Vladimir Putin vyzývá ke spojení sil a společnému boji proti terorismu. Zní to dobře. Je také uvěřitelné, že islamistický terorismus může znamenat i hrozbu pro Rusko. Pro Rusko jako zemi a také pro věrné ruské spojence, jako je syrský diktátor Asad. Asad je lump. Jako sekulární diktátor je to náš lump. Řečeno srozumitelně, je to zločinec, jehož jazyku rozumíme, žádný Tálibán nebo Islámský stát. To jsou taky zločinci, ale ještě navíc nechápeme, o co těm bláznům jde.
Kromě toho je společný boj proti terorismu pro Moskvu jedna z možností, jak se dostat z mezinárodní izolace po anexi Krymu a vedení války proti Ukrajině. Války maskované, ale válka to je, protože Kreml dodává lidi i zbraně, takže vede válku s Ukrajinou a nemá cenu to nějak opisovat.
Rusko samo dokázalo během čečenských válek zavraždit tisíce civilistů. Bylo to více lidských životů, než měly zatím dohromady všechny teroristické útoky v Evropě. Putin je podivný spojenec. Pokud se dnes někdo vysmívá Unii, že spolupracuje s Tureckem, co si asi tak myslet o spolupráci s Ruskem? Jedno takové spojenectví už Západ zažil, se stalinistickým Sovětským svazem proti Hitlerovi. Nešlo to tehdy jinak, spojenectví to bylo zákonité. Nepřítel nepřítele je přítel. O život šlo všem. Jenže jak Hitler pominul, SSSR si ukradl tolik zemí a vlivu, kolik bylo možné. Cynicky a za pomoci násilí. O žádné skutečné přátelství se Západem nešlo. Podobné je to i dnes. Ne stejné, nikdy není nic stejné, ale podobné.
Pokud někdo propadá nadšení, jak Rusko účinně bojuje s Islámským státem, je třeba ho uvést do patřičných realistických mezí. Nebojuje. Bojuje především proti protivníkům diktátora Bašára al-Asada. V rámci běžné ruské praxe při útocích přichází o život mnohem více civilních obyvatel než při amerických útocích. Neděje se celkem nic a ani dít nebude, pokud někdo nepošle do oněch oblastí velké pozemní vojsko a toho se všichni bojí.
Rusko nemá být automaticky vyloučeno z toho, co se ve světě děje. Nebylo by to správné. Ale propadnout iluzi, že ono a jeho nedemokratický režim jsou altruističtí přátelé, by byla iluze. Ano, máme tu další podivné spojence, jako je třeba Turecko, o Saúdské Arábii vůbec škoda mluvit. Od formálně evropského a formálně křesťanského Ruska bychom ale čekali, že bude nějaké hodnoty aspoň předstírat, abychom se jako spojenci nemuseli cítit trapně. Ať se aspoň, když už jsou lumpové, tváří, že jsou naši lumpové. A místo toho něco melou o svých nových zbraních, co prolomí veškerou obranu Západu. Mají na pí ár špatné odborníky.
