Všichni už víme, že premiér Andrej Babiš a ministryně financí Alena Schillerová se ocitli na fotografii s hrůznými následky ničivé tragédie za zády náhodou. Všichni už víme, že pan premiér poslal vládního fotografa domů a jasně doporučoval všem médiím, ať ho nefotí a nenatáčí. Všichni víme, že trestně stíhaný premiér, který jako jediný v civilizovaném světě zůstal na svém politickém postu i přes podezření z dotačního podvodu, udělal vše proto, aby jeho čisté jméno a ještě čistší svědomí nemohly být před obrazem strašného lidského utrpení zneužity na účely prachsprosté volební kampaně. Všichni už to skutečně víme, anebo se všichni už jenom zlovolně smějete? Omyl, skutečná tragédie se projevila až za pár okamžiků. A k smíchu tedy vůbec není.

Babiš má pravdu v tom, že lidské a materiální neštěstí na jižní Moravě obrátilo naruby životy (minimálně) stovek našich spoluobčanů. Můžeme mu věřit, že tam jel pracovně jako premiér, nemusíme a nemůžeme mu věřit, že si tam nejel dělat rovněž PR. Každý průměrný student prvního ročníku marketingu totiž ví, že to jednoduše nejde od sebe oddělit. Ale naprosto vážný problém se skrývá někde úplně jinde.

Dále čtěte

Zeman definitivně zapomněl na svých dolních 10 miliónů. Už je tady jen pro jednoho jediného kmotra všech kmotrů

Prezident ČR Miloš Zeman už jenom necelých 100 dní před říjnovými parlamentními volbami jasně nastínil povolební situaci v zemi, kde…

Už už se totiž zdálo, že pan premiér nebude svojí návštěvou na jižní Moravě nikoho trápit na sociálních sítích. Až do tohoto okamžiku to nebyl ten chlápek, kterého všichni známe a který se jenom výjimečně držel na svých mediálních kanálech v úzadí. Naneštěstí pro něj začaly přibývat kritické reakce na obskurní společnou fotku s paní ministryní a obvinění z politického zneužívání tragédie. A tak se vrátil Babiš, jak ho všichni známe. Veřejně promluvil na své sociální síti a zakončil status větou, která nejpravdivěji a nejlépe opisuje svět jeho obřího vnitřního ega: „Jak vidno, médiím nešlo o lidi, ale zase o to nakopnout Babiše.“

Ano, tak píše o sobě předseda vlády České republiky v čase, kdy lidi přišli o své nejbližší, další desítky rodin trnou hrůzou, co bude se zraněnými, a to ještě nemluvě o absolutní materiální zkáze na jižní Moravě. Ani tohle není dostatečný důvod, aby premiér a předseda nejsilnějšího parlamentního hnutí zachoval respekt a empatii ke skutečným obětem a pro jednou jedinkrát se nestylizoval do role největší oběti. Ani tohle obrovské neštěstí nemůže překrýt domnělou křivdu, paranoii a cynickou sebestřednost jednoho z nejbohatších Čechů, který rozdělil černobílý svět pro své věrné voliče na mobilizující JÁ a ONI.

Dále čtěte

Záhada party Roberta Šlachty. Je to ještě horší, než jste si mysleli

Před pár týdny se v průzkumech veřejného mínění objevilo jako politická kometa populistické a údajně protikorupční hnutí Přísaha Roberta Šlachty.

Ani na chvíli se nemůže stát, že on se bude držet pietně opodál a nebude traumatizovat veřejný prostor sebelítostí a masovou výrobou domnělých nepřátel. Ne, jeho malé a falešné osobní bolístky musí překrýt a zastínit v přímém přenosu velké rodinné tragédie zdánlivě bezejmenných lidí a celých rodin. Ne, on skutečně není žádnou obětí nějaké štvavé a permanentní kampaně demokratické opozice, kritických médií a temného Bruselu. Ne, skutečně to není osobní tragédie jednoho cynického klíčového politika s nulovou empatií, který sám o sobě mluví ve feudální třetí osobě.

Tohle je už několik dlouhých a promrhaných let politická tragedie jedné země, kterou absolutně ovládl a kde všechno podřídil svým osobním a finančním zájmům. Tu přírodní tragédii si vybrat nemůžeme, ale její strašlivé důsledky je možné alespoň částečně zmírnit. Na rozdíl od ní, s tou politickou tragédií ještě něco dělat můžeme. Přesněji, musíme.