Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Kdo dnes hledá jakousi druhou Zuzanu Čaputovou pro Česko, musí ještě jedno volební období hlavy státu vydržet. Není a nebude to klíčové a relevantní téma. Po parlamentních volbách se něco měnit začalo, ale zejména boj o Pražský hrad nejlépe vystihuje symbolické završení očekávané politické a společenské změny v Česku. Není proto nutné dnes hledat inspiraci na Slovensku, protože jednoho Slováka už tady máme.
Předseda ANO Andrej Babiš na prvním místě, generál Petr Pavel druhý a odborářský předák Josef Středula na třetím místě. Tak vypadá průběžný stav popularity (ne)oficiálních uchazečů o nejvyšší ústavní funkci v zemi, která čeká na dva nejdůležitější verdikty. Ani jeden z nich však nemá nic co do činění se současnými kandidáty a už vůbec ne se samotnou kampaní. Přestože se kandidáti budou snažit, klíčové téma a klíčové osobnosti stojí někde úplně jinde.
Při vší úctě, k dosavadním uchazečům a jejich aktivním PR týmům a krmení médií informacemi o sponzorech a údajných sprostých sexuálních narážkách, dnes se žádná kampaň k prezidentským volbám ani neodehrává.
Chybí zatím explozivní a burcující téma, hmatatelná vize výkonu prezidentského úřadu a kromě jiného taky silná osobnost se silným a lákavým příběhem. Naopak nechybí přehnané osobní ambice, seznamovací kampaň v ulicích a snaha o medializaci za jakoukoliv cenu. Není podstatné být v něčem v obraze, je podstatné na tom obraze alespoň nějak být.
Jeden si udržuje pozornost veřejnosti tím, že (ne)dělá kampaň a v rozhovorech kličkuje a odkládá svoji oficiální kandidaturu, druhé kandidátce sice není po chuti srovnávání s prezidentkou Zuzanou Čaputovou, ale bez toho by ztratila jakékoli virálnější kouzlo pro širší masy, které ji vůbec neznají, třetí kandidát se zase úplně bezelstně sveze na odborářských demonstracích proti vládě, kde bude jednou rukou mávat jako odborář a tou druhou bude zase sledovat vývoj popularity prezidentských kandidátů.
Je to příznačné, protože se navenek nic neděje. Ale jenom navenek. Všichni (ne)kandidáti totiž velice dobře vědí, že zákonem stanovená a především ta skutečná kampaň začíná oznámením Andreje Babiše. To bude ta pomyslná demarkační linie pro rozdělení dvou skupin kandidátů a startovací čára pro navenek zdrženlivé a pasivní vládní kruhy.
Až Babišova akce vyvolá protiakci vládní koalice a až jeho oficiální nástup zmobilizuje pětikoalici (minimálně koalici Spolu) ke skutečnému hledání silného kandidáta nebo vyjednávání podpory pro stávajícího kandidáta z dosavadní nabídky. To bude ten kýžený první a vzápětí druhý verdikt.
Do téhle doby se musíme spokojit (ne uspokojit) s nesmyslným hledáním druhé Zuzany Čaputové a ženského prvku v jakémsi starém maskulinním světě, reprezentativně vyhlížejícím generálem bez jakékoli politické zkušenosti a schopnosti zaujmout lidi svým sdělením anebo uhlazeným odborářským funkcionářem, který bude nucen opustit komfortní zónu a bezprostředně se rvát s Babišem o protivládní hlasy antisystému, protestu a sociální nespokojenosti.
Kdo dnes hledá jakousi druhou Zuzanu Čaputovou pro Českou republiku, musí ještě jedno volební období vydržet. Není a nebude to klíčové a relevantní téma pro prezidentské volby v Česku.
Po parlamentních volbách se něco měnit začalo, ale zejména volby nové hlavy státu nejlépe vystihují symbolické završení očekávané politické a společenské změny v České republice. Není proto nutné dnes hledat inspiraci na Slovensku, protože jednoho Slováka už tady máme.
Žádnou inspiraci však nepředstavuje, spíš varování a nutnou mobilizaci k tomu, aby se mocenský systém jednoho muže už tak brzy zase neopakoval. Jedna Čaputová sice stačí dnes, ale jeden Babiš stačil úplně už v nedávné minulosti.
