Ilustrační foto. FOTO: Pexels.com/Anna Shvets
FOTO: Pexels.com/Anna Shvets
Máme se očkovat vakcínami proti wuhanskému viru, nebo si máme radši počkat na vakcíny proti novým variantám? Odpověď zní – je třeba se očkovat tím, co je. Ostatně, vakcíny proti jiným variantám nejspíš ani nebudou. Proč?
Vakcíny můžeme rozdělit do dvou typů: T a R. T-vakcíny nás chrání proti těžkému průběhu onemocnění (zajišťují nám toleranci onemocnění). Naproti tomu R-vakcíny nás chrání i proti nákaze, a tedy i samotnému vypuknutí nemoci (zajišťují nám rezistenci proti nákaze). Liší se především tím, v které fázi nemoci dokážou zasáhnout do boje s infekcí.
R-vakcíny zasáhnou ještě předtím, než se virus začne v těle množit a vytvářet nová infekční stadia. Dokážou tak zabránit nejen nemoci, ale i šíření viru v populaci. Jestliže je těmito vakcínami imunizován dostatečný počet osob v populaci, vznikne kolektivní imunita a daný vir může z populace zcela vymizet.
T-vakcíny zasáhnou do boje až poté, co se vir v těle člověka rozmnoží a on se stane zdrojem nákazy pro ostatní. V takovém případě kolektivní imunita vzniknout nemůže a vir se dál šíří i v dobře proočkované populaci. Vakcíny však zajistí, že se nemoc u pacienta plně nerozvine, trvá kratší dobu a je méně vážná. V ideálním případě (ideálním pro člověka i vir) nákaza člověku vůbec nijak neškodí.
To, zda bude vakcína fungovat jako T-vakcína, anebo R-vakcína, záleží na dvou věcech. První je délka takzvané prepatentní periody, tedy doba od nákazy do začátku vytváření nových infekčních stadií. U opravdu rychlých virů jsou to spíše hodiny než dny. Druhým faktorem je doba od vakcinace. Několik měsíců po vakcinaci obsahuje krev člověka protilátky a ty mohou začít vir ničit hned poté, co se do těla dostane. Dokud je v těle dost protilátek, funguje vakcína jako R-vakcína a zabrání samotné infekci.
Zhruba půl roku po očkování či prodělané nákaze však hladiny protilátek klesnou a k zamezení množení viru v těle už stačit nemohou. Stejná vakcína v té chvíli přestane fungovat jako R-vakcína a začne fungovat jako T-vakcína – infekci a šíření viru nezabrání, ale ochrání nakaženého před vážným průběhem nemoci. Když už není v těle dost protilátek, nastupují totiž do boje s virem druhá a třetí linie obrany. Druhou linii tvoří paměťové plasmatické buňky, které po své aktivaci začnou vyrábět stejné protilátky, jaké vyráběly brzy po podání vakcíny. Jenže jejich aktivace i následná výroba protilátek pár dnů trvají.
Plasmatické buňky tak sice zabrání rozvinutí nemoci a většinou i zlikvidují vetřelce, nestihnou však zabránit tomu, aby nakažený onemocněl a stal se zdrojem infekce pro své okolí.
Třetí linii tvoří paměťové B a T buňky, které nastupují do boje ještě později, neboť se musí napřed začít množit. Dokážou však něco, co plasmatické buňky nedokážou – přizpůsobí vytvářené protilátky právě té variantě viru, která člověka infikovala. I když jsme tak byli očkovaní vakcínou proti wuhanskému viru, budou potomci paměťových B buněk nakonec produkovat protilátky přizpůsobené omikronu. Jak je to možné, si můžete vygooglovat v článku „Protilátky a imunita – jak se to rýmuje?“
Proč se tedy očkovat údajně zastaralou vakcínou, která navíc nezabrání infekci a nezajistí kolektivní imunitu? Třeba proto, že svou hlavní funkci – zabránit těžkému průběhu nemoci – plní v podstatě stejně dobře, jako by ji plnily nové vakcíny ušité na míru omikronu pár měsíců po vakcinaci, tedy poté, co už klesne hladina protilátek v krvi. Anebo proto, že vakcíny na omikron zatím nejsou a nejspíš ani nebudou. Výrobci vakcín totiž nejsou blbí a dovedou si spočítat, že než by dovedli vakcíny do stadia výroby, bude dávno po omikronu a v populaci se bude šířit jiná varianta viru. Nebo, v lepším případě, pandemie skončí.
Buďme ostatně rádi, že máme T-vakcíny, a nikoli R-vakcíny. T-vakcíny nás totiž dokážou trápení s covidem definitivně zbavit, zatímco R-vakcíny by nás odsoudily k donekonečna se opakujícím vlnám pandemie. Zajímá vás, jak je to možné a jakou roli v tom hraje třeba vyčůranost černých pasažérů? Tak si přečtěte pro změnu článek „Blbé vakcíny – a co když ne?“
