Deník FORUM 24 oslovil před volbami do Evropského parlamentu demokratické strany s tím, že jim chce dát prostor k vyjádření toho nejdůležitějšího, co mohou sdělit voličům. Hnutí Evropa společně přispělo rozhovorem dvou kandidátů: Jaromíra Štětiny a Petra Fischera.
Petr Fischer a Jaromír Štětina mají mnoho společného. Oba jsou novináři. Oba zajímá politika: Petr Fischer je jedním z volebních lídrů hnutí Evropa společně (ESO) do Evropského parlamentu, nynější europoslanec Jaromír Štětina, který nové hnutí založil a vede, obhajuje svůj mandát na čele evropské kandidátky ESO. Oba – Petr i Jaromír – milují literaturu; oba mají radost, když se daří lidské pospolitost, oba ctí spravedlnost. Oba mají rádi život a umějí se z něho radovat. A oba mají stejný novinářský zlozvyk: pořád by se někoho na něco vyptávali.
PF: Pane Štětino, vy se pořád smějete, i když je už zle, to máte takovou radost ze života?
JŠ: Odpovím slovy perského básníka. Nevím teď, zda to byl Ferdousí, Saádí či Nizámí: “Považuj za kořist okamžik každý, jenž kyne, nikomu není známo, co koncem jest věcí.” A co Vaše radost ze života, pane Fischere?
PF: Ten citát z perštiny by Evropan nejspíš přeložit proslulým „carpe diem“. Užívej dne, tedy přikyvuj tomu, co život přinese, a to taky dělám. Carpe diem má ale i své negativní konotace, „po nás potopa“. Možná, že tohle věčné napětí dvou časových principů přítomnosti charakterizuje mou životní radost: žít naplno tak, abychom neničili svět pro ty, kteří přijdou po nás. Dělá mi radost podílet se na radosti lidí, kteří přicházejí… Ale posuňme se k politice: Vám je, Jaromíre, 76 let, to by už někdo čekal, že bude chtít mít klid a relaxovat. Proč se ještě pouštíte do dalšího politického dobrodružství?
JŠ: Protože mám v europarlamentu nedodělanou práci. Pět let v takovéto instituci, to je vlastně výuční doba. Sotva se tu práci naučíte dělat, musíte končit. A to se mi nechce. Ne, že bych trval na dobrém místě, ale mám hodně práce, kterou, myslím, umím a kterou bych měl dodělat. Především je to pomoc Ukrajině, která je ve válce s Ruskem a jeho rozpínavost ohrožuje i nás. Hybridní válka, kterou vede Rusko proti celému Západu, je největším ohrožením Evropské unie. A já bych v této hybridní válce, která běží na internetu i na zemi, chtěl pomoc v ochraně Česka i celé Unie. Navíc se mi nejlépe relaxuje za volantem. Chyběly by mi ty dlouhé štreky z Prahy do Bruselu či do Štrasburku…
Ale co Vy, pane Fischere, proč jste se vrhnul do politiky, mohl jste v klidu psát do novin, mluvit do rádia, točit dokumenty?
PF: Ano, a měl bych svatý klid, jenže mě už nebavilo poslouchat všechny ty nesmysly, které o Evropské unii kolují společností, všechna ta pseudofakta a lidové moudrosti, ten primitivní populismus od Okamury k Babišovi. A došlo mi, že jazyk rozpravy o Unii, jazyk politiky, se musí měnit přímo v politice. Nechtěl jsem těmto kejklířům s lidskou důvěřivostí nechat jeviště jen tak pro sebe. Proto jsem nabídl rozumný, uvážlivý přístup k věcem, zbavený hysterie a ideologické či emocionální manipulace, návrat rozumu do politiky. Jsem rád, že to ESO vzalo za své: rozum jako hlavní nástroj proti předsudkům. Mimochodem, když jsme u těch předsudků, moji přátelé mi občas říkají: „Štětina, to je starý studenoválečník, ale to je už pryč, svět je dnes složitější, není černo-bílý.“ Co byste jim odpověděl?
JŠ: Čtrnáct let jsem pracoval jako válečný zpravodaj. Prošel jsem asi dvacet válek a vím, že válka je největší svinstvo, jaké člověk vymyslel. Nejen ta horká, ale i ta studená. Odmítám nařčení, že jsem studenoválečník. Jen se snažím nazývat věci pravými jmény. To platí i pro pojmenovávání ruské imperiálnosti. Není nic studenoválečnického, když mluvím o Kremlu jako tvůrci hybridní informační války, kterou se snaží rozbít Evropskou unii. Evropská unie je garant míru. Kdyby jí nebylo, otevřela by se v Evropě spousta starých ran. A já nemám války rád.
PF: Když jsem byl za Vámi v Bruselu, viděl jsem, že to má smysl, že toto téma velmi rezonuje mezi Ukrajinci, kteří lobují za svou zemi v Unii, ale že ho berou vážně i ostatní poslanci parlamentu, nejen ti z bývalých komunistických zemí. Vy jste v Bruselu 5 let, čím vás ten evropský rej zájmů, vlivů, myšlenek nejvíc přitahuje?
JŠ: Brusel je i rej kultur. Mám rád jeho barevnost a multikulturalitu – ta poroste i v Evropě nezávisle na naší vůli, ať chceme či nechceme.
