Premiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: FB AB
FOTO: FB AB
Premiér Babiš si stěžuje, že opozice nemá žádný program, jen kritizuje a považuje ji za spoluviníka současného stavu. Přitom opakovaně prokazuje, že jeho slovo neplatí, nedá se mu věřit a opozici využije jen tehdy, kdy se mu to hodí. Za těchto okolností nedává jednání s premiérem smysl.
Marketingová clona píáristů ANO už dávno nestačí. Alarmující statistiky a dopady šíření epidemie nemohou zastřít fatální selhání vlády v boji s koronavirem a předstírat, že vše zvládne „geniální“ premiérův krizový mikromanagement. Nikdy to nebyla pravda, jen prázdné proklamace. Čísla a mezinárodní srovnání hovoří za vše a nelze je zakrýt nebo omluvit ani potěmkinovskou propagandou univerzálního ministra Karla Havlíčka.
Viníci všude kolem
Premiér Babiš, který je z byznysu zvyklý vítězit a dosáhnout svého za každou cenu i přes „mrtvoly“, se vlastními omyly a nezdravým sebevědomím sám zahnal do kouta. Rozhádal se i ve stále rozklíženější vládě. Působí nervózně a bezradně, neví, kudy kam, kope kolem sebe a hledá viníky svých neúspěchů. Nejčastějšími terči jsou „nezodpovědní“ lidé a opozice.
Problém ovšem nespočívá v neochotě opozice jednat a nabízet vládě vlastní návrhy. Vážné překážky jsou v osobních charakteristikách a sebestřednosti Andreje Babiše, který je z Agrofertu navyklý o všem podstatném i nepodstatném rozhodovat sám.
Proto se nelze divit, že pokud se něco povede, strhne premiér okamžitě mediálně úspěch na svoji stranu. A pokud něco nefunguje, mohou za to ostatní. Často i ti, kteří nemohou daný problém nijak ovlivnit. Tyto návyky se v průběhu času nemění, v krizových stavech se naopak prohlubují.
Tento přístup se projevil i ve třenicích kolem prodloužení nouzového stavu. Babiš původně amatérsky podcenil vyjednávání o podpoře tohoto kroku, i když jeho obvyklý partner KSČM dopředu signalizoval, že vládu tentokrát nepodrží.
S opozicí začal jednat pouhé dvě hodiny před schůzí sněmovny, kde se mělo o vládním návrhu hlasovat. K dohodě nedošlo, protože Babiš negarantoval žádné návrhy opozičních poslanců, jimiž případnou podporu podmiňovali. Svou bohorovností tehdy ztratil vládní většinu a výsledek se musel dostavit.
Protiústavní nouzový stav
Premiér potom vtáhl do hry hejtmany, kteří ovšem jen posloužili jeho krátkodobým politickým cílům. Využil je k vyhlášení nového nouzového stavu den poté, kdy byl zrušen poslaneckou sněmovnou. Vláda se alibisticky schovala za žádost hejtmanů, což nemá oporu v ústavním pořádku.
Podle většiny ústavních právníků byl tento dvoutýdenní nouzový stav vyhlášen protiústavně, a kvůli jeho právní spornosti se od něj následně distancovala i poslanecká sněmovna. Odmítla žádost vlády o jeho prodloužení, čímž by se stala spoluodpovědnou za případné důsledky protizákonných vládních aktů.
Vláda tak musela nouzový stav znovu vyhlásit sama a nebylo by nijak překvapivé, kdyby Babiš přehodil odpovědnost za jeho předchozí protiústavní vyhlášení na hejtmany. Ti se po jednání s premiérem pochlubili, čeho se jim podařilo dosáhnout, ale všechny dohody spadly pod stůl. Vláda neotevřela zavřené malé obchody a neumožní návrat žáků posledních ročníků do škol. Naopak velmi přitvrdila.
Politické šaškárny s hejtmany
Sporná dohoda hejtmanů s vládou, která se ji navíc pokusila zneužít pro vrážení klínů do opozice, však nezůstala jen u nesplněných slibů. Babiš se v pozdějším rozhovoru pro Radiožurnál hejtmanům doslova vysmál.
„Ono je to těžké s médii. Když Havlíček řekl, že by chtěl otevřít obchody, tak vy říkáte, že to chce vláda. Vláda to nechce, to byl názor pana Havlíčka,“ komentoval osud první dohody, iniciované nálezem Ústavního soudu, který shledal selektivní uzávěru mnoha malých obchodů za diskriminační a protiústavní.
Další podmínkou hejtmanů byl postupný návrat dětí do škol, počínaje 1. březnem. Ani ta nebyla dodržena a Babiš v tom žádný problém nevidí.
„Prosím vás, hejtmani… Kdyby nám opozice schválila nouzový stav, tak jsme si mohli odpustit všechny ty politické šaškárny. Hejtmani řekli, že to nechtějí dělat, a požádali nás o nouzový stav. To nebyla žádná podmínka. My tady nebudeme handlovat životy lidí za nějaké podmínky. Zodpovědnost je na nás a my tady rozhodujeme zodpovědně,“ odrazil námitky a dal tím jasně najevo, co si o roli hejtmanů myslí.
Lekce Babišovy neurvalosti
Podobnou zkušenost mají poslanci dvou opozičních bloků. Nejprve se na ně Babiš snažil přehodit odpovědnost za neprodloužení nouzového stavu, jako by opozice byla povinna na písknutí zaskakovat za stávkující (pseudo)koaliční komunisty.
Přetrvávající problémy v komunikaci se recyklovaly i po jednáních vlády s parlamentní opozicí, kterou Babiš ujišťoval, že pokud bude schválený pandemický zákon, nebude potřeba vyhlašovat nouzový stav. Pandemický zákon nakonec prošel oběma komorami parlamentu včas, a přesto vláda vyhlásila nový nouzový stav na celý měsíc.
Babiš navíc opozici napadl, že nepřichází s žádnými konkrétními návrhy na řešení epidemie, a učinil ji odpovědnou i za předvánoční rozvolnění maloobchodního prodeje – údajně pod chybným tlakem opozice. Ta předkládá návrhy dlouhodobě, ale vláda je většinou ignoruje, pokud neuzná, že si jejich přisvojením získá nějakou výhodu.
Premiér už opomněl, že před Vánocemi naléhavě tlačil na otevření obchodů především Karel Havlíček. A jak se znovu ukázalo, k vlastní zodpovědnosti se přihlásí jen tehdy, kdy se mu to hodí.
Opozice dostala lekci obvyklé Babišovy neurvalosti. V této složité situaci řeší dilema, zda se „státotvorně“ zapojit do řešení vážných problémů, nebo zůstat u ostré opoziční rétoriky, protože s touto tragickou vládní sestavou, která už dostatečně prokázala, co umí, nelze opravit neopravitelné.
V takto komplikované situaci se dá jednat jen se seriózním partnerem, který nelže, kudy chodí, a nepodráží před hodinou uzavřené dohody. Tímto seriózním partnerem není premiér, který ztratil kontrolu nad zemí i nad sebou samým.
