Vladimir Putin FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Evropský parlament schválil prohlášení, že Rusko je státem „podporujícím terorismus“. Trvalo mu to dost dlouho, než se k něčemu takovému vůbec rozhoupal. Jde o další dávku směsice bezradnosti a pokrytectví, které jsme v takové míře schopni snad jen my, zaslepení Zápaďané.
Terorismus můžete podporovat i nevědomky a nepřímo. Pošlete třeba potřebným peníze na učebnice, jako před lety Evropská unie Palestincům, a v nich se posléze objeví Hitler jako osvoboditel světa od Židů, který „to bohužel nedokončil“. Terorismus můžete podporovat i vědomě. Pošlete třeba potřebným 220 milionů euro na školství, jako v roce 2021 Evropská unie Palestincům, aniž od příjemce žádáte, aby změnil obsah učebnic, podle nichž se děti za pomoci antisemitských výrazů učí oslavovat teroristy odsouzené za vraždění izraelských civilistů.
Náš sympaťák-terorista
Anebo se vám líbí ideologie jakéhosi Breivika, tak ji na sociální platformě slovně podpoříte a jste spokojen s tím, že vás je proti těm nesnesitelným pokrokářům hodně – a ten ideolog potom povraždí desítky lidí. To jste ale nechtěl, stačilo by vám porazit je ve volbách a pak by se vidělo…
A stát (Norsko) toho ještě nedávno sympaťáka za to odsoudí na pouhých 20 let, čímž také svým způsobem podporuje terorismus. Nízkým trestem totiž dává najevo, že pachatel (terorista) a jeho práva mu leží na srdci mnohem více než oběti a jejich práva. Breivik postřílel děti (velmi mladé lidi), avšak soud více zajímá jeho dětství, které ho prý mohlo přivést až k násilí, než to, že oběti už své dětství neprožijí. Jak bychom přiléhavě nazvali takový přístup soudu a společnosti k teroristickému násilí?
Podporovat či provádět můžete i takové konání, které usmrcuje nevinné lidi, ale terorismus se mu neříká, přestože výsledek je stejný. Třeba zákaz kondomů katolickou církví v Africe má na svědomí více mrtvých než všechny teroristické útoky v Evropě i Americe dohromady. Na AIDS tam umírají lidé jako mouchy, ale někteří katolíci jsou hrdí, že na základě jednoho z atributů naší kultury nepoužívají muži z jiné kultury kondom. Ve skutečnosti jde o stejný úpadek ducha, jakým trpí všichni fanatici, bez ohledu na vyznávanou ideologii.
Putin je terorista…
Putin je terorista. Je přímým a vědomým tvůrcem dění, které je teroristické. Rusko ovšem terorismus „nepodporuje“, nejspíše neposílá peníze například al-Káidě, tzv. Islámskému státu či Rámaláhu na antisemitské učebnice. Rusko se terorismu samo dopouští! Rusové po sobě na Ukrajině zanechávají masové hroby, v nichž neleží vojáci, ale místní obyvatelé. Vedle vraždění nevinných lidí jsou asi nejhorší únosy dětí, znásilňování žen i dětí ruskými vojáky a bombardování civilní infrastruktury včetně jaderné elektrárny. Nedávno ruská raketa zničila porodnici i s jejím osazenstvem.
Představte si, že by porodnici vyhodil do vzduchu nějaký nový Breivik. Nazvali bychom ho snad jiným slovem než terorista? Ale náš Evropský parlament se nám – po dlouhém rozjímání – snaží vštípit, že jde o pouhou podporu terorismu, nikoli o páchání teroristického činu.
Jenže od 20. dubna 2017 platí směrnice Evropské unie s názvem Boj proti terorismu – definice teroristických trestných činů a podpora obětí. Teroristické cíle jsou zde popsány takto: 1/ závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo, 2/ protiprávně přinutit vládu nebo mezinárodní organizaci, aby jednala určitým způsobem nebo aby se jednání zdržela, 3/ závažným způsobem destabilizovat či zničit základní politické, ústavní, hospodářské nebo sociální struktury země nebo mezinárodní organizace.
… a my jsme pokrytci
Nejhorší na tom je, že jde jen o další pokryteckou přetvářku našeho Západu, což je systémový problém, dalo by se říci. Vzpomeňme na kvazi sankce, které Evropská unie vydávala za sankce účinné a velmi tvrdé. Ale kdepak! Vždyť ani do sankcí namířených proti jednotlivcům EU dlouho nezařadila Putina, přestože právě on je hlavním viníkem. EU sankcionovala některé (!) ruské banky (vyloučila je z mezinárodního platebního systému SWIFT), ty ostatní ruské banky však mohly v klidu dělat obchody i za ty zakázané ruské banky. (Ruské banky mohla vyloučit ze SWIFT jen EU, nikoli USA, protože sídlo této organizace leží na jejím území.)
Sankce na plyn za nás nakonec „zavedl“ sám Putin, když si myslel, že nás nedostatek plynu položí a rozhádá – durak! V tom jsme naštěstí zajedno. Země EU si též po začátku agrese proti Ukrajině usmyslely, že chtějí „odstřihnout Rusko od části dovozů vyspělých technologií“. Ano, čtete dobře, od části dovozů (!).
Ruský státní terorismus v provincii
K systémovému selhávání EU patří i fakt, že se nedokáže poučit z dřívějších zkušeností, ba dokonce že teroristické počínání Ruska ignoruje vzápětí po jeho páchání. Údivu nad současným Putinovým počínáním se mohl Západ vyvarovat, kdyby pozorně sledoval druhou válku, kterou Rusko vedlo na přelomu tisíciletí proti své provincii – Čečensku. Zde Rusové vraždili nevinné lidi, kteří se „provinili“ pouze tím, že Putin se chtěl stát prezidentem a potřeboval k tomu nějaký čin, který by ho z premiérského křesla vynesl do Kremlu. Povedlo se.
Čečensko mělo před oběma válkami (první vedl Jelcin) v devadesátých letech okolo jednoho milionu obyvatel. Rusové a ke konci druhé války částečně i proruští Čečenci povraždili přes sto tisíc Čečenců, z toho 40 000 dětí, další desítky tisíc mučením či bombardováním zmrzačili a poznamenali na celý život, další desítky tisíc vyhnali z domovů, rozvrátili rodiny a víru ve spravedlnost. A podnítili tak příchod islamistického fanatismu – Čečna byla do té doby z náboženského pohledu velmi umírněná.
Ruská novinářka Anna Politkovská, později sama zavražděná, k tomu napsala: „Nejde jen o nekonečné neštěstí Čečenců, ale i o nás, o Rusy, a o vás, prosperující, ale zaslepené Zápaďany. Barbarství bez zákonů a víry je rakovinou, jejíž metastázy – korupce, svévole, brutalita – bují v Moskvě, Sankt Petěrburgu a za zavřenými dveřmi nebohé ruské provincie. Má země není jen tak nějakou banánovou diktaturou, je stálým členem Rady bezpečnosti, druhou termonukleární mocností, gigantickým obchodníkem se zbraněmi a famózním producentem zemního plynu a ropy. Pánové z Kremlu disponují neslýchanou ničivou mocí, kterou použijí bez skrupulí a zábran. Čečna je jen odrazovým můstkem. Klony KGB vybavují neomezenou mocí vládnoucí skupinu složenou ze superpolicajtů a prospěchářů. Prodlužuje se seznam zakázaných nevládních organizací, zatčených odpůrců režimu a těch, kteří byli pro svou přílišnou zvědavost exemplárně zabiti.“
A jak se zachovaly země EU?
Anna Politkovská byla zavražděna v říjnu 2006. Přesvědčení, že za její vraždou stojí kvůli její nesmlouvavé kritice Putinův režim – ať už přímo FSB, či Putinův čečenský oblíbenec Ramzan Kadyrov (proruský čečenský prezident) – je nejen u nás silné. Věděla to především Anna sama.
Její přítel, francouzský filosof André Glucksmann, k prvnímu výročí jejího zavraždění řekl: „Annu zabili. Odporný den pro lidstvo. Odporný den pro Rusko. Pro Čečnu a pro nás všechny a taky pro mě, byla mou přítelkyní. Putin bude slavit jedno pěkné výročí… Na jaře 2006, když jsem ji viděl naposledy, mi Anna řekla: ‚Jestli mě zabijí, nehledejte strůjce. Je v Kremlu a má strach.‘ Sotva se rakev zavřela, největší hulvát (Putin) se bije v prsa a ukazuje svaly. Americe nasazuje koloniální helmu, pak hrozí evropským městům svými raketami a mává ‚otcem všech bomb‘. Nato pán Kremlu lichotí svým partnerům již dávno známou metodou ozkoušenou jeho vznešenými předchůdci v Lubjance, aby je následně zahrnul laskavými návrhy. Zatímco jeho armáda srovnává Groznyj se zemí, pánové Bush a Blair, k nimž se brzy připojí a předčí je Schröder, Chirac a Berlusconi, pějí chválu na toho ‚správného chlapíka‘ a rovnou ho zvou do skupiny G8…“ (Úryvek z Glucksmannovy brilantní řeči na konferenci FORUM 2000.)
Nejde jen o slova. A nejde o slovíčkaření. Mezi „pácháním činu“ a jeho „podporou“ je rozdíl. Dáváme-li najevo svou bezradnost, nerozhodnost a nedostatek svědomí, neumíme-li pojmenovat věci pravým jménem, jsme-li pokrytečtí a uhýbaví, vracíme-li se k appeasementu, nebereme-li svá rozhodnutí vážně a s důstojností, kdo bude brát vážně nás?
František Kostlán je publicista, hudebník, skladatel, textař a básník. Dlouhodobě se věnuje problematice menšin a extremismu. Po listopadu 1989 byl mimo jiné šéfredaktorem Českého deníku a časopisu Parlament, komentátorem Telegrafu, Lidových novin či Českého rozhlasu Regina. V roce 2013 obdržel cenu Gypsy Spirit za dlouhodobou novinářskou práci v oblasti lidských práv.
