.

V obecné rovině si myslím, že Rusové nesáhli k otevřené vojenské síle proto, že by to s sebou neslo náklady, které si v Rusku sotva mohou dovolit, a jistě to ani není záležitost, která by byla zcela bez rizika. Proto nejde o preferovanou variantu.

Jaké náklady máte na mysli?

Finanční, zprostředkovaně, protože by se jednalo o masivní porušení mezinárodního práva, na které by zas Západ musel reagovat nějakým zpřísněním sankcí, protože Rusko se nachází nejen pod individuálními sankcemi, ale také pod ekonomickými, které působí plošně. A to je další faktor, který v Rusku musejí brát do úvahy.

Jiná věc je ovšem ta, že Rusové zatím nemají potřebu zasahovat. Pokud by se tu situaci podařilo stabilizovat v její nynější podobě – a myslím si, že na tom již pracují, protože jakási hybridní intervence tam už probíhá, tak je to pro ně ideální řešení. Lukašenko je slabý, je bez legitimity a izolovaný doma i navenek, a tím pádem ho budou moci snáz přivést k poslušnosti a tímto způsobem prosazovat ty své zájmy, které mají ani ne tak ve vztahu k Lukašenkovi, jako spíš k Bělorusku jako takovému.

I přes zmíněné nevýhody fyzického zásahu Putin šikuje policejní jednotky k vpádu do Běloruska, nebo tím alespoň hrozí. Spolu s Lukašenkem pak případnou intervenci Kremlu podávají klasicky jako možnou pomoc na vyžádání. Má Lukašenko vůbec ještě jinou možnost?

Lukašenko už ne, protože tím, že dal rozkaz střílet do lidí, spáchal velmi pravděpodobně mezinárodní zločiny. Lukašenkovi už jde o všechno. Pokud totiž padne a nebude mít nějaký bezpečný azyl například v Latinské Americe, tak bude za to, co spáchal, mezinárodně stíhán. To jsou zločiny proti lidskosti, když nařídíte střílet do lidí.

Lukašenko tedy má co ztratit a Rusové tam už skrytě operují, což je aspekt, který tady jde mimo jakoukoliv pozornost médií; byl tam desant poradců a specialistů, běloruská televize už je plně v rukou ruské propagandistické mašinerie, mají tam poradce na bezpečnost a na vojenství, kteří zacelují slabá místa toho režimu, na něž protesty v poslední době ukázaly.

Lukašenka nebudou držet za každou cenu, nicméně zatím s jeho využitím získávají čas k hledání nějakého alternativního řešení.

Situace v Bělorusku kompromisní řešení v našem západním pojetí nemá, protože by to předpokládalo spojovat autokracii s volbami, což nejde dohromady – buď musíte zrušit volby, anebo je musíte umožnit, což ale bude mít za následek to, že padne autokracie.

Už padla zmínka o zachvácených médiích. Může být reálné z pohledu Kremlu očekávat, že by Bělorusové po náležité masáži na Lukašenkovo místo zvolili Rusy podstrčeného kandidáta?

Probíhající masáž zatím ukazuje na snahu o diskreditaci národně demokratického hnutí, snahu o diskreditaci protestů coby cesty k převzetí moci. Zároveň probíhá velmi silná protizápadní masáž založená na fabulacích o jakési hrozbě ze Západu. Kromě toho samozřejmě oživují traumata ze sovětských dob, která jsou součástí i Lukašenkovy vládní ideologie, tzn. dědictví boje proti fašismu, který Bělorusové a národy dalších postsovětských republik zažily během toho, čemu se v tomto prostoru říká Velká vlastenecká válka. Je tu také apel na nějaké hodnoty, které mohou Bělorusko a Rusko držet pohromadě a sjednocovat, jako pravoslaví, „ruský svět“ apod. Žádného vlastního kandidáta podle všeho zatím nemají, nicméně tu ruskou propagandistickou mašinerii bych nepodceňoval. Oni jsou schopní vám tady vyvolat neexistující přízraky během pár dní.

To už koneckonců prokázali ve spojení s Ukrajinou…

Dokázali vykonstruovat pojem jakéhosi ukrajinského fašismu, případně v diskurzní rovině vyvolat zdání, že tam snad existují nějaké republiky, nebo že existuje Novorusko, a všechny tyhle nesmysly jsou naprosto ilustrativní příklady toho, čeho všeho jsou schopní.

V čem se současná situace v Bělorusku liší od té na Ukrajině z přelomu let 2013/2014?

Shodné rysy jsou v tom, že populace má dost řízení, které je zkorumpované, které je autoritářské, a které hlavně vede ke stagnaci a závislosti na Rusku. Rozdílů je ale víc, Bělorusové jsou v ohledu národního sebeuvědomění oproti Ukrajině daleko zpožděnější a jinak se projevovala i geopolitická rovina, kdy Janukovyč byl vnímán jako výrazně proruský, zatímco zástupci demokratického hnutí z Majdanu neskrývali záměr vrátit Ukrajinu do lůna evropských národů. V Bělorusku opozice nedává prostor tomu, aby tyto geopolitické souvislosti vyplynuly na povrch.

Pozorujete posun v reakci Západu, poučil se z vpádu Ruska na Ukrajinu?

Jak kdo. Vojáci to chápou, proto je také v Pobaltí více než 20 aliančních armád. Pokud jde o politické špičky, tam může být výsledek té zkušenosti přesně opačný, než by měl být. Rusům se podařilo orámovat demokratické hnutí jako začátek chaosu a začátek války, byť ji vyvolali sami Rusové. Toto vnímání dění na Ukrajině se pak může projevit v podobě určitých obav na straně Bruselu a na určité opatrnosti v otázce angažování se v prostoru, kde si Brusel nemůže být jist, že v případě nějaké krize bude mít nástroje k tomu, aby z toho bezbolestně vycouval.

Jak moc dokážou Lukašenkův režim usměrnit adresné sankce EU na jeho prominenty?

Sankce na běloruský režim je potřeba zavést rychle, tak aby se jednalo nejen o trest za prolitou krev, ale aby mohly mít i odstrašující efekt. Když teď někdo z té režimní elity sáhne k násilí, bude muset zvažovat možnost, že na seznam sankcionovaných představitelů bude zařazen také. To může posloužit k rozštěpení běloruské mocenské elity, což je předpoklad pro to, aby se tam další krev už neprolila.