Když se koalice Pirátů a Starostů a nezávislých vyhřívala na čele průzkumů, zdálo se, že nastavená strategie pomůže spojení dvou politických subjektů ovládnout letošní volby. Pak se ovšem do ovlivňování veřejnosti pustil Andrej Babiš a vše je jinak. PirSTAN zatím nedokázal zareagovat a mohlo by ho to stát mnoho. Řešení se nabízí ve střídání na pozici lídra koalice.
V momentě, kdy první průzkumy ukazovaly, jak Piráti se Starosty drtí zbytek partají, nastal zřejmě jakýsi druh uspokojení, podpořený pocitem z neznámého. Jakkoliv se totiž obě strany určitě navzájem brzdily v přehnané euforii, pohled na televizní obrazovky či stránky novin je musel hřát u srdce.
Místo toho, aby se soustředily na „doražení“ hnutí ANO a Andreje Babiše, začali – převážně Piráti – machrovat. Kdekdo už se viděl na ministerstvu, mnozí jen dávali knížecí rady, jak by šlo všechno dělat jinak a lépe. Úplně zapomněli, že premiérovo hnutí ještě pořádně nespustilo kampaň a funguje stále pouze na setrvačné vlně populistické propagandy.
Stejné průzkumy jako v PirSTAN ovšem pochopitelně viděl i Andrej Babiš. Místo toho, aby panikařil, udělal to, co umí velmi dobře. Začal útočit. Vymýšlel si, lhal, nadával, varoval a strašil. Dokonce v takové intenzitě, že se náskok demokratické koalice začal snižovat.
Cílem premiérovy kritiky se ovšem nestala celá koalice, ale pouze Piráti. Podle staré pravdy o tom, „že kolektiv je silný tak, jak je silný jeho nejslabší článek“, se trefoval do všech podivností, které z lidí od Ivana Bartoše vypadávaly. S pocitem, že jsou v pozici vítěze voleb, se totiž kolikrát někteří Piráti neudrželi a prezentovali témata, která voliče spíš rozčilovala, než by je motivovala PirSTAN podpořit.
Pohled z pozice Starostů a nezávislých to musel být smutný. Zástupci tohoto hnutí se totiž excesům vyhýbali a jen sledovali, co jejich koaliční partner dokáže generovat za názory. Už v ten moment mělo dojít k radikálnímu zásahu.
Stejně jako při sportovním utkání se mělo na nepříznivý průběžný výsledek „utkání“ zareagovat a střídat. Ve chvíli, kdy se Piráti dostali pod největší palbu ze strany ministerského předsedy, SPD, Miloše Zemana a dalších přívrženců Andreje Babiše, měl do čela koalice zamířit Vít Rakušan.
On i většina jeho kolegů má totiž zkušenosti z komunální politiky, a ta se teď dá vyvážit zlatem. Předseda STAN si přesně dokáže představit, co trápí obyvatele na menších městech a vesnicích. Ví, že do práce jezdí na kolech proto, že nemají jinou možnost, a ne z toho důvodu, že je to cool. Chápe, že debaty o desítkách pohlaví jsou takovým lidem jedno, protože je trápí spíš to, že u nich nefunguje prodejna potravin a na poštu je to několik kilometrů.
Navíc působí klidným dojmem, nemá názorové úlety a dokáže si uvědomit, kdy je třeba přidat a kdy se naopak hodí ubrat. Ve spojení s razantnějším Bartošem jde o zajímavou symbiózu, ale jak se už dostatečně ukázalo, ne každý je zvědavý na pokusy a raději zvolí klidnější a věcnější přístup před chaotickým a často přehnaně levicovým pokřikováním.
Je samozřejmě věcí PirSTAN, jak do 8. října zareaguje na klesající zájem o jeho existenci, ale pokud se chystá ještě start nějaké další fáze kampaně, jeho středobodem by mělo být představení Víta Rakušana jako lídra koalice a jejího kandidáta na post předsedy vlády.