Vladimir Putin FOTO: Úřad ruského prezidenta, se souhlasem
FOTO: Úřad ruského prezidenta, se souhlasem
Bývalý americký velvyslanec v Rusku Michael McFaul, který v Moskvě působil v letech 2012 až 2014, píše, že sleduje kariéru Vladimira Putina od roku 1991 a přesto nepředstírá, že s jistotou ví, jak Putin přemýšlí. Podle svých slov nedokáže s jistotou předpovědět, jak by Putin reagoval, kdyby začal prohrávat válku na Ukrajině. Nějaké scénáře ale pokládá za pravděpodobné. Nemyslí si ale, že mezi pravděpodobné patří ty nejhorší.
McFaul na svých stránkách polemizuje s rozšířeným názorem, že si Putin před ukončením invaze potřebuje „zachovat tvář“ a měl by dostat nějakou únikovou cestu, čímž se obvykle myslí nějaký kus ukrajinského území. Jinak prý udělá něco šíleného.
„Proč si však Putin musí především zachovat tvář? Před kým? Před svými generály? Před krajně pravicovými nacionalisty? Před Prigožinem? Kadyrovem? Si Ťin-pchingem? Předpokladem tohoto argumentu je obvykle to, že uvnitř Ruska existuje nějaká frakce, kterou Putin potřebuje uklidnit ‚vítězstvím‘. Tento předpoklad je však chybný hned z několika důvodů,“ domnívá se diplomat.
Připomíná, že Rusko je silná diktatura a Putin nečelí žádným vyzyvatelům z řad elit nebo společnosti. Lidé kritizující Putina za to, že nedosáhl svých původních cílů vyhlášených v projevu z 21. února 2022, nemají možnost ho svrhnout nebo dokonce skutečně kritizovat. Putin bez větších problémů uvěznil tisíce kritiků války. Mohl by stejně snadno umlčet i proválečné kritiky.
Kromě toho může ve své pozici diktátora prohlásit za vítězství cokoli.
„Zítra by v televizi Putin mohl vyhlásit vítězství tvrzením, že (1) osvobodil obyvatele Donbasu od fašistů, (2) ochránil ‚etnické Rusy‘ na Krymu nebo (3) zastavil invazní jednotky NATO na Ukrajině dříve, než dosáhly ruských hranic. Zní to bláznivě? Pokud si myslíte, že ano, zřejmě jste nesledovali šílenosti vyjadřované každý večer v ruské státem kontrolované televizi jako já. Vítězství je ve vojenských konfliktech často pružný pojem, ale v případě Putinova Ruska to platí obzvlášť,“ píše McFaul.
Ať prohlásí Putin za vítězství cokoli, drtivá většina Rusů ho podpoří, údaje z průzkumů to jasně ukazují. Údaje z října 2022, jakkoli třeba pochybné, uvádějí, že 60 procent respondentů by Putina podpořilo, kdyby zahájil nový útok na Kyjev, a 75 procent by Putina podpořilo, kdyby válku zastavil hned. „Putin si nepotřebuje zachovávat tvář před ruským lidem. Podporují ho ve válce a podpoří ho, pokud se rozhodne válku ukončit.“
Bývalý velvyslanec se dále zabývá názorem, že by ruský vůdce mohl použít na Ukrajině svůj jaderný arsenál, pokud začne prohrávat, zejména pokud Kyjev začne používat vojenskou sílu k obnovení suverenity nad Krymem. Takové obavy jsou pochopitelné, ale pro Putina je to příliš velké riziko kvůli reakci ze strany NATO, Číny i Indie.
Putin má podle McFaula jiné možnosti, jak dosáhnout svých cílů nebo obhájit své údajné „červené linie“, jako je třeba udržení Krymu. Mohl by například požádat o mír. Jsou sice vůdci, kteří při prohraných válkách bojují až do smrti, ale není tomu tak vždy.
„Ruští vůdci tak v historii také opakovaně činili, včetně Afghánistánu, stejně jako na konci první světové války, japonsko-ruské války, a dokonce i první čečenské války (Jelcin, který utrpěl těžké ztráty, souhlasil s příměřím výměnou za územní autonomii, ale ne nezávislost). Putin to může udělat také. Předpoklad, že jeho jedinou možností je zdvojnásobit síly použitím jaderné zbraně, prostě není přesný. Má totiž další možnosti. Opět může ze dne na den vyhlásit vítězství, vyzvat k příměří dříve, než ztratí Donbas nebo Krym, a pak vyzvat evropské lídry, aby tlačili na Zelenského, aby přestal bojovat, zejména dříve, než se ukrajinské ozbrojené síly pokusí znovu dobýt Krym,“ soudí McFaul. Pak by se mohlo stát, že by někteří evropští lídři pravděpodobně ve jménu míru tlačili na prezidenta Zelenského, aby na to přistoupil.
Mnoho novopečených „znalců Putina“ uvěřilo obrazu ruského vůdce jako siláka, který jezdí na koni bez košile, létá v MiGu, loví na Sibiři, plave v ledovém jezeře a podobně. Jeho skutečné chování v minulosti ale bylo složitější. „Několikrát totiž, když byl zahnán do kouta a ztratil tvář, ustoupil.“
„Například loni v říjnu Putin zablokoval v Černém moři 218 lodí, které chtěly přepravit 40 000 tun ukrajinské pšenice do Etiopie, a to navzdory červencové dohodě o povolení vývozu obilí z Ukrajiny. Putin prohlásil, že po útocích dronů na černomořskou flotilu ‚nemůže zaručit bezpečnost civilních lodí‘. Organizace spojených národů, Západ a Turecko ho za tento blaf pokáraly. Nakonec Putin ustoupil, ustoupil a k eskalaci nedošlo,“ připomíná diplomat.
Předtím se v roce 2015 nepustil do velkého konfliktu s Tureckem, když mu Turci sestřelili stíhačku SU-34. V srpnu 2008 napadl Gruzii, ale nepokusil se svrhnout prezidenta Saakašviliho, ačkoliv Moskva sdělila Washingtonu, že Saakašviliho svržení je podmínkou pro zastavení invaze. V roce 2014 Putin rovněž zastavil vojenskou operaci na dobytí „Novorosie“ na východě Ukrajiny, protože ho zastavily ukrajinské ozbrojené síly.
Závěrem článku bývalého amerického velvyslance v Rusku je, že nikdo s jistotou neví, co by byl schopen Putin ještě provést, ale je zbytečné se bát předem, protože ve skutečnosti má pán Kremlu za sebou už řadu silných slov, ale stejně tak i velkých ústupků.
