Rusko je před očima upadající velmoc a žádné rakety mu nepomůžou, říká publicista, esejista a expert na Rusko Jefim Fištejn. Návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Rusku z jeho pohledu nic zásadního nepřinesla a očekávání se ukázala jako silně přehnaná. V rozhovoru pro deník FORUM 24 Fištejn popisuje mimo jiné to, proč Rusko ztrácí své mocenské postavení v multipolárním světě a jak úspěšná je izolace Ruské federace ze strany Západu.

Co nám z vašeho pohledu říká návštěva prezidenta Si Ťin-pchinga v Moskvě o vztazích a spolupráci mezi Čínou a Ruskem?

Spolupráce se bude formálně prohlubovat, ale všechna očekávání spojená s touto návštěvou se ukázala jako silně přehnaná. Návštěva, která byla míněna jako historický milník, jako potvrzení takzvané spolupráce bez hranic, naopak ukázala, že zde jsou nepřekonatelné hranice. Z ruské strany šlo o snahu stát se věčným spojencem Číny a dosažení toho, aby Čína vzala Rusko pod svá křídla, vzhledem k tomu, že dnes je Rusko jejím mladším bratrem. Výsledky návštěvy jsou zdvořilostní, nikoliv osudové, zlomové a rozhodující.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Návštěva soudruha Si byla ryze formální záležitostí. Vidíme, že na závěr strany nedokázaly přijmout žádné významné rozhodnutí nebo společnou deklaraci. Padly oficiální tiskové konference a strany se omezily pouze na nicneříkající komuniké. Padl také telefonát se Zelenským.

Obecně se očekávalo, že prezident Si bude se Zelenským mluvit o výsledcích jednání s Putinem a že mu navrhne nějaké řešení stávající situace. Putin naznačoval, že by chtěl, aby to tak dopadlo. Říkal, že čínský mírový plán je dobrým základem pro zahájení jednání. K ničemu ale nedošlo. Čínský prezident nezavolal Zelenskému a neinformoval ho o výsledcích jednání. To znamená, že k žádnému společnému postoji nedošlo. To je docela chudý závěr této návštěvy, která zdaleka nebyla historická.

Nenajdete tedy na té návštěvě čínského prezidenta v Moskvě něco, na čem by se obě strany dohodly?

Vznikly drobné rozdíly, ale velmi zásadní. Čína svým diplomatickým postojem dávala v poslední době najevo, že nechce být mírotvůrcem a že nechce přijít s význačnými a realizovatelnými iniciativami. Zůstala u dvanáctibodového plánu, který nám neříká nic nového a formulace jsou v něm mimořádně kulaté.

Co z návštěvy ještě zbývá? Snaha obecně prohloubit spolupráci, která se beztak už prohlubuje vzhledem k tomu, že Rusko nemá komu ve světě dodávat své suroviny a produkty za živé peníze.

Očekával z vašeho pohledu Vladimir Putin od návštěvy víc, než mu Si Ťin-pching nabídl, jak píše například americký Institut pro studium války?

Rozhodně mnohem víc. Neočekával slib, dejme tomu, že Čína začne Rusku dodávat zbraně, zbrojní systémy, ale očekával alespoň nějaké silné společné prohlášení o tom, že Čína stojí za Ruskem proti Západu. Čínský prezident nevyužil příležitost zvrátit své vlastní rozhodnutí, kterým neuznává anexe Ruska. Neuznává na rozdíl od některých pošetilců u nás Krym ani čtyři východoukrajinské oblasti, které by Putin rád zahrnul do nového Ruska. Ústavně to už provedl, ačkoliv sám nekontroluje žádnou z těch oblastí. Byla to příležitost, aby Čína uznala alespoň jednu z těch oblastí nebo naznačila svůj záměr je uznat. Neuznání ruského expanzionismu je víceméně dlouhodobou strategickou politikou Číny. To Putin nečekal.

Návštěva byla míněna jako strategicky osudová, jako uznání toho, že Čína bude s Ruskem stát pevně v řadě. Když se podíváte na závěrečná prohlášení, tak se tam hodně mluví o ekonomických úspěších, ale není tam žádná zmínka, kterou si Putin přál – že válku rozpoutal Západ svojí agresivitou, ani o tom, že Čína slibuje, že bude kráčet svorně s Ruskem. Z mého pohledu byla návštěva zdvořilostní, nikoliv věcná. Začínat mluvit o tom, že by Čína mohla být partnerem Ruska ve vojenské oblasti, vůbec nelze.

Je aktuálně Čína posledním velkým, můžeme říct i relevantním spojencem Ruska?

Čína je vzhledem ke své moci relevantní, ale to slovo spojenec bych zpochybnil. Sleduje za tím své zájmy. Zájmem Číny je dráždit svět a odvádět tím pádem pozornost od sebe. Čína má spoustu problémů, které by západní svět jinak velice agilně kritizoval. Nebudu je ani vypočítávat, ale jsou to Ujgurové, Tibeťané, Hongkong a tak dále.

Místo toho, aby se stali terčem světové kritiky, se Číňané těší z toho, že je obrácená proti Rusku. Pro Čínu je to velmi výhodná situace. Proto režim, který je narušitelem všech mezinárodních norem, budou podporovat, protože působí jako hromosvod a stahuje blesky na Rusko. Je to pro Čínu výhodný režim. Navíc pro ni Rusko dělá špinavou práci, dodává suroviny. Pěstuje si tuto napůl porobenou zemi záměrně.

Počty Rusů se snižují. V posledních dvou letech je předpoklad, že se počty ruského obyvatelstva snížily ze 145 na 140 milionů. Tento národ, který obývá neuvěřitelně velké území, má tendenci zanikat ve srovnáním se spoustou explodujících civilizací. Co do lidnatosti není Rusko dávno v první pětce zemí. Rusko je před očima upadající velmoc a žádné rakety mu nepomůžou, pokud nebude mít obyvatele.

Když mluvíte o partnerství ve vojenské oblasti, tak podle generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga Rusko požádalo Čínu o letální výzbroj. Dochází už teď k nějakým dodávkám zbraní z Číny do Ruska?

To je velká otázka. Máme k dispozici pouze informace, které známe z otevřených zdrojů. Čína se distancuje od podobných tvrzení a říká, že Rusku zbraně nedodávala. Existují také výroky bezpečnostních služeb, které nepotvrzují, že by Čína zbraně Rusku dodala. Je tam vždy nebezpečí, že podobné zbraně mohou být jakýmsi způsobem odcizeny a převzaty druhou stranou. V průběhu ukrajinské ofenzivy, která se očekává, možná budou u Ukrajinců k dispozici vzorky čínských zbraní. Nic takového se zatím ale nestalo.

Máme co dělat s čínskou a ruskou diktaturou. Co probíhá v zákulisí, nevím, ale zatím neexistují tvrdá fakta o tom, že Čína zbraně dodává. Nějaký vojenský materiál možná do Ruska posílá, třeba střelný prach, ale rozhodně ne složité zbrojní systémy.

Mluvíte o tom, že máme co dělat s čínskou a ruskou diktaturou. Šlo tedy mezi pondělím a středou o jednání dvou diktátorů Vladimira Putina a Si Ťin-pchinga?

Nepochybně. Struktury vládnutí mají obě strany naprosto společné. Každý, kdo má prokremelské sklony, by si měl uvědomit, co pokládá za správnou organizaci společnosti. Jak v Číně, tak v Rusku je společenský řád, který zcela odpovídá představám politologů o tom, co je to diktatura.

Je to hierarchické centralizované vertikální uspořádání moci, kde jsou veškeré kompetence soustředěny na špičce těchto systémů. To jsou systémy Ruska i Číny. Oba tendují k nahrazení kolektivního řízení řízením jedné osoby. Je to personalizovaná moc v podobě jedné osoby, která řeší nejdůležitější otázky za celou zemi. U Putina to vidíme už 23 let. Číňan si nyní navzdory předchozímu znění ústavy zařídil třetí mocenské období, která hovoří o omezení v podobě dvou mandátů.

Ukazuje ta návštěva Moskvy Západu, že pokusy o izolaci Ruska nejsou úspěšné a že má Rusko stále dostatek partnerů, kam může vyvážet suroviny?

Naprosto neukazuje. Copak se někdo domníval, že dokážeme Rusko izolovat od Kuby, Eritreje nebo od podobných dezolátních států? Západ vždy věděl, že existuje určitý počet zemí, které jdou cestou osobní diktatury nebo krajního nacionalismu, který má fašistické projevy. I to bylo bráno v potaz, ale i tak je systém mezinárodních sankcí mimořádně efektivní, když vezmeme v úvahu, že 152 států hlasuje v OSN ve prospěch protiputinovské rezoluce odsuzující válku. To číslo je hodně přesvědčivé. Očekávali jsme snad stoprocentní hlasování? To v demokratických společnostech v podstatě neexistuje. I tak je to dost. Všechno ostatní je systém novodobých mýtů a lží.

To mluvíte například o předběžných údajích ruského statistického úřadu, které tvrdí, že se loni hrubý domácí produkt snížil pouze o 2,1 procenta?

Každý, kdo chce brát čísla z ruského statistického úřadu, podléhá iluzi, že mají co dělat s realitou. Je to pouze vyprávění pohádek ze strany oficiální moci. Žádná taková čísla bych nepokládal za relevantní. Buď máme co dělat s přesnou vědou a přesnými údaji, nebo s nepřesnými – potom už je lhostejno, jestli vám místo čísla deset namalují sedm, osm nebo jedna.

Dále čtěte

Chcete pochopit, co se děje v Rusku? Nesmíte minout tyto knihy

Agresivní konflikt Ruska proti Ukrajině. Válka nedaleko od našich hranic. To je realita současnosti, která je ale ve skutečnosti pokračováním…

Rusko může tvrdit, že je mimořádně úspěšné v překonávání sankcí, ale realita je žalostná. Oficiálně Putin označuje za neobyčejný úspěch to, že chudoba v Rusku začíná pod příjmem 13 tisíc rublů měsíčně (zhruba 3 700 korun, pozn. red.) a že deset procent obyvatel žije pod touto čárou.

Ti, kteří u nás tvrdí, že Rusko na sankcích v podstatě bohatne, popírají přírodní zákony. Izolace ještě nikdy nevedla k prosperitě. Tvrdit, že přírodní zákon – izolace je lepší než spolupráce –, je popřen Ruskem jen proto, že Rusko oficiálně posvětilo krádež v cizině, je známka hlouposti. Jsou lidé, kteří jsou ochotni nedbat na to, že pokaždé, když se Rusko ocitlo v izolaci, zchudlo do všeobecné bídy. I tentokrát tomu tak bude. Nezáleží na tom, jaká čísla uvádí ruské úřady.

Během návštěvy Moskvy prezident Si pozval Vladimira Putina do Pekingu. Ani to podle vás neukazuje, že jednání byla více než zdvořilostní a že se vytvářejí pevné vztahy mezi Čínou a Ruskem?

Naprostá většina expertů sdílí názor, že návštěva nesplnila to, co se očekávalo. Nedošlo k žádnému dlouhému prohlášení, žádnému zlomovému projektu. Rozšíření plynovodu Síla Sibiře není ničím osudovým. Víme, že plynovod, který stál podle ruských úřadů 50 miliard dolarů, byl v posledních měsících naplněn pouze na 30 procent. I když obrat mezi Ruskem a Čínou dosáhne více než plánovaných 200 miliard dolarů ročně, tak pořád to bude směšné ve srovnání s tím, co Rusko ztratilo na Západě.

Rusko bude nadále do Číny posílat suroviny bez přidané lidské práce a bude za světem zaostávat dál a dál. Hospodářství je mnohem širší než vývoz surovin. Platby bude navíc přijímat v čínských jüanech a tím pro něj vzniká další problém, jak je na světových trzích proměňovat v nějakou směnitelnou měnu. Opravdu se nedělo nic, co by se dalo vnímat jako osudový zlom. Ve výsledku je to neslané nemastné.

Kromě plynu je Moskva také připravena pomoci čínským podnikům, aby nahradily západní firmy, které opustily Rusko kvůli konfliktu na Ukrajině. Prodává se Rusko Číně?

Ano, Rusko zahájilo cestu postupného výprodeje. Když směňujete suroviny za zboží s přidanou hodnotou lidské práce, tak se stáváte i podle marxistické teorie kolonizovanou zemí. To je to, co Rusko dnes provozuje ve vztahu k Číně.

Když sledujete ruský tisk, tak vidíte, že se Číňané už dnes chovají v různých územních výsecích na Sibiři jako pánové. Čína už dnes provádí postupnou kolonizaci východního Ruska. Podle samotného Putina žije ve východním Rusku zhruba 25 milionů lidí. Vedle Japonska a Číny, které mají poměrně vysokou hustotu obyvatel, je prakticky neosídlené území. To je pro Čínu lákadlem.

Mezi Ruskem a Čínou navíc existují nevyjasněné územní spory. Čína se dlouhodobě orientuje na to, že si osvojí východní část Sibiře a všechno, co je za Uralem. Čína také podniká úspěšné pokusy o podmanění středoasijských bývalých republik Sovětského svazu. Kazachstánem počínaje, většina republik převádí svoji spolupráci s Čínou na novou úroveň a orientují se na Čínu. Čína v tom měkkém podbřišku, jak středoasijským republikám říkal Solženicyn, převyšuje svým vlivem Rusko a ukazuje, že dlouhodobě může osidlovat Sibiř. V této situaci je jakýkoliv svazek mezi Čínou a Ruskem v podstatě koloniální.

Může být to, o čem teď mluvíte, dříve či později důvodem ke vzniku nějakého konfliktu mezi Ruskem a Čínou?

Nepochybně může, protože nespravedlivý mír byl vždy nejlepší podmínkou pro propuknutí ozbrojených konfliktů. Na Dálném východě byla unikátní ojedinělá zeměpisná situace, kdy si ruští carové mohli takřka bez odporu osvojovat nekonečná území Sibiře. V této situaci ale teď bude Čína a bude si osvojovat stejná území a nenarazí na nějaký nepřekonatelný odpor. Rusko nemůže přemístit lidské zdroje ani vojenské síly na východ tak rychle. Jak vidíme z příběhu rusko-ukrajinského konfliktu, má co dělat na západě. Sibiř by byla ztracena ve prospěch Číny velmi rychle.

Dále čtěte

Lipavského rezort připravil revizi vztahů s Ruskou federací. Více toho udělat nemůžeme, vyplývá z dokumentu

Ministerstvo zahraničních věcí pod vedením Jana Lipavského (Piráti) přichystalo dokument, který přispěje k revizi vztahů mezi Českou republikou a Ruskou…

V poslední době se hodně mluví o tom, že se mění svět a vzniká multipolarita. Jaké místo má v tomto novém světě Rusko?

Je rozdíl mezi tím, co by chtělo a co mít může. Vidí se jako velmoc na vzestupu. Kromě vojenských expanzí ale tuto tezi ničím nedokazuje. Je to snaha zajistit si postavení cestou vpádu k sousedům. Mělo ale co dělat s podstatně menšími sousedy. To, na co Rusko tvrdí, že má nárok, je dnes dáno jen územím. To je skutečně velmoc – největší plocha, kterou ovládá poměrně řídké obyvatelstvo. Ve všem ostatním Rusko každým rokem ustupuje ze svého velmocenského postavení.

Každý, kdo má alespoň malý zájem o dějiny, musí uznat, že Rusko v průběhu dvou století dosáhlo svého vrcholu, a teď působí jako zanikající civilizace. Jak je to dlouho, co jsme viděli kvalitní ruské filmy, výtvarné umění, literaturu? Dnes i ten největší putinofil neumí vyjmenovat pět ruských žijících umělců. Zmizeli, odešli do ciziny, Putin je totálně zničil. Jaký může být konec země, která ztrácí genetický fond i potenciál? Upadnutí do nicoty, kterou využijí silnější sousedé, ať už Čína, Střední Asie a i Ukrajina, pokud bude úspěšná ve válce.