Novinář Jaroslav Kmenta opustil Mladou frontu DNES poté, co ji v roce 2013 koupil šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Na rozloučenou mu ještě řekl, že je kmotr. V současné době je podle Kmenty jasné, že Babiš svá média ovlivňuje, protože celý jeho byznys je založen na tom, aby něco ovlivňoval. Nejen média, ale i policii, ke které má blízko zejména díky svým dobrým vztahům s někdejším premiérem Stanislavem Grossem. Když ale sociální demokraté přestali v roce 2006 této zemi vládnout, musel Babiš svou taktiku změnit. A proto je v politice.

Když Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra, v podstatě okamžitě jste odešel. Znamená to, že jste hned pochopil, o jaký problém se jedná?

Měl jsem to štěstí, že jsem léta letoucí sledoval prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. A Babiš měl to neštěstí, že v oblasti jeho byznysu – v petrochemii a v potravinářství – se etablovala česká mafie: od Mrázka přes Pitra až po Krejčíře. Ti chtěli ovládnout a vytunelovat řadu podniků, ale to Babišovi nehrálo do karet. Takže Babiš začal bojovat s podsvětím. Nebyl v tom samozřejmě z jeho strany žádný veřejný zájem. On bojoval s mafiány jednoduše proto, aby uhájil své teritorium, vliv a peníze. A právě díky tomu jsem už tehdy mohl vidět, jak zasekával své drápy ve vysoké politice, aniž by byl příliš vidět. Jenomže ten, kdo musí bojovat s mafiány, musí také přebírat jejich metody. Když chce být člověk dobrý policista, také se nic nedozví v kravatě v luxusní kavárně. Tam se zločin neplánuje. Musí jít do podsvětí. I Babiš musel určitě občas svléknout kravatu. Jasně, on si třeba neplatil nájemné vrahy. Ale on si pásl politiky, kteří mu zajišťovali krytí ze strany státního aparátu – z policie, státního zastupitelství a tak dále. Babiš měl v politice vždy své lidi. A ty vodil jako loutky.

Koho podle vašich informací vodil nejvíce?

Pro Babiše byl klíčový Stanislav Gross. Na konci devadesátých let se k němu dostal možná i díky Miroslavu Janstovi, se kterým se znal, jelikož oba začínali ve stejném byznysu – v lovosické Lovochemii. Velkou roli u Babišových začátků hrál také dnes již zesnulý ministr financí Ivo Svoboda. Tehdy byl Svoboda důležitá figura sociální demokracie. Pánové prostě využili toho, že se Miloš Zeman dostal v roce 1998 k moci a sestavil první vládu. A i parta kolem Grosse dostala ve vládě svůj podíl na moci. A právě tehdy začal Babiš zasekávat své drápy. On to udělal geniálně. On je v tomto oboru geniální zloduch. Tedy pokud jde o byznys, o peníze, o to – jak se dnes říká – koho kde „vojebat“, přitlačit ke zdi, jak se za co nejmenší peníze dostat k nějaké firmě… Právě tohle umí dokonale. Důkazem toho je i fakt, že úplně na začátku mu patřily dva tři podniky. Ale pak dokázal využít svých kontaktů v politice a byznys znásobit.

Jak?

Jeho klíčovým zájmem byla petrochemie. A nejdůležitějším podnikem byl v tomto oboru státní holding Unipetrol, pod který spadala řada atraktivních chemiček. Zemanova vláda pak naplánovala privatizaci, a on potajmu, aby to nikdo nevěděl prolobboval do těch státních podniků své spřízněné lidi. Jinými slovy zařídil, aby stát – nikoli on – dosadil do dozorčích rad státních podniků své loutky. A co to znamená? Když tam měl lidi, s nimiž se stýkal jako kamarád či obchodní partner? Získal informace a tím pádem i převahu nad ostatními, nad konkurencí. Tohle je to zmiňované zneužití politiky k tomu, aby se dostal k majetku. Šlo o obchodní informace. Byl to střet zájmů jako hrom. Ale tehdy to nikdo nijak zvlášť neřešil, protože tohle všechno začalo být veřejně známé až s odstupem mnoha let. A teď? Teď se zdá, že jsme za těch dvacet let už tak otupělí, že se nad podobnými věcmi často mávne rukou. Ale to nejde, nemůžeme rezignovat na slušnost. A hlavně ne ve chvíli, kdy Babiš po tomhle všem přijde do politiky a sdělí, že to je on, kdo jako jediný čistý přišel dělat pořádek. Babiš opravdu není žádný Pan Čistý.

Co se dělo při privatizaci Unipetrolu?

Babiš dál využíval svých vztahů. Zemanova vláda mu Unipetrol přiřkla v první fázi privatizace. Přitom jiné firmy dávaly vyšší nabídky než Agrofert. On pak podnik musel vrátit, protože se přepočítal nebo ztratil v tu chvíli potřebné financování. Pak přišla druhá privatizace Unipetrolu. V té měl tajné dohody s polským koncernem PKN Orlen. A světe div se: právě tito Poláci to pak vyhráli. Podotýkám, že tohle se dělo už za další vlády premiéra Vladimíra Špidly a ministra vnitra Stanislava Grosse. Později vyšlo najevo, že Babiš měl s Poláky dohodu, že mu pak za pomoc v privatizaci přeprodají výhodně několik chemiček. Jenže v té chvíli do toho vstoupili lidé kolem mafiána Františka Mrázka, kteří Babišovi ty dohody s Poláky nabourali. Přišla známá korupční aféra „pět na stole v českých“ a Poláci vzali zpátečku a Babišovi slíbené chemičky nedali. Babiše to děsně naštvalo. Později se boj ještě vyostřoval. Vše vyústilo a skončilo vraždou Mrázka v lednu 2006. Kdo ho nechal zabít, není dodnes vyšetřené. Ale podle mého názoru je to otázka politiky. Mrázek ve finále některé politiky těžce vydíral.

Jak to dopadlo s chemičkami?

Babiš nakonec získal jen firmu Agrobohemie. Tu z padesáti procent vlastnil Agrofert a dalších padesát procent v ní měl právě Unipetrol. Mimochodem – tenhle socialistický model – fungoval právě od konce devadesátých let z éry vlády Miloše Zemana. Ten vlastně prostřednictvím tehdejšího ministra financí Iva Svobody zajistil Babišovi raketový nárůst podnikání. A to vše se státní pomocí, protože Agrobohemie byla napůl státní. Abyste pochopili, Agrobohemie byla pro Babiše důležitá. Přes ni totiž ovládal dvě své vlajkové lodi svého byznysu: Lovochemii a Aliachem. Takže tyhle podniky Babiš nakonec od Poláků získal. Ke zbytku se ale už nedostal. A to pro něj byla velká rána. Řekl bych, že právě od té doby, někdy od roku 2006, začal mít Babiš daleko větší chuť ovlivňovat politiku a pomstít se všem, kdo mu zhatili plány s Unipetrolem.

Jak Babiš dosáhl tak silného vlivu na Stanislava Grosse a sociální demokracii?

Na to, že by si je platil, nemáme důkazy. Oficiálním sponzorem ČSSD nebyl. Dají se ale vysledovat různé jiné cesty nepřímého sponzoringu. Když Šárka Grossová začala podnikat, participovala na různých projektech. Jedním z nich byl muzikál Pomáda, na kterém se podílela její slavná kamarádka Libuše Barková. Celá věc probíhala ve spolupráci se společností GOJA (Gott-Janeček). Šárka Grossová pro agenturu GOJA sháněla v roce 2002 sponzory. A sehnala i Agrofert nebo například Mosteckou uhelnou společnost či Třinecké železárny. Mimochodem, obě tyhle společnosti pak figurovaly v kauzách, které souvisely se zbohatnutím Grosse a jeho politických přátel. Někdy tak lze tuhle mozaiku vztahů poskládat.

A co další strany kromě ČSSD?

Díky tomu, že od roku 1998 do roku 2006 vládla v Česku hlavně sociální demokracie, zaměřil se Babiš na ni. Pamatuji si, že byl hrozně nešťastný, když v roce 2006 vznikla vláda Mirka Topolánka. Dobré vztahy měl snad jedině s tehdejším ministrem vnitra Ivanem Langerem, ale podle toho, co vím, to nebylo tak zásadní jako s Grossem. Babiš si myslel, že tři nebo čtyři roky této vlády vydrží v zákulisí. Jenomže vzápětí nastoupil Petr Nečas a tím i další jemu nenakloněná pravicová vláda. S tím Babiš nepočítal a myslím si, že právě to byl pro něj zlom. Ztratil jistotu, kterou měl za vlád sociální demokracie, a vlastně i naději, že nějaká jemu spřízněná vláda zase zasedne ve Strakově akademii. A proto se rozhodl něco dělat. Podle mého názoru nebyl strůjcem pádu Nečasovy vlády. Ale velmi dovedně – zejména prostřednictvím svých dobrých policejních vztahů – pomohl k šetření, během kterého se pak přišlo na poklesky Nečasovy pravé ruku Jany Nagyové. Nečasova vláda pak padla, a Babiš mohl nastartoval svoji vlastní politickou dráhu.

Odkdy se dají datovat jeho vztahy s elitními policisty?

Řekl bych, že už tak někdy v letech 2000 až 2002. Tehdy získal důležitou síť kontaktů a začal ji využívat. Bylo to díku tomu, že v roce 2000 se stal ministrem vnitra Stanislav Gross a ten si začal budovat různé policejní týmy pro ochranu sebe i svých přátel. Tím se pod ochranu policie dostal i Babiš. Navíc se – jak už dnes víme – mnohdy stával jejich zdrojem informací. Ostatně, ta jeho cesta k policii je jedna hluboká rýha jeho života. My dnes známe jen čerstvá jména Roberta Šlachty a ÚOOZ či Lenku Bradáčovou a Vrchní státní zastupitelství… Ale policejní intriky – to byl Babišův život už dávno. On si v sobě nese policejní myšlení dlouhá léta. Sám jsem si nedávno kladl otázku: Kde se to v něm vzalo? A dostal jsem v té jeho historii ještě dále. On se přece stýkal s policisty, tedy s estébáky, už za socialismu. Babiš žil v policejním světě už od svého mládí. On si už tehdy osvojil vzorec zpravodajského chování, v němž převládalo předávání informací či princip „něco za něco“, možná i vydírání…

Když vstoupil do politiky, musel se ale navenek od toho všeho odstřihnout.

Myslím si, že to pro Babiše muselo být hrozně složité a těžké. Celou dobu byl v zákulisí, tahal za nitky a dělal spoustu věcí, o nichž dnes ani ještě nemáme tušení a nedovedeme si jejich rozměry ani představit. A najednou musel jít, sednou si na ministerstvo financí a tvářit se jako svatý Petr. Já toho o něm vím tak desetinu, a i tak je toho tolik, že je neuvěřitelné, jak lehce mu to prošlo.

Čtete ještě Mladou frontu DNES?

Ne. Když potřebuji, udělám si rešerši informací a samozřejmě vidím, co bývalí kolegové k nějakému tématu píší. Ještě nějaký čas po odchodu z Mafry jsem list odebíral. Spíše z nostalgie, ale pak už to nešlo. Omezil jsem se jen na čtvrteční vydání s televizní přílohou. Ale nedávno, když byly zveřejněny takzvané Šumanovy odposlechy, jsem Mf DNES odhlásil úplně. Teď mi volali dokonce ze zákaznické linky, aby se zeptali, proč takový dlouhodobý odběratel ruší předplatné. Tak jsem jim řekl na férovku: „Já nebudu podporovat kmotra Babiše v tom, co dělá.“ Tak jsme se rozloučili.

Jak se díváte na Babišův vliv na média?

To mi přijde jako házení hrachu na zeď. Tušili jsme to a teď to je i dokázané. Ty nahrávky, které jsem zmiňoval, nám vlastně pomohly. Je to důkaz, že Babiš svá média zneužíval. Tečka. Tohle prostě nejde jakkoli okecávat.

Babiš vždycky tvrdil – dokonce přísahal na smrt svých dětí – že nebude svá média ovlivňovat. Přitom to byla zjevná lež od samého začátku. Vždyť on má celý svůj život a byznys založený na tom, že někoho bude ovlivňovat. Proto jsem v roce 2013 okamžitě z Mafry odešel. Babiš koupil média proto, že chtěl mít svůj klid pro svoji politiku. A navíc – on chtěl mít svoji mediální kobru, asi jako měl na ministerstvu financí daňovou kobru. Chtěl útočit jen na své soupeře. Takže ano – Babiš ovlivňuje média. O tom žádná.

Proč se o tom nemluví víc? Jak je možné, že si to Češi nechají líbit?

Popravdě, nevím. To je otázka spíš pro lidi, kteří pracují v redakcích, které problém Babiše podceňují. Já to mohu vnímat třeba tak, že se bojí, nemají dostatek informací, vědomostí, nechtějí se pouštět do konfliktů… Protože jinak by Babiš musel být v médiích dennodenní agendou. Kdyby třeba Mf DNES nebyla Babišova a fungovala tak, jak jsem ji znal já, bylo by to úplně o něčem jiném. Investigativní oddělení by přicházelo každý druhý týden s kauzou, která by ozřejmovala chování tohoto politika-nepolitika. Zároveň by se nepochybně v běžném zpravodajství řešilo, jestli Babiš lže, nelže, chybuje, nechybuje… To se v podstatě teď neděje. Andrej Babiš zničil českou žurnalistiku. Ale na druhou stranu – všechno zlé je k něčemu dobré. Vznikly ostrůvky svobody, nové projekty. A k Babišovu zklamání tyhle projekty žijí a fungují. Babiš si může koupit noviny, firmy, média, ale nekoupí si všechny lidi na světě. Nekoupí si jejich svobodu a myšlení.

Připomenete našim čtenářům to, jak probíhala vaše konfrontace s Babišem v Mafře?

Bylo to v červnu 2013. Tehdy se Babiš ještě ani neujal majetkových práv. Jen oznámil, že se dohodl na koupi Mafry. Byl jsem tehdy pozván do zasedačky na schůzku, které se účastnili všichni vedoucí rubrik. Byl tam i tehdejší majitel z Německa pan Arnold. Pro mě to byl šok, už když bylo oznámeno, že Babiš kupuje naše noviny. Ale když jsem Babiše viděl v té zasedačce, celý ten problém se ještě zhmotnil. Byla to rána. Jako by mě někdo praštil kladivem do hlavy. Byl jsem z toho vážně špatný, frustrace, deprese. Bylo to pro mě opravdu těžké. V Mf DNES jsem strávil skoro 17 let. A svůj život jsem zasvětil investigativní žurnalistice a psaní o podvodech, mafiánech a kmotrech. A najednou přede mnou v zasedačce sedí jeden z nich jako můj budoucí majitel. Chvíli jsem ho poslouchal, jak říká, abychom si psali, co chceme. Že nás koupil proto, aby nám zajistil svobodu. Tak jsem se přihlásil a zeptal jsem se: „Pane Babiši, vy nám chcete říct, že by vám vůbec nevadilo, kdybychom o vás psali kriticky? Když bude na první straně velký článek s titulkem Kmotr Babiš?“ On se zarazil a zeptal se: „A vy si myslíte, že já jsem kmotr?“ A já bez přemýšlení odpověděl: „No jasně. Vy jste ten největší.“ Řekl jsem mu tehdy do očí, co si o něm myslím. Považoval jsem to za správné a taky normální. Když se pak ujal majetkových práv, podal jsem výpověď a odešel.

Do jaké míry je nebezpečné, když bude Andrej Babiš vládnout naší zemi?

Padneme na to nejhlubší dno. Morálně i fakticky. Já v současné době píšu pro magazín Reportér materiál o slovenské mafii a poměrně podrobně jsem se zaobíral dobou mečiarismu, která v devadesátých letech Slováky zavlekla do obrovské krize. Oni tehdy padli na absolutní dno. A jak to tak bývá, ze dna se člověk odrazí a jde dál. Možná i díky tomu si pak dali Slováci na některé věci větší pozor, a v některých věcech se dokonce zlepšili. Mají tam dnes Andreje Kisku, kterého bych klidně volil. Mají více policistů, kteří rozumějí své práci a vyšetřují ty nejhorší zločiny. Gauneři se dostávají za mříže, což nám v Česku stále chybí. My na to dno možná kvůli Babišovi spadneme a většina lidí pak pozná, co je ve skutečnosti zač. Já bych byl ale daleko radši, kdyby se to nestalo a odrazili jsme se ode dna bez Babiše na premiérském křesle. To není nic osobního. Kdyby tady byl jiný Babiš a jmenoval by se „Novák“, budu kritizovat pana Nováka.

Víte, já miluji svoji práci. Dělám ji celý život. Novinařina měla vždy smysl v tom, že kriticky hodnotila fakta, události a jevy. Tak trochu pomáhala tříbit společnost a mnohdy i kultivovat prostředí. Ale najednou máme před sebou člověka, který je majitelem jakési černé mlhy, kterou kolem nás šíří a roztahuje. On ji rozfukuje mezi skupinky lidí, z nichž někteří ji necítí, někteří jsou nemocní a necítí ji také, a ti, kdo ji cítí, utíkají a volají o pomoc. Někdy se zdá, že je nikdo příliš neslyší. A do toho všeho existuje celá řada dalších lidí, kteří mají z tohoto černého kouře moc a peníze a pomáhají Babišovi v rozfoukávání. Jako když se v Nekonečném příběhu šířila Nicota, vzpomínáte si? Tak takový přesně mám pocit z toho Babišistánu.