Jedním z velkých úkolů budoucí vlády bude mj. udělat pořádek v legislativě. Říkáme tomu velký právní úklid. Budeme muset přijmout nová pravidla na to, abychom počet zákonů snižovali, a ne stále zvyšovali. Ale hlavně abychom měli pod kontrolou povinnosti, protože změny legislativy přinášejí stále nové a nové.

Nikdo se v tom už nevyzná, málokdo to všechno dokáže dodržovat, právní systém je nepřehledný, nejasný, lidé ztrácejí pocit spravedlnosti a rozumného jednání státu. Je s tím potřeba rychle něco udělat. K tomu poslouží dva jednoduché principy: 1. každý zákon musí obsahovat výčet všech povinností včetně toho, koho se týkají, a 2. místo jedné nově zavedené povinnosti musí být dvě dosavadní zrušeny. Vím, že to na někoho může působit poněkud schematicky, možná trochu jako kampaň, ale ona to musí být skutečná antibyrokratická kampaň, a nikoli pouze mediální kampaň. A buďme upřímní: potřebujeme taková jednoduchá pravidla, abychom udrželi na uzdě chuť, kterou má každá legislativa a každý parlament: všechny problémy řešit zákony a přijímat jich stále více. A dosáhneme zjednodušení, protože kromě zrušení vysloveně nadbytečných zákonů jistě dokážeme některé věci upravit bez legislativy nebo mnohem méně komplikovaným způsobem.

Významným „regulátorem“ nadvlády byrokracie nad lidmi bude i princip takzvané fikce souhlasu. To znamená, že například během stavebního řízení, pokud se některý úřad nevyjádří v zákonem stanovené lhůtě, se bude považovat jeho mlčení za souhlas. Chceme to zavést na všechny úřední procedury. Obrátíme tím služby státu z hlavy opět na nohy. Občan se nemá dožadovat laskavého souhlasu státu, ale stát má povinnost plnit své úkoly včas a ve veřejném zájmu.

Máme balík takových větších i menších zlepšení a skutečných (nikoli mediálních) reforem státu.

Ale myslím, že před námi a našimi demokratickými partnery bude ještě jedna velká výzva. Vrátit republice charakter parlamentní demokracie. Musíme obnovit pevné kořeny parlamentního systému vlády, neboť to, co se děje v posledních letech, rozvrací náš ústavní systém v samých základech.

Přímá volba prezidenta vedla pouze k tomu, že prezident má pocit, že porušování Ústavy je dovoleno, neboť získal přes polovinu hlasů voličů, a tedy má jakýsi silný mandát k čemukoli. To ale není pravda: pravomoci prezidenta zůstaly stejné a stejně tak i jeho povinnosti včetně respektu k Ústavě a její tradici. Co se ale bohužel změnilo, je způsob zacházení s Ústavou a její interpretace prezidentem. Je proto nutné tohoto nebezpečného protiparlamentního džina svévole vrátit zpět do láhve, je třeba vymyslet taková pravidla, aby každý musel dodržovat Ústavu a aby za její nedodržování mohl být přiměřeně sankcionován. A je třeba zahájit diskusi o návratu k naší dobré ústavní tradici, totiž volbě prezidenta Parlamentem České republiky.

Autor je předseda ODS.