V neděli uplynulo 112 let od okamžiku, kdy se v rodině učitele a bývalého legionáře Karla Krátkého a Marie (roz. Jičínské) ve Střížově narodil 8. října 1911 syn Jaroslav, jenž se v době druhé světové války stal jedním z mužů vycvičených ve Velké Británii, kteří byli vysláni na území vlasti, aby bojovali proti nacistům v jejich týlu. Jaroslav Krátký bojovou misi nepřežil, ale do historie se svojí činností zapsat stačil.

Poté, co Jaroslav vychodil školu, vystudoval v roce 1931 gymnázium v Třebíči a v témže roce byl odveden a nastoupil vojenskou službu u pěšího pluku 31 v Jihlavě. Odtud byl zakrátko přeložen do školy pro důstojníky dělostřelectva v záloze a přemístěn k dělostřeleckému pluku 2 v Plzni. V roce 1932 byl přijat ke studiu na vojenskou akademii v Hranicích a v roce 1934 byl odvelen k dělostřeleckému pluku 6 ve Znojmě. V Československé armádě působil až do jejího rozpuštění po okupaci v březnu 1939.

Se zánikem republiky a s nacistickou okupací završenou vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava se nesmířil a v polovině roku 1939 odešel ilegálně do Polska a následně do Francie, kde vstoupil do francouzské armády a stal se příslušníkem 6. pluku dělostřelectva v Dakaru. Do Československé armády se vrátil v lednu 1940 a byl zařazen jako velitel čs. dělostřeleckého pluku 1. Na lodi Viceroy of India se po pádu Francie dostal do Velké Británie, kde byl vybrán do výcviku pro zvláštní úkoly ve vlasti. Výcvik zdárně absolvoval, včetně jeho parašutistické části.

Dále čtěte

Smolné jaro 1942. Výsadky Out Distance a Zinc své úkoly nedokázaly splnit

Úspěch výsadku Silver A vysazeného v prosinci 1941 a pravidelné vysílání radiostanice Libuše byly dostatečnou motivací i argumentem vyslat do…

Proto velení uvažovalo o jeho leteckém vysazení do protektorátu, ale nakonec byl v rámci pozemním operace s názvem Karas odeslán na Střední východ, odkud se později dostal na Slovensko, kde měl aktivně působit. Kontaktoval příslušníky odbojové skupiny Flora a jako zástupce exilové vlády se snažil urovnat rozpory mezi jednotlivými složkami slovenského odboje.

Jednal i s generálem Lužou jako představitelem Rady tří a aktivně se zapojil se do Slovenského národního povstání, kde spolupracoval s výsadkem Manganese. Po porážce povstání byl 3. listopadu 1944 zajat v Pohronském Bukovci spolu s generály Jánem Golianem a Rudolfem Viestem. Byl vyslýchán v Banské Bystrici, Bratislavě a v Praze a pak byl odeslán do Berlína. Krátce byl umístěn v koncentračním táboře Flossenbürg, kde byl v únoru 1945 pravděpodobně popraven. Některé prameny sice tvrdí, že byl osvobozen a poté odvlečen sovětskou armádou do Sovětského svazu, kde neznámo kdy a kde zahynul, ale pro toto tvrzení neexistuje žádný relevantní archivní důkaz.

Dne 8. října 1959 byla ve Střížově na domě č. 4, kde se narodil, odhalena pamětní deska.

Otevřít galerii (2)