Jan Skopeček (ODS), místopředseda poslanecké sněmovny FOTO: ODS / se svolením autora
FOTO: ODS / se svolením autora
Ekonomický expert ODS a lídr středočeské kandidátky koalice SPOLU Jan Skopeček v rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje, jaké kroky by v ekonomické oblasti měla udělat příští vláda – pokud nepůjde o pokračování současného kabinetu. Zároveň Skopeček jasně odmítl spekulace, že by byl někdy neloajální k Petru Fialovi. Zdůrazňuje opak.
Člověk bez ekonomického vzdělání se může poměrně snadno ztratit v číslech, která na obhajobu fiskální politiky této vlády sype z rukávů Alena Schillerová. Jak na tom česká ekonomika reálně je a co nás čeká v krátkodobém horizontu, pokud nedojde ke změně politiky?
Myslím, že člověk nemusí být vystudovaný ekonom, aby mu nepřišlo divné to, že na příští rok schválila vláda rozpočet s vyšším schodkem, než se kterým se hospodařilo loni v nejhlubší covidové krizi. Přesto, že příští rok očekáváme slušný ekonomický růst, přesto že už nebudou přímé náklady spojené s covidem, navrhuje hnutí ANO ještě vyšší schodek. Celá řada nezávislých institucí upozorňuje na neudržitelnou rozpočtovou politiku, od Národní rozpočtové rady až po Nejvyšší kontrolní úřad. Jsem rád, že i ČNB našla odvahu a postavila se proti nekompetentním výrokům a nevyžádaným radám ministryně Schillerové vůči centrální bance, která dnes bojuje s inflací, zatímco jí paní ministryně radí nedělat nic. Ta nekompetentnost v roli tak důležitého ministra je prostě strašidelná.
Co se týče veřejných financí, máme sice v porovnání se zahraničím nízký státní dluh vůči HDP, ale trend zadlužování je enormní. Zároveň struktura rozpočtu je v souvislosti se stárnutím populace nastavena tak, že budeme generovat stále vyšší a vyšší schodky. A s tím vláda neudělala vůbec nic. Valíme problémy před sebou a jednou nás bohužel doženou.
Čím si vysvětlujete, že téměř všechny strany jdou do voleb s přísliby peněz pro různé skupiny voličů a vychází jim to? Přitom umět říct, že si bude potřeba utáhnout opasek, je v současné ekonomické situaci jediné čestné řešení.
Proč jde řada stran do voleb s příslibem peněz pro různé skupiny voličů, je přeci jasné, snaží se je koupit, uplatit, zkorumpovat tak, aby od nich získala volební hlasy. Je to sázka na ty nejnižší pudy voličů, protože k tomu ještě obvykle přihodí závist vůči těm, kteří si dokáží vydělat a být úspěšní i bez pomoci státu. Odpovědné, nepopulistické strany toto samozřejmě nabízet nemohou a mají to tedy mnohem těžší. Nezbývá nám než vysvětlovat, že toto cesta není a že na ni ve finále doplatíme všichni.
Vždyť se podívejme, co způsobila Babišova rozhazovačná politika s cenami, které rekordně rostou. Babiš tedy z peněz daňových poplatníků rozdává tak, že přifukuje už tak vysokou inflaci, což ve finále znamená, že si lidé nekoupí více přesto, že dostali přidáno. I těm musíme umět vysvětlit, že konzervativnější fiskální politika by ve finále byla výhodná i pro ně a jejich děti, vnoučata, kteří tenhle rozpočtový mejdan budou muset jednou za nás zaplatit.
Patříte mezi kritiky Green Dealu. Proč?
Green Deal je revoluční záležitost, zásadní, brutální zásah do hospodářství i života nás všech. Musím jen na úvod zdůraznit, že jako pravicový, konzervativní člověk považuji ochranu přírody za naši povinnost, předat ji dalším generacím v co nejlepším stavu, za nedílnou součást svého politického postoje a vidění světa. O tom už ale zelená politika, resp. revoluce dávno není. To je dnes na jedné straně snaha levice dramaticky omezit naši svobodu v kombinaci s byznysovými zájmy, které na zelenou revoluci vsadili a chtějí vydělat. Pokud přijmeme Green Deal tak, jak s ním v Bruselu souhlasil premiér Babiš, tak to povede k výraznému nárůstu cen nejen energií a ke ztrátě konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Prostě zchudneme.
Je velkým úkolem politické reprezentace vzešlé z nadcházejících voleb, aby se s tím ještě pokusila něco udělat, dostat to do racionálnější podoby. To není v rozporu s tím, abychom chránili naši krajinu a přírodu. Ale vezměme rozum do hrsti, celá EU se na produkci emisí podílí celosvětově ani ne 10 % a uvaluje na sebe ty nejbrutálnější regulace. Vždyť si naši konkurenti v ostatních ekonomických centrech musí mnout ruce, jak dobrovolně vyklízíme ve světové ekonomice místo.
Z levé strany politického spektra je hodně slyšet, že snižování daní je populismus. Jak si představujete snížení daní a současně udržení chodu státu, který je právě na vybraných daních závislý?
Samozřejmě, že se levici snižování daní nebude líbit, když je jejich hlavním cílem vytahat od aktivních lidí a firem co nejvíce peněz, aby je oni pak mohli slavnostně přerozdělovat. Problém levice je, že je tak, promiňte mi to slovo, rozežraná, že jí nestačí ani rostoucí příjmy státního rozpočtu, tedy rostoucí daňové inkaso, a utrácí stále více a rychleji. V České republice nemáme nízké daně, to je nesmysl. V porovnání s nejvyspělejšími státy sdruženými v OECD jsme měli v předcovidové době nadprůměrně vysoké daně, uvidíme na datech, co s tím udělá covid. Problém našich veřejných rozpočtů je na výdajové straně. Stát utrácí strašně moc a stále více. To je potřeba řešit. Provést redukční dietu státu. Potřebujeme stát zeštíhlit, osekat zbytné výdaje a dostat příjmy státu a jeho výdaje do rovnováhy. Jen za poslední volební období stát zvýšil své výdaje o 600 mld. Kč. Hrozivé číslo, ale lidé to na kvalitě veřejných statků a služeb určitě nepoznali.
V rámci volební kampaně slyšíme mnoho témat opakovaně: zeštíhlení státu, návrat k právnímu státu a tak podobně. Jak by ale podle vás mělo vypadat třeba prvních sto dnů vlády, v níž nebude hnutí ANO, jaký je váš nouzový plán pro republiku?
Prvním úkolem bude potřeba přepracovat zmíněný vládou schválený návrh rozpočtu na příští rok a výrazně srazit jeho schodek. Prostě není možné znovu hospodařit se schodkem blížícím se 400 mld. Kč. I proto, abychom dál neroztáčeli inflační spirálu. To bude muset proběhnout prostřednictvím provozních úspor a seškrtání nemandatorních výdajů. Systémové změny je ale možné promítnout až do rozpočtu na další rok. Samozřejmě bude potřeba udělat inventuru dotací, které víme, kam dnes dominantně míří…
Pokud se budete bavit o horizontu čtyřletého volebního období, čeho v nich chcete ekonomicky dosáhnout – a naopak co nepřipustí, přes co z vašeho pohledu nejede vlak?
Z ekonomického hlediska to bude konsolidace, ozdravení veřejných financí po tom babišovsko-schillerovském mejdanu, který nemá hranice a záklopky. Dlouhodobě uzdravit veřejné finance nepůjde bez provedení penzijní reformy, protože prostřednictvím stárnutí společnosti si stále větší podíl výdajů ukrajují důchody. Pokud s tím něco neuděláme, dnešní třicátníci nebudou mít důchod žádný. Velké téma je podle mě nedostupnost bydlení, musíme udělat takové kroky, abychom rozjeli výstavbu. Ale bude toho celá řada, vždyť stávající vláda toho moc neudělala, v dobrých dobách se jen vezla.
U vás konkrétně se čas od času spekuluje o tom, nakolik budete loajální k Petrovi Fialovi – přece jenom jste vnímán jako člověk blízký Václavu Klausovi, který je k Fialoví obecně vzato kritický. Jak silnou vnitřní opozici pro pana Fialu představujete?
Vůbec tu vaši otázku nechápu, nikdy jsem nic neloajálního vůči Petru Fialovi neprovedl a neudělal. Přesně naopak, a myslím, že by vám to Petr Fiala potvrdil. V naší spolupráci se nikdy žádné konflikty neobjevily. Že jsem spolupracoval a znám se s Václavem Klausem, který je dnes kritický k celé ODS, nejen k jejímu předsedovi, přeci neznamená, že já musím být neloajální vůči Petru Fialovi. To je velmi zkratkovité uvažování. To snad může rozehrávat jen někdo, kdo mě chce poškodit či s Petrem Fialou rozdělit.
