Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/Duplex
FOTO: Pixabay/Duplex
Kde se vzal omikron a proč se ho dnes celý svět bojí? V první otázce odborníci tápou. S velkou pravděpodobností to však nebylo v těle pacienta s AIDS. Odpověď na druhou otázku je snazší. Kdyby se potvrdila vysoká infekčnost varianty omikron a její schopnost prolomit imunitu proti předchozím variantám, mohla by nás vrátit téměř na úplný začátek epidemie. Ale současně je možné, že by také mohla celou epidemii rychle ukončit. Jak je to možné?
Brzy po rozpoznání varianty omikron a zjištění, že nese ve svých genech nebývalý počet mutací, se v tisku objevily zprávy, že se v tomto případě virus vyvinul v těle pacienta s AIDS. Tyto zprávy však nejspíš vycházejí pouze z představy, že když je v Africe mnoho lidí s AIDS a vir byl popsán z Jihoafrické republiky, bude mezi omikronem a AIDS nějaká spojitost. V duchu podobné logiky bychom však mohli tvrdit, že virus zmutoval v těle slona, nebo ještě lépe hrabáče kapského. Neznáme totiž jediný důvod, proč by měl virus výrazněji mutovat právě v těle imunosuprimovaných osob. Takže tato stopa je nejspíš falešná.
Evoluční parazitologie naštěstí nabízí podstatně pravděpodobnější vysvětlení. U mnoha parazitických organismů se vyskytují tzv. mutátoři. Jsou to jedinci, kteří vytvářejí třeba stokrát více mutací než normální jedinci téhož druhu. Nejčastější příčinou zrodu mutátora je vznik mutace v genu pro enzym, který kopíruje DNA či RNA, případně v genu pro některý enzym, který opravuje chyby vzniklé při tomto kopírování. V důsledku takové mutace se sníží přesnost kopírování všech genů a začnou se tak v genomu hromadit další a další chyby – mutace.
Život mutátorů, zejména těch, co zvyšují frekvenci mutací opravdu hodně, bývá krušný a krátký. Mutace jsou totiž pro organismus většinou škodlivé, a tak potomci mutátora živoří a množí se pomaleji než normální jedinci. Z generace na generaci jim navíc mutací přibývá, takže se množí čím dál pomaleji, až nakonec příslušná linie vymře.
Jenže v určitém malém procentu případů se u některého potomka mutátora vyskytne mutace, která napraví původní mutaci nebo jinak vrátí funkčnost původně poškozenému genu. Takový jedinec se díky tomu vrátí k běžné mutační rychlosti a jeho potomstvo se tak vyhne vyhynutí. Odnesou si na památku po svých předcích–mutátorech spoustu mutací, které mohou výrazně pozměnit jejich vlastnosti.
V čem spočívá hlavní nebezpečí mutátorů? V tom, že vysoký výskyt mutací jim umožňuje si u jednoho jedince vyzkoušet současně větší počet mutací. Normální jedinec musí zkoušet jednu mutaci po druhé. Zjednodušeně řečeno, každý jedinec má v některém genu obvykle jednu novou mutaci. Když je tato mutace nevýhodná, a to obvykle bývá, tak mutovaná linie časem vyhyne. Jenže stejná mutace by mohla být pro mutanta velice výhodná, kdyby byla doplněna o další mutaci (nebo o další dvě mutace) v jiném místě daného genu nebo v jiném genu. U normálního jedince je velmi nepravděpodobné, že by získal obě potřebné mutace najednou, a je téměř nemožné, že by najednou získal všechny tři potřebné mutace. U mutátora k tomu může dojít poměrně snadno. Díky tomu mohou jeho potomci získat vlastnosti, o kterých se nemutátorům ani nesnilo (a ze kterých lékaři a výrobci vakcín vyskočí z kůže).
Mutátoři určitě vznikají i u neparazitů a je dosti pravděpodobné, že hrají zásadní úlohu v evoluci všech druhů. Tam nám ovšem nevadí, a proto toho o nich víme málo. U parazitů, ať již jsou to vnitrobuněční paraziti – viry nebo bakterie, prvoci či třeba tasemnice – je však jejich výskyt pro člověka zcela zásadní. Čím častěji se u určitého druhu vyskytují, tím horším patogenem tento druh obvykle je.
Omikronu se tedy bojíme proto, že mohl získat takové vlastnosti, jaké žádná předchozí varianta získat nemohla. Minimálně je téměř jisté, že získal obrovskou infekčnost. Zatím se zdá, že v zasažených oblastech se počty případů zhruba každý den zdvojují. A to se přitom jedná o oblasti, kde nedávno prošla vlna varianty delta. Pro srovnání, počty nakažených deltou se v u nás říjnu zdvojovaly zhruba jednou za týden. Kdyby se varianta dostala k nám, vyrobila by nám tu nejspíš novou vysokou vlnu covidu během pár týdnů. Někteří epidemiologové sice doufají, že extrémně prudké šíření omikronu v Jihoafrické republice má unikátní epidemiologickou příčinu – tedy že za něj může nějaká hromadná událost typu hodně velkého Techtle Mechtle, a že tedy zase rychle ustane, ale obávám se, že v tomto případě je spíše přání otcem myšlenky.
Co nás tedy čeká? Téměř jistě rychlé rozšíření nové varianty. Jestli a jak moc prolomí ochranu danou vakcínami, zatím nevíme. Nemusela by – vznikla v nepříliš proočkovaném státě, takže nikoli pod selekčním tlakem na prolomení této ochrany. V tomto směru bych se bál spíše mutant vzniklých v oblastech s vysokou proočkovaností. Také nevíme, zda prolomí ochranu danou předchozí nákazou. Některá data však naznačují, že by mohla.
Zatím vůbec nevíme, jak moc bude nakaženým ubližovat, tedy jak vysoce bude patogenní. Obecně platí, že parazit „nechce“ být patogenní. Nepřináší mu to totiž žádné výhody. Čím dříve se infikovaný dostane do izolace, nebo dokonce čím dříve zemře, tím méně dalších osob stihne nakazit. Právě tato vlastnost, tj. infekčnost neboli základní reprodukční konstanta, je kritériem úspěšnosti každého parazita. Patogenita obvykle bývá i pro parazita pouze vedlejším projevem jeho rychlého množení v těle hostitele, tedy vlastnosti, kterou potřebuje k dosažení vysoké infekčnosti. Vysoké infekčnosti je ovšem někdy možné dosáhnout i tím, že parazit bude mít naopak nízkou patogenitu, takže dovolí nakaženým pobíhat a šířit infekci na další nenakažené.
Omikron nám tak může přinést jak zhoubu, tak záchranu. To první by mohlo nastat, kdyby měl skutečně vysokou infekčnost a schopnost nakazit dříve nakažené a očkované a zároveň vykazoval normální, nebo dokonce zvýšenou patogenitu. To druhé by zase mohlo nastat, kdyby měl vysokou infekčnost a schopnost nakazit již dříve nakažené a očkované a zároveň vykazoval velmi nízkou patogenitu. Fungoval by v takovém případě jako tzv. zeslabená (atenuovaná) vakcína a rychle by proočkoval celou lidskou populaci. V ní by se téměř jistě udržel trvale, takže by nám průběžně poskytoval i posilující dávky.
Je jasné, že druhá varianta je o dost lepší než ta první. I tak bychom měli být opatrní, co a jak moc si budeme nyní přát. Mnoho lidí se bojí moderních vakcín proto, že jejich možné dlouhodobé účinky nebyly zatím prozkoumané ani testované. Možné dlouhodobé (ani krátkodobé) účinky zeslabeného koronaviru však nebyly testovány vůbec, takže absolutně netušíme, co by nám tento způsob přirozené vakcinace mohl časem přinést. Já osobně bych se stokrát raději spolehl na naše vakcíny, a to i v případě, že bych si musel dojít jednou za rok pro posilující dávku (aspoň bych se pravidelně dokopal k očkování proti chřipce).
Co z toho plyne pro každého z nás? Naočkujte nebo doočkujte se a vyčkejte v klidu věcí příštích. O moc víc stejně udělat nemůžete (ještě dodržovat ostatní body dvanáctera). Co z toho plyne pro stát? Milej státe, vzpamatuj se, vyjmi už konečně preventivní PCR testování ze seznamu zdravotních úkonů a umožni tak nárůst kapacit na PCR testování na desetinásobek a pokles ceny PCR testu pod 100 Kč. Plošné PCR testování totiž umí zastavit jakoukoli variantu a jakýkoli vir či bakterii. Ale to už ti říkám, milej státe, víc než rok. Budeš asi pěkně natvrdlej.
Předvánoční proticovidové dvanáctero
(Nemusíte dodržet všechno, vyberte si, co se hodí na vás.)
1) Jestli nejste očkovaní, okamžitě se nechte naočkovat. Okamžitě!!!
2) Zachovávejte distanc – když to jde, nepřibližujte se k jiným lidem blíže než na 2 metry a nedotýkejte se jich. Podání rukou lze nahradit japonskou úklonou.
3) Noste kvalitní respirátor (bez ventilu, co chrání i ostatní) a vyžadujte, aby tak činili i lidé ve vašem okolí.
4) Umývejte si ruce mýdlem, jakmile se dotknete předmětů, kterých se dotýkali jiní lidé. Doma i kdekoli jinde desinfikujte sdílené předměty (klávesnice a podobně).
5) Nevycházejte mezi lidi, když to není nezbytně potřeba. Jestliže můžete, tak pracujte z domova, a to i za cenu případné změny zaměstnání, či dokonce povolání.
6) Nakupujte vše, co lze, pouze po internetu.
7) Nezúčastňujte se žádných hromadných akcí – hromadnou akcí se rozumí cokoli, kde je více než 5 lidí. To samé vyžadujte od členů domácnosti.
8) Větrejte a udržujte v místnostech vysokou relativní vlhkost (nad 40 %) například tím, že budete mít v místnostech nastavenou nižší teplotu (18–20 °C) a přitom budete nosit teplejší oblečení. V suchu kapénky vysychají a virus se udrží ve vzduchu dlouho a doputuje na delší vzdálenost.
9) Udržujte se v dobré fyzické kondici – jezte dost zeleniny, ovoce, vitamínů (především D a C – obojí jen v doporučeném denním dávkování), pohybujte se na čerstvém vzduch v místech, kde nejsou lidi. Dostatečně odpočívejte a spěte.
10) Udržujte se v dobré psychické kondici – komunikujte telefonicky či elektronicky s přáteli, známými a příbuznými, hlavně s těmi dříve narozenými, konzumujte na dálku kulturu (hudbu, divadlo, filmy), čtěte knihy, vzdělávejte se, pomáhejte druhým, snažte se si udělat minimálně jednou denně radost a aspoň dvakrát ji udělejte někomu jinému.
11) Jestli tím neohrozíte rodinný rozpočet, tak utrácejte. Za vybavení domácnosti, šatníku, dílny, za knihy, vzdělání, opravy bytu, chalupy, za dovoz jídla z oblíbené restaurace. Šetrnost a střídmost ve spotřebě bývá považována za ctnost – v současné situaci to však neplatí. Investujte do své budoucnosti, zabavte se a nechte druhé vydělat.
12) Hledejte v nové situaci nové příležitosti. Zkuste napsat knihu, divadelní hru, složit písničku, malovat, rozjeďte novou zábavnou či vzdělávací stránku na internetu. Zkuste si osvojit nějaké umělecké řemeslo, nebo zkrátka řemeslo. Rozjeďte internetový obchod, poradenskou službu, prostě cokoli nového. Během epidemie dost lidí zchudne, ale řada jiných neuvěřitelně zbohatne. Další možná nezbohatnou, ale konečně pro sebe najdou ten pravý smysl života. Nepropásněte šanci se zařadit do těch dvou šťastnějších skupin.
