Pojem „občanská neposlušnost“ býval v bouřlivých dobách populární. Jak na to dojde, je jasné, že je to výraz frustrace, když běžné způsoby, jak ovlivnit život v zemi, selhávají. To je ale dost vážná věc a je třeba si něco takového rozmyslet.

Občanská neposlušnost znamená, že občan odmítá dodržovat určité zákony státu nebo požadavky a příkazy vlády nebo nějaké okupační moci. Pokud jde o okupaci, je to jasnější. Problém nastává tam, kde je vlastní vláda slouhou okupantů, jako tomu bylo po roce 1968 u nás. Bylo tomu tak i předtím, proto se u nás mohlo popravovat na pokyn sovětských poradců.

Za normalizace se už nepopravovalo, ale moc kolaborantů byla podepřena statisícem cizích vojáků. Je tu samozřejmě paradox, že režim mohl vraždit a krást, ale občan by něco takového dělat neměl. Jsou tu samozřejmě výjimečné případy, třeba využít cyklostyl národního podniku k šíření samizdatu nebo plánování atentátu na nějakého zvláště ohavného papaláše. To druhé se dá většinou ospravedlnit v situaci válečného stavu, stavu válku připomínajícím nebo v situaci, kdy sám režim zabíjí a nese za to někdo z mocných osobní odpovědnost. Tak daleko naštěstí nejsme.

Ačkoliv občanská neposlušnost znamená někdy porušování zákona a nerespektování autorit, má být za ní ve skutečnosti úcta k zákonu a autoritám. Snahou neposlušných je poukázat právě na to, že obojí je mocí pošpiněno. Klasik občanské neposlušnosti Martin Luther King Jr. (pojem sám je ale starý už dvě stě let) také řekl, že „jakýkoli člověk, který porušuje zákon, o kterém mu svědomí řekne, že je nespravedlivý, a ochotně přijímá trest tím, že zůstává ve vězení, aby ve společenství probudil svědomí ohledně nespravedlnosti zákona, v té chvíli vyjadřuje nejvyšší úctu k právu“.

Důležitá je diagnóza, v jakém stavu se stát a společnost nacházejí. My jsme v situaci, že stát je dost zjevně v mnoha ohledech nefunkční, ale v jiných pořád ještě funguje. Volby jsou ovlivněné velkými penězi pochybného původu, což vede k tomu, ze vyzdvihují hlasy nepříliš myslících občanů k moci podivné figury s totalitní minulostí a totalitními praktikami v současnosti. I za této deformace ale ještě nemáme jednotnou kandidátku Národní fronty.

Svoboda slova je možná, ale možnost se slovem proniknout rovným způsobem ke každému, je oligarchizací médií okleštěna, takže výsledkem je karikatura. Litera ústavy se dodržuje, protože tvůrce ústavy možná nenapadlo, že se k moci dostanou cynici, kteří využijí především řádky, které v ústavě napsané nejsou. Kdyby se měl předvídat každý úskok, musela by být ústava ve svazcích připomínajících malou knihovnu. Až dojde na něčí nápady zrušit Senát nebo změnit volební systém, aby zvýhodnil velké strany (už se o to pokusili Klaus a Zeman za „opoziční smlouvy“), půjde do tuhého.

Občanské neposlušnosti je několik typů. Jeden je založen na porušování zákona, který občan považuje za nemravný. Tam by mohli patřit lidé, kteří ukrývali uprchlé otroky, Židy nebo odbojáře nebo dnes budou skrývat uprchlíky, po kterých státní moc pátrá. Když duchovní bez státního souhlasu „mařil výkon státu nad činností církví“, jednal správně. Když někdo nedovolené opustil republiku (protože dovoleně nemohl) a emigroval, měl na to základní lidské právo.

Občanská neposlušnost „založená na spravedlnosti“ nastává, když občan porušuje nebo kritizuje zákony, aby prosadil nějaké právo. To byl případ amerických černochů během hnutí za občanská práva.

Občanská neposlušnost „založená na politice“ nastává, když člověk neuposlechne zákon, aby tak změnil politiku, kterou považuje za vážně chybnou.

Jak jsme na tom my? Problém je v tom, že žijeme v zemi, kde ani tak nejde o porušování zákona, ale o jeho obcházení nebo zneužívání. Když vláda bez důvěry vedená agentem StB (vydaného navíc trestnímu stíhání) provádí čistky na ministerstvech a dosazuje své poslušné služebníčky do různých funkcí, je to mocenská zvůle, ale na to ani zákon porušit nemusí. (Babiš ovšem nemá právo úkolovat ministra, to může jen vláda jako celek.) Stejně tak může vyčistit a „obrodit“ televizi a rozhlas a žádný soud, ani kdyby v něm seděl zarytý antibabišovec, s tím mnoho nenadělá. Poslat někam finanční kontrolu je legální. Že každá nakonec něco najde, protože nepořádek je všude a že se to pak propagandisticky nafoukne jako „chaos“, plýtvání, porušování, selhání, trestuhodná nedbalost atd., je jasné.

Na porušování zákona čas nenastal, nastal ale čas na použití zákona. Na využití práva na svobodu projevu a shromažďovacího práva. Občan nemá důvod bát se zajít dál, než zachází pražský taxikář, který si dovoluje celkem dost. Musí být jen opatrný, aby spoluobčany příliš neotravoval, jako kdysi revoluční zemědělci, kteří balíky slámy blokovali Ječnou ulici a nějak si předem nezjistili, že tam každých pár minut projíždějí záchranky a hasiči.

Masové a opakované demonstrace jsou účinné. Lidé jako Putin to vědí a jejich dušička se při pomyšlení na ně vždy o něco zmenší. Budou hlásat husákovský klid na práci, čímž myslí své „makání“. Klid na metastázování nekontrolované moci, přihrávání peněz sobě a kámošům, údernictví pokud jde o lhaní a demagogii, strhávání tibetských vlaječek a odstraňování nepohodlných kriminalistů. Tento klid mít nikdy nemají. Mají být permanentně neklidní a je třeba se o to postarat.

Prezidentská volba ukázala, že údajná pražská kavárna činí přinejmenším tři miliony lidí, což už je dost velký podnik.

Jaro brzo přijde, oteplí se, bude radost protestovat a blokovat a číhat s dotazy na chodníku na politiky, kteří budou hledat plánky s bočními únikovými východy. Nebude jim to moc platné, každá budova má z podstaty věci konečný obvod.

Bylo by ovšem dobré to podstatné stihnout do času dovolených a prázdnin. Protože pokud ne, mohli bychom se dočkat  hnusného podzimu.