Ještě v pondělí to byla velká zpráva. V úterý se poněkud zmenšila a ve středu už byla pouze pro smích. Babišova média (a bohužel i média veřejné služby) vytroubila do světa, že vláda připravila gigantický projekt pod velkohubým názvem Národní investiční plán, který počítá s investicemi v astronomické výši 8 bilionů korun za 30 let.
Premiér Babiš prý na tomto plánu dlouho pracoval a považuje ho za své dítě. Škoda že se otec s tímto dítětem zapomněl seznámit. Vláda kupříkladu neumí vysvětlit, proč plánuje v konkrétních obcích postavit 40 zimních stadionů. Navíc se šušká, že skutečnou maminkou tohoto dítěte je některá z vládních asistentek. Porodila ho s použitím kláves „control C“ a „control V“, neboli kopírováním z mnoha nesouvisejících materiálů. Vznikl tak megalomanský soupis dvaceti tisíc položek, který působí, jako by vypadl z jakéhosi náhodného generátoru nápadů. Hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská si pro Hospodářské noviny povzdechla: „Připomíná mi to dopis Ježíškovi.“
Hospodářské noviny se optaly radních v severočeském Štětí, zda skutečně plánují postavit zimní stadion, když jim ho vláda zanesla do plánu. Byli překvapeni, prý musí jít o omyl. Se stadionem nepočítají, protože mají jiné představy o rozvoji svého města. A v dalších obcích je to podobné.
Samozřejmě že ani Babiš a ani ministr Havlíček, který nedokázal přesvědčivě objasnit smysl Národního investičního plánu v rozhovoru pro televizi NOVA, nečetli těch 20 tisíc nápadů, které tudíž ani s nikým nekonzultovali a nemohou se k nim zavázat. Třešinkou na tomto sladkém dortu jsou ovšem zdroje těch 8 bilionů korun, které by byly pro realizaci plánu potřeba. Pro lepší představu ta částka znamená, že bychom každý příští státní rozpočet museli zvednout asi o 262 miliard, tedy zhruba o 20 procent. S tím pak musí vydržet plynule 30 let. Nesmí přitom dojít k žádnému cyklickému výkyvu ekonomiky. Svět musí být pouze růžový. To je náš vládní plán. I tak ale není řečeno, kde se ty peníze najdou. Babiš jen tak kvíknul, že si o něco řekne v Evropě. Zřejmě si na čerpání evropských peněz zvykl podobně, jako si doma zvykneme na koutek s vodou.
Celý slavný Národní investiční plán má ale jedno základní kouzlo. Na tři dny zaměstnal řadu velkých médií, která ho nejprve ochotně zařazovala na čelná místa zpravodajství a ve velkém prostoru. Přitom to, co na těchto pozicích mělo být, byl evropský skandál Andreje Babiše, který se právě bez dostatečného zájmu médií dostal na nový stupeň.
Bublina splaskla. Ale zaměstnala řadu novinářů a vytvořila falešné téma a zbytečnou debatu. Jestli by se na něco měl použít ten módní pojem fake news, tak je to právě Národní investiční plán. Neexistujících 8 bilionů korun můžeme použít na 20 tisíc projektů z Marsu opravdu, kdykoli se to hodí. Samozřejmě pouze mediálně. A čistě náhodou se to hodilo právě tehdy, když Evropský parlament jednal o tom, jak zastavit Babišovo čerpání peněz, které pro změnu existují a navíc chybějí tam, kam měly správně doputovat. Do reálných a potřebných projektů malých firem, občanů a zastupitelů, kteří nemyslí v miliardách a bilionech. To je totiž smysl evropských dotací. A ne je posílat předsedovi vlády.
