Napsal to sice na Apríla, ale asi to myslí vážně. Jiří Paroubek napsal na Aktuálně.cz blog s titulkem „Itálie na Hedvábné stezce“. Tam si pochvaluje, do čeho se to Itálie zase namočila.

Píše: „Prezident Si Ťin-pching podepsal s italskými představiteli (premiér Giuseppe Conte) dohodu o připojení Itálie k tomuto ekonomickému i politickému projektu. Následovat by měly ohromné čínské investice do nejrůznějších odvětví italské ekonomiky a zřejmě především do infrastruktury…“

Jak slyšíme o ohromných čínských investicích, myslíme si v Česku svoje. Zatím se miliardy nekonají, a i kdyby Číňané začali investovat několikanásobně, stejně by jiné azijské země u nás nedohnaly. Paroubek ale zase jednou cítí peníze přicházející ze všech azimutů.

Pak ještě sděluje, jak na tom všichni vydělají: „V každém případě italská vláda pochopila, že čínská iniciativa, ohromný projekt Belt and Road (projekt Pás a cesta), je postaven na win-win strategii. Má přinést, pokud jde o Čínu, oživení ekonomiky v regionech ve středu a na západě Číny, má je povzbudit k obchodní výměně se zeměmi střední Asie, Ruskem i Evropou. A samozřejmě i k investování v těchto zemích.“

On ovšem žádný oběd není zadarmo. S ekonomickými projekty v případě Číny souvisí i její snaha prosazovat „měkkou sílu“, tedy pronikání nejen kulturních, ale hlavně politických vlivů do oblasti, kde mají Číňané své zájmy.

Měkká síla ovšem může být někdy docela tvrdá. Kdo má být odměněn, musí mlčet o porušování lidských práv v Číně, zavírání lidí, postavení Tibetu, omezení svobody slova, nucených transplantacích orgánů, potírání náboženské svobody a podobně. Výčet by byl nekonečný.

Kdo se nepřizpůsobí, tak svou stanici na Hedvábné stezce nedostane. A pokud ji za všechno klanění a ústupky dostane, zas tolik z toho nebude.

Ono to nevypadá moc slavně nejen s penězi. Čína představuje bezpečnostní riziko. Je třeba stále opakovat, že je to bezohledná komunistická diktatura, která ve svém podnikání hledí na svůj prospěch a používá pro to všechy možné prostředky. Likviduje životní prostředky, a to nejen doma. Teď zrovna těžbou dřeva pustoší Sibiř. Proniká do oblasti komunikačních technologií, kde by mohla sbírat informace a využít je proti zemi, která by v Pekingu upadla v nemilost. Krade cizí technologie a myšlenky. Využívá místní lidi pro své zájmy.

Tady by čeští i italští vlastenci měli vysvělit, jak to s tou proklamovanou suverenitou myslí doopravdy. Jestli jim ty peníze stojí za hedvábnou smyčku kolem krku, kterou lze kdykoli s fatálními následky utáhnout. Ještě že politický buldozer Parubek už dojel. Jsou tu ovšem jiní, co se snaží.

Když už nějaké východní azimuty, tak nějaké jiné.