Americká vláda se postavila zády k možnosti předat Ukrajincům polské stíhačky. Pro Poláky nebylo toto rozhodnutí pomoci těžce zkoušenému sousedu ani trochu jednoduché. Ale obstáli. Kdo v tomto testu neobstál, je Bidenova administrativa. Americké ministerstvo obrany oznámilo, že plán Polska předat stíhačky MiG-29 Spojeným státům ve snaze dostat je na Ukrajinu nepovažuje za udržitelný.
Prý by to ohrozilo bezpečnost celé Severoatlantické aliance. Ještě před týdnem americký ministr zahraničí Antony Blinken „dával zelenou“ spojeneckým zemím, jež by chtěly s letadly Ukrajině pomoci. Jenže pak Vladimir Putin oznámil, že jakékoli předání letadel Ukrajině nějakou třetí zemí bude považovat za válečný akt a odpoví na něj podle toho.
Je to opravdu hrozný a hořký pohled. Bezpečnost Severoatlantické aliance byla již dávno narušena. Byly pošlapány veškeré konvence a Rusko provozuje na Ukrajině drastické vraždění civilistů. Ale názor masového vraha Putina je tu bernou mincí, protože ten člověk sedí na sudu s jaderným prachem.
Jistě. Válka na Ukrajině může eskalovat a bylo by to krajně nebezpečné. Náš svět je ale již nyní tak ohrožený, jako nebyl od karibské krize. V čele zaostalého a barbarského státu, který je bohužel největší na světě, stojí nevyzpytatelný zločinec. Jeho názory jsou relevantní na základě jeho arzenálu jaderných zbraní. Znamená to ale, že máme skákat, jak Putin píská?
Abychom byli spravedliví vůči Američanům, tak je třeba dodat, že nepůsobilo moc hrdinsky, když chtělo Polsko předat stíhačky na americkou základnu v Německu. Jakoby tím říkalo: Ameriko, starej se. Apel na vyšší míru odhodlání si tedy zaslouží celý Západ. Bylo by směšné, kdybychom tu pouze peskovali americkou vládu. Také je otázka, zda v této věci proběhla mezi zeměmi NATO kvalitní komunikace. Zřejmě nebyla nejlepší.
Faktický mír během studené války stál na vzájemném jaderném odstrašení. V posledních letech ale Vladimir Putin došel k závěru, že Západ je slabý, protože mu jde jenom o blahobyt. Přepočítal se a Západ odpověděl na jeho vojenskou agresi poměrně silnými sankcemi a značnou materiální pomocí napadené Ukrajině. Nyní to ale vypadá, že se přepočítal jen do určité míry a že má stále tu moc určit Západu hranici, za kterou nesmí.
Tento model, kdy planetární zločinec určuje svobodným lidem, co smí a co nesmí, nemá dobrou perspektivu. V podstatě to znamená, že naše svoboda chovat se správně je omezena. Nechceme přeci jadernou válku. Z tohoto modelu mezinárodního soužití plynou znepokojující konsekvence. Co nám Putin zakáže zítra, když dnes nesmíme dát Ukrajincům ani staré sovětské stíhačky? Už nám zakázal poskytnout Ukrajině bezletovou zónu. Dobře, vysvětlení, proč to nejde, znělo logicky. Proč jsme ale nemohli bránit aspoň nebe nad západní částí Ukrajiny, kde se zatím nebojuje? Odpověď je jednoduchá: Pan Putin to zakázal. Má přeci jaderné zbraně.
Můžeme se plést, třeba má Joe Biden vymyšlený nějaký jiný plán, jak se postavit za Ukrajinu. Je ale zcela na místě se ptát, zda náhodou nechceme vyměnit s Putinem Ukrajinu za naši iluzi míru.
Britská ministryně zahraničí Liz Trussová prohlásila před pár dny, že Putin se v případě dobytí Ukrajiny nezastaví a půjde dál. Z logiky jeho zločinecké dráhy to jasně vyplývá. Když se takové monstrum zastaví, prohrává. A to Putin dobře ví. Když sežere nás, tak potom sežere Estonsko a budeme stát znovu před vidinou možné války.
Naší faktickou nadějí je statečnost Ukrajinců, kteří doslova a do písmene bojují za nás. Je možné, že svojí rozhodností ruskou armádu zastaví a dojde k nějakému kompromisu, který si bude moci Putin pro své slaboduché publikum vykládat jako své vítězství při denacifikaci Ukrajiny. Celý náš problém tím ale bude jenom poněkud oddálen. Tím problémem je akutní nutnost denacifikovat Rusko, protože je nebezpečné pro celý svět. A nezastavíme ho chlácholením a ustupováním. Nezastavíme ho zradou našich přátel. Naopak v něm vzbudíme ještě větší chuť páchat další agrese a další zločiny.
Putin nás jadernými zbraněmi vydírá. Putin chce, abychom byli podělaní strachy. Přitom je to sám takový srab, že si nemůže sednout u stolu vedle jiného člověka, aby se třeba nenakazil. Právě proto stojí za zvážení jiná taktika, než jakou nyní vidíme u americké administrativy. Tou taktikou je říci Putinovi, ať si své jaderné zbraně a neustálé vyhrožování strčí za klobouk.
Podporujeme Západ a chceme být Západ. Kdyby ale náhodou Amerika zapomněla být Amerikou a Západ Západem, kdyby se oddaly zbabělému cynismu místo obrany svých hodnot, tak je s tímto naším hezkým světem konec.