Chceme v Česku Mordor? Babiš, Konečná a Okamura. FOTO: Michal Hošek / FORUM 24
FOTO: Michal Hošek / FORUM 24
NÁZOR / Přibývá lidí, kteří prohlašují, že nemají koho volit, a tedy volit nepůjdou. Je v tom cítit jakási hrdost, že neklesnou tak hluboko, aby přistupovali na nějaká menší zla, když chtějí dobro. Velmi často také zaznívá dodatek, že se jedná o legitimní postoj. Legitimní postoj ovšem automaticky neznamená, že je to postoj správný. Je nějakým způsobem racionální, ale chytrý ne.
Kdybychom to brali čistě racionalisticky, tak nemá vlastně smysl chodit volit ani v případě, že by někdo věděl o své straně snů, která jeho představám dokonale odpovídá. Volit by sice s čistým svědomím mohl, ale jeho hlas bude stejně pouze jedním z několika set tisíc jiných, takže je jasné, že zrovna on to s největší pravděpodobností nerozhodne. Jenom někdy se stává, že třeba ve druhém kole senátních voleb rozhodne opravdu jen několik hlasů, ale to na celé věci moc nemění. Přiznejme si, jsme takoví mravenečci.
Ačkoliv tohle všechno víme, stejně asi dvě třetiny oprávněných voličů nakonec dorazí. Musí k tomu tedy dotyční mít nějaký důvod, který je spíše emocionální. Takhle se chováme často. Když někdo přimaluje neslušné obrázky na plakát zobrazující významného činovníka, řádění činovníka to v žádném případě nezamezí. Jenom různé paranoidní režimy z toho při chycení takového pachatele dělají velkou vědu. Tam by ovšem důvodem postihu byla také iracionalita, tentokrát jejich. Ti, co chodí volit, z toho prostě mají jakési uspokojení, jaké míváme, když jsme udělali něco, co považujeme za správné, ačkoliv si z toho vesmír nesedne na zadek.
Je tady ale něco vážnějšího než jen počínání konkrétních jednotlivců. Vysoká míra „nevoličství“ je příznakem, že systém je nejspíš porouchaný víc, než je zdrávo. Dá se to nazvat všelijak učeně, třeba jako krize legitimity nebo reprezentativnosti. Prostým jazykem by se řeklo, že zástupci lidu na lidi kašlou, nebo si to o nich občané aspoň myslí.
Dejme si krátkou ukázku toho, co lidé na internetu píší. (Jazykově neupravujeme.)
- Dozimetr nebo nejvíc oblíbeného péťu nebo Agrofert .. děkuji ne.
- Ve chvíli, kdy strany nabízejí víceméně stejně nepřijatelné řešení a názory. Jde o legitimní volbu.
- Inu rád bych volil změnu, ale subjekty, které jí nabízejí mě odpuzují. A volit establishment už nechci, neboť dela to, co mi vadí nejvíc. Prostě jsem si nevybral. Kdyz je kvalita zoufale nízká, tedy samé shnilé brambory a smradlavé plody moře, je lepší nechat být. Všichni mě vadí úplně stejně.
- Nejít volit je legitimní volba. Cesta ke změně vede zkrze bolest.
A tak dále.
Miroslav Kalousek sdílel článek Petra Honzejka z Hospodářských novin o tom, že „statisíce bývalých voličů SPOLU se dostávají do anarchistických pozic“, a okomentoval to.
„Nevolit? To je podle mého názoru rezignace. Když zvolím ‚svou stranu‘, mám i právo na kritiku, když ‚můj smluvní partner‘ porušuje smlouvu, kterou jsem s ním volbou uzavřel. Když žádnou smlouvu neuzavřu, nemůžu se domáhat jejího plnění,“ napsal Kalousek na síti X.
V zásadě to tak je, byť by se dalo namítnout, že třeba zklamaný „novo-nevolič“ SPOLU chce jen své bývalé favority potrestat. Tím je vychová a příště budou hodní. Takhle je ale už před lety domněle vytrestal, a místo nich pak vládli Bohuslav Sobotka a Andrej Babiš. Výchovný efekt se nedostavil. Nedostaví se nejspíš ani nyní.
Dát na stejnou úroveň s normálními stranami slibotechnu Agrofertu a kolaborantské strany fašistoidního typu a komunisty je myšlenkové selhání. Komerční fašismus a komerční bolševismus ve vládě hrabivého bezhodnotového sociopata napáchají škody na mnoho let dopředu. Hrdý nevolič potrestá především sebe, protože následky padnou hlavně na něj. O tom, jestli se ještě bude cítit hrdě i při pohledu na devastující počínání Babiše, Kateřiny Konečné a Tomia Okamury, lze pochybovat.
