S politologem Jefimem Fištejnem o posledním vývoji kolem obvinění Ruska ze zasahování do amerických voleb a jak se k tomu staví zpravodajské služby a zvolený prezident Donald Trump.
Jaký je vlastně postoj Donalda Trumpa k americkým zpravodajským službám? Zatím to vypadá jako stav nedůvěry.
Na jednu stranu tady máme celou řadu výroků Donalda Trumpa, které vyvolaly jistou zmatečnost, na druhou stranu tady máme celou řadu precizních jmenování – a teď mám na mysli třeba jmenování šéfa tajných služeb Spojených států – což je bývalý senátor a člověk nesmírně obeznámený s prací tajných služeb Dan Coats. Je třeba připomenout, že ve Spojených státech je velmi pestré zpravodajské společenství. To vytváří pozitivní dojem.
Ale pokud jde o kyberútoky připisované Rusku, tam se Trump tváří skepticky.
Teď poznal závěry zpravodajských služeb ohledně snahy Ruska zasáhnout do voleb ve Spojených státech, na druhou stranu je tady trochu umanutá snaha mít co nejlepší vztahy s Ruskem, které se zjevně snaží poškodit Spojené státy. To navzájem nepříliš koresponduje. Donald Trump je schopen vnímat podněty, že se Rusko snaží agresivně ovlivnit politiku Spojených států. Jeho výrok o tom, že je třeba mít dobré vztahy s Ruskem, je trochu komický, protože je dobré mít vztahy s každou velmocí na tomto světě, ale neplatí to za každou cenu. Stačí se podívat třeba na Německo, je rozdíl Německo teď a před druhou světovou válkou.
Samy zpravodajské služby ale nevyhodnocují ta rizika úplně stejně.
Ano. Rozporuplný je i postoj zpravodajských služeb. Některé, třeba CIA a FBI říkají, že to byla absolutní hrozba, další služba NSA, že to byla jenom jemná hrozba. Zpráva je veřejná jen částečně, nevíme co je v neveřejné části, kde jsou konkrétnější údaje. Další okolností je, že Rusko vnímá zvolení Donalda Trumpa jako událost příznivou například ohledně možnosti zrušení sankcí bez ohledu na to, co tomu předcházelo. Můžeme zpochybňovat, zda mohlo Rusko volby ovlivnit. Nikdy nikdo nedokázal, že skutečnosti, které se dostaly na veřejnost, tedy údaje ukradené z počítačů demokratické strany, byly falešné. Byly pravdivé. Ale to je vedlejší záležitost, ovlivnění je ukazatel, který není zjistitelný.
Kdy u Baracka Obamy nastal ten zlom? Začínal restartem a skončilo to vyhoštěním 35 ruských diplomatů.
Každý americký prezident časem přece jen poznal cenu slibů ruské vlády, ať už ji vede Putin nebo Medveděv, nebo na střídačku. Ty sliby nejsou ničím jiným, než léčkou. Uvedu příklad. V posledních dvaceti letech každý americký prezident začínal s pevným předsevzetím nastolit dobré vztahy s Ruskem, takzvané nové vztahy, nové iniciativy. To platilo pro každého, platilo to i prezidenta Bushe, který říkal, že se podíval do očí Vladimíra Putina a viděl v nich dobro. Měl pocit, že to je chlápek, se kterým lze najít společnou řeč. Přesně tak začínal Barack Obama. Je znám jeho výrok, který pronesl, když se domníval, že mikrofon je vypnutý. Na setkání s Putinem mu řekl: „Vladimire, dočkej času, když budu zvolen, naše vztahy budou mnohem lepší.
Překážkou dobrodružství každého amerického prezidenta je také Kongres, který může prezidenta brzdit. Rozvědky měly dostatek informací, které předaly Baracku Obamovi. Obama začínal jako člověk, který byl ochoten ledacos přehlédnout a nastavit nové vztahy a teď to dělá dojem silného vystřízlivění. To může čekat i Donalda Trumpa, pokud má dnes nějaké iluze. V pozadí je jedna velmi silná okolnost, Donald Trump používá jako externího poradce Henryho Kissingera. Kissinger byl stoupencem pragmatické politiky až reálpolitiky, která jako by vycházela z principu respektování zájmů. Není to příliš etická nebo morální politika. Když uzavíral smlouvu o ukončení války ve Vietnamu, jménem prezidenta tehdy ujistil Jižní Vietnam, že zajistí velmi spořádaný ústup amerických vojáků. Ten byl přitom všechno jiné než spořádaný, připomínal spíše úprk. Poslední Američané byli zachraňováni helikoptérami ze střechy ambasády.
Co bude Kissinger Trumpovi radit?
Tento člověk soudí, že by bylo dobré, aby se v osvědčenému trojúhelníku Rusko, Čína, Spojené státy pokusily USA získat slabšího člena trojúhelníku, tak jak to kdysi udělal s Čínou proti Sovětskému svazu. Sovětský svaz se tehdy zdál být tím silnějším protivníkem Spojených států. Dnes chce dosáhnout stejného efektu a snaží se o tom přesvědčit Putina. Je to strašná iluze. Čína byla tehdy chudá, jenomže dnes je Rusko je obrácené na východ. Je tu celá koncepce Euroasijského svazu, kvůli které vlastně vypukl konflikt na Ukrajině. Rusko si nemůže dovolit rozvrat ve vztahu s Čínou. Pokud by došlo ke konfliktu, tak se prostě ukáže pravda. Na celé Sibiři žije 18 milionů obyvatel a přitom Sibiř je velká jako Spojené státy. Takové Rusko si nemůžu dovolit konflikt s Čínou kvůli pofidérnímu zlepšení vztahů se Spojenými státy. Putin je příliš dobrý politik a stratég, aby v tento koncept věřil. Rusko které má desetinu obyvatel, má nereformovatelné hospodářství založené na vývozu surovin a má oligarchický autokratický systém, není schopno žádného nátlaku na Čínu. To je jen velká iluze Donalda Trumpa.