Vladimir Putin klade věnec u Hrobu neznámého vojína. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/kremlin.ru
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/kremlin.ru
NÁZOR / Ředitel Služby zahraniční rozvědky Sergej Naryškin napsal článek do časopisu Rozvědčík. Titulek zní „2024 – rok geopolitického probuzení“. Na tom časopisu je nejspíš nejhezčí ten romantický název. U nás na dekadentním Západě by se to jmenovalo Špión nebo Agent. Protože ale Naryškinův článek připomíná něco z žánru sci-fi, tak literární název periodika nevadí.
„Pokud jde o situaci na Ukrajině, můžeme očekávat, že západní politici se vzhledem k objektivní nemožnosti dosáhnout vojenského vítězství nad naší zemí budou snažit co nejvíce protahovat válečné akce a z ukrajinského konfliktu udělají ‚druhý Afghánistán‘ v očekávání našeho postupného vyčerpání ve vyčerpávajícím boji potenciálů,“ píše šéf ruských agentů.
Podle Naryškina může další podpora Kyjeva urychlit pokles mezinárodní prestiže Západu a „nakonec USA riskují, že vytvoří ‚druhý Vietnam‘, s nímž se bude muset vypořádat každá nová americká administrativa, dokud se ve Washingtonu nedostane k moci rozumný člověk s dostatkem odvahy a odhodlání díru zacelit“.
Co si v Kremlu představují pod pojmem „rozumný člověk“, je celkem jasné. Přinejmenším někdo jako Donald Trump, zmatený bankrotář s psychopatickými rysy, kolem kterého se motají lidé s vazbami na Rusko. Trump byl pro Rusko skutečně úžasný, prohlásil například, že věří Putinovi víc než FBI. Podobných tam mají republikáni v zásobě víc, takže se má planeta Země možná na co těšit.
To srovnávání války na Ukrajině s válkou ve Vietnamu by si ale Naryškin měl stejně odpustit.
„Někdy Rusko vypadá jako ten velký hloupý kluk na školním dvoře, který chrlí urážky a výhrůžky, o nichž si myslí, že díky nim vypadá cool a fakt brutálně – ale ve skutečnosti je to všechno jedna velká sebevražda, která z něj dělá ve škole terč posměchu. A takhle to je, když Kreml říká USA, že Ukrajina bude americký ‚nový Vietnam‘,“ píše ukrajinský novinář Illja Ponomarenko.
Připomíná, že za necelé dva roky plnohodnotné invaze Rusko ztratilo podle některých odhadů hodně přes 120 tisíc vojáků, plus wagnerovských trestanců a k tomu neznámý počet „donbaských mafiánů s puškami z počátku 20. století“.
To je samozřejmě víc než všechny ruské a sovětské ztráty utrpěné ve všech konfliktech od druhé světové války dohromady, včetně Čečenska a Afghánistánu, a je to více než dvakrát tolik mrtvých, než měly USA za deset let ve Vietnamu.
„Mezitím počet příslušníků americké armády nasazených do bojů na Ukrajině nebo zabitých v boji po dvou letech plnohodnotné války: 0. Ukrajina nežádá nic jiného než zbraně, aby se zachránila před likvidací a neutralizovala největší evropskou agresivní válku od dob Adolfa Hitlera,“ připomíná Ponomarenko fakta.
Skutečnost je přesně opačná. Dlouhou válku potřebuje Putin, protože chce psychologicky zpracovat Ukrajinu a Západ. Ukrajinci, Evropa i Amerika by to měli nejradši rychle za sebou. Putinovi se nepovedlo obsadit ani všechna území, která nařídil anektovat, což je trapné. Musí pokračovat ve válce, protože je s ní spojena jeho politická existence. „Denacifikace a demilitarizace“ Ukrajiny se nepovedla a je jasné, že nepovede.
Letos v únoru redaktor BBC Steve Rosenberg vzpomínal na mediální obraz Putina v Rusku před třemi lety. Aby přesvědčil veřejnost, líčil moderátor zpráv Putina jako námořního kapitána, který řídí dobrou loď Rusko v bouřlivých vodách globálních nepokojů. „Rusko je oázou stability, bezpečným přístavem,“ vykládal moderátor a pak si položil otázku: „Kdyby nebylo Putina, co by se s námi stalo?“
O tři roky později všechno vypadá jinak.
„Dne 24. února 2022 se kremelský kapitán vydal do bouře, kterou sám způsobil. A zamířil přímo k ledovci. Invaze Vladimira Putina na Ukrajinu přinesla sousedovi Ruska smrt a zkázu. Jeho vlastní zemi přinesla obrovské vojenské ztráty: některé odhady počítají s desítkami tisíc mrtvých ruských vojáků. Statisíce ruských občanů byly povolány do armády a ruští vězni (včetně odsouzených vrahů) byli naverbováni k boji na Ukrajině. Válka mezitím ovlivnila ceny energií a potravin na celém světě a nadále ohrožuje evropskou a globální bezpečnost. To vše jsou problémy rozměrů Titaniku,“ konstatuje Rosenberg.
V roce 2000 nový vůdce nevylučoval, že se Rusko jednou stane členem aliance. O dva roky později, když byl Putin požádán, aby se vyjádřil k deklarovanému záměru Ukrajiny vstoupit do NATO, odpověděl: „Ukrajina je suverénní stát a má právo si sama zvolit, jak si zajistí svou bezpečnost.“
A najednou je NATO hrozba a členství Ukrajiny vadí. Co se změnilo? Jen to, že Putin chce být zvolen na další období a potřebuje nějaké úžasné vítězství a obraz vnějšího nepřítele, aby mohl vystupovat jako nenahraditelný zachránce. Vítězství nepřišlo a je třeba bojovat co nejdéle, aby bublina nepraskla. Teď má vůdce svůj Afghánistán a Vietnam. Je na tom lépe než američtí prezidenti, protože v Rusku se demonstrovat nedá. Jenže kdyby padl, dopadne hůř než američtí prezidenti.
I když si představíme nejhorší možný scénář, totiž že v Americe se k moci dostanou vyšinutí lidé Trumpova typu a stejně tak v několika evropských zemích kolaborantští „mírotvorci“ a Rusko obsadí Ukrajinu, stejně bude vietnamizace konfliktu pokračovat. Pobaltské státy, Finsko a Polsko (a pořád ještě i my a další státy) víme, že jsme na řadě. Na Ukrajině bude pokračovat odboj a partyzánská válka, s čímž se počítalo jako s možností už před dvěma lety. Klid nebude.
Naryškin má možná pravdu v tom, že rok 2024 bude rokem „geopolitického probuzení“. Nejspíš ale jiného, než by v Moskvě chtěli.
