Bývalý premiér Andrej Babiš (ANO) při setkání s někdejším americkým prezidentem Donaldem Trumpem. FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
NÁZOR / Šéf ANO a poslanec Andrej Babiš pro list The Financial Times zopakoval své názory na dnešní vládní koalici a vyjádřil důvěru v mírové sliby Donalda Trumpa. Ty jsou přitom nejen stejně důvěryhodné jako jiné jeho politické pohádky, ale ještě méně. Slibuje něco, co nemůže splnit, ani kdyby chtěl. Buď je Babiš naivní a neznalý, nebo se jen hlásí k vůdci svého kmene, kde uctívají „mír“ jako božstvo a hodlají mu zaživa obětovat Ukrajince.
Babišovy výlevy na adresu vlády nemá celkem význam nějak podrobně rozebírat, protože z jeho strany je to jen nudný proklínací rituál.
„Řekl bych, že vládnoucí strany mají ještě celý rok na to, aby občanům České republiky dokázaly, že jsou naprosto nekompetentní a nekvalifikované pro řízení země, jak to předvádějí poslední tři roky,“ řekl expremiér, za jehož diletantského vládnutí přišlo na covid o život přes 30 tisíc lidí, státní pokladna se dostala do dluhu několika stovek miliard a země se v modernizaci neposunula nikam.
„Babiš se veze na vlně a můžeme se stát druhým Slovenskem,“ řekl podle FT Pavel Havlíček, výzkumný pracovník think-tanku Česká asociace pro mezinárodní otázky. „Slovenský premiér Fico se loni v říjnu vrátil k moci na čtvrté funkční období poté, co v kampani prosazoval zastavení migrace a zastavení vojenské pomoci Ukrajině. V Praze by Babiše čekalo nesnadné soužití s Petrem Pavlem, bývalým generálem NATO, který Babiše loni porazil v prezidentských volbách. Oba muži se během této kampaně pohádali, Pavel obvinil Babiše, že plní ruské příkazy, a miliardář tvrdil, že Pavel je válečný štváč,“ objasňují americké noviny.
Na otázku, jaký je jeho nejnovější postoj k Ukrajině, Babiš odpověděl, že „ani země EU a NATO nejsou jednotné v tom, jak na Ukrajině postupovat“ a že by podle něj měl být hlavním cílem Evropy mír.
„Ale buďme realisté: o válce na Ukrajině rozhodnou volby v USA… Trumpovo vítězství by bylo pro Evropu dobré, protože slíbil okamžité ukončení války,“ vykládal velkohnojař, velkouzenář a pobírač dotací Babiš. Osoba, která sama sebe v nějakém hnutí mysli prohlásila za „diplomata“, nechala kdysi vlastního syna odtransportovat na Ruskem anektovaný a okupovaný Krym, což by nenapadlo nejen diplomata, ale nikoho s trochou soudnosti.
Proč je mír na Ukrajině těžký
Bez ohledu na Babiše a i na Trumpa je situace na Ukrajině složitý konflikt, který by za den mohl částečně vyřešit jen jeden člověk, a to kremelský vůdce Vladimir Putin. Prostě by vydal rozkaz přestat střílet a stáhnout se za mezinárodně uznané hranice Ukrajiny. Říkáme částečně, protože je tu ještě otázka reparací za způsobené škody, návrat unesených a zajatých ukrajinských občanů, vyšetření a potrestání ruských válečných zločinů.
V tom ostatním jde o to, že zapojení mnoha zúčastněných stran a jejich rozdílné názory a zájmy nějakou jednoduchost komplikují. Ukrajina usiluje o ochranu své svrchovanosti a územní celistvosti, Rusko je motivováno snahou prosadit svůj vliv v regionu. Západní země, zejména členové NATO, podporují Ukrajinu prostřednictvím vojenské pomoci a sankcí a jakákoli mírová jednání musí vyvažovat zájmy zúčastněných stran. To nenahrává nějakému „míru za jeden den“. V zájmu Evropy je, aby už Rusko nemohlo být znova hrozbou, a to se nezmění několika podpisy na kusu papíru. Pokud by na to Trumpova Amerika kašlala (než by pochopila svůj omyl), Evropané by to udělat neměli.
Trump také jako by neznal prohlášení Vladimira Putina. Jeho rétorika naznačuje neochotu zapojit se do nějakých smysluplných jednání, například jeho trvání na konkrétních územních požadavcích, kdy dokonce požaduje území, kam ještě zablácená ruská holínka ani nedošla, nebo z nich byla Ukrajinci vyhozena.
Trump a Babiš jsou osoby, které nechápou (nebo nechtějí chápat) celou dlouhou a složitou historii rusko-ukrajinského konfliktu. Ten má hluboké kořeny, které sahají až k rozpadu Sovětského svazu, kdy Ukrajina v roce 1991 vyhlásila nezávislost. Ruská anexe Krymu v roce 2014 znamenala (Ruskem způsobenou) eskalaci nepřátelství, což vedlo k pokračujícímu konfliktu na východní Ukrajině. Vznikla hluboká vzájemná nedůvěra a oba národy mají silné nacionalistické cítění. Ukrajinci teď žijí s pocitem, že je Rusko chce zničit, zatímco ruská ideologie přešla do fáze popírání samotné ukrajinské národní existence.
Babiš nezná ani počet planet, natož historii, byť by jistě mohl přispět svým svědectvím o taktice Státní bezpečnosti při verbování agentů. Trump jistě umí půjčit si peníze a pak je nechtít vrátit, ale nejspíš netuší, že korespondenční volbu nevynalezl nějaký Deep State, ale byla v Americe už za občanské války, nebo že bez zahraniční pomoci (peníze z Francie) by americká revoluce a boj za nezávislost zřejmě nedopadly tak dobře.
Trump je v zahraniční politice amatér
Joe Biden patří k americkým prezidentům s velkou zkušeností v zahraniční politice. Donald Trump neměl nejen zkušenost žádnou, ale vůbec svou neznalost necítil a tedy neměl ani potřebu s tím něco dělat.
„Byl jedním z nejméně zkušených prezidentů USA, protože předtím nezastával žádnou politickou ani zahraničněpolitickou funkci. Tato politická nezkušenost spolu s jeho rozsáhlou podnikatelskou kariérou (včetně obchodních transakcí v Rusku) ovlivnila jeho chápání mezinárodních vztahů,“ psali autoři článku v International Affairs loni v březnu.
Charles Kupperman, Trumpův zástupce poradce pro národní bezpečnost, k tomu poznamenal: „Kdyby ho (Trumpa) někdo požádal, aby definoval ‚rovnováhu moci‘, nevěděl by, co je to za pojem. Neměl by ani ponětí o historii Ukrajiny… třeba že Stalin tu zemi vyhladověl. To jsou kontextové body, které je třeba brát v úvahu při tvorbě zahraniční politiky. Ale on toho nebyl schopen, protože nerozuměl historii.“
Ačkoli se Trump obklopil zkušenými zahraničněpolitickými poradci, tak je často ignoroval, nebo jednal proti jejich radám. Má protekcionistické názory na obchod a nacionalistický pocit, že spojenci Spojené státy nespravedlivě využívají; vnímá mezinárodní vztahy jako transakční a s nulovým součtem, tedy nevěří v obchod vzájemně výhodný, kdy nutně nemusí někdo prohrát.
„Trumpův pokus tlačit na Ukrajinu, aby vyhrabala politickou špínu na Huntera Bidena (syna Joea Bidena, pozn. red.), byl zčásti poháněn proudem vyvrácených konspiračních teorií, které kolovaly na okraji pravicových internetových médií,“ píší autoři článku v International Affairs. Trump podporuje a obdivuje autoritářské siláky včetně Putina, zatímco, jak řekl jeden diplomat v Kongresu, Trump věřil, že „Ukrajina je zkorumpovaná země, plná hrozných lidí“.
Tady bychom našli mnoho podobností mezi Trumpem a Babišem. Oba věří v sílu, mají potřebu soupeře považovat a označovat jako nepřítele, kterého je nutné zhanobit a rozdrtit. Znalosti mají minimální nebo žádné a na prvním místě pro ně není Amerika, Česko nebo mír, ale jen oni sami a jejich zisky a jejich ego.
Těžko říct, jestli Babiš skutečně věří, že by Trump mohl dojednat nějaký rychlý mír. Možná je ve své prostotě přesvědčen, že se lze chovat podle hesla „prostě to zařídíme“. Zařídíme to tak, že na někoho „máme mobil“. Jak dopadl takový přístup v mnohem jednoduššívch otázkách, už jsme viděli. Svěřit mír Trumpovi a Babišovi by bylo nejspíš jedním z nejhloupějších rozhodnutí lidské historie.
