Odcházející rok byl sérií mimořádných událostí, včetně mnoha skutečných šoků, ať se na to dívá kdokoli, píše ve svém komentáři pro list Christian Science Monitor Fred Weir.
Ale pro mnoho Rusů, konstatuje autor, také může být rokem, kdy se země začala dostávat z chladných tří let mezinárodních sankcí a izolace, což dokazuje jejich národní jednotu pod vedením prezidenta Vladimira Putina. A to i přes nejhorší ekonomickou recesi za téměř dvě dekády.
Zdá se, že politika Kremlu triumfuje v Sýrii a dokonce i na Ukrajině, zatímco protivníci Moskvy na Západě se zdají být utopeni v nepořádku. Většina ekonomů věří, že ruská ekonomika se letos vrátí k alespoň „anemickému“ růstu. Putina podporuje více než 80 procent lidí a voliči zajistili jeho straně masivní vítězství v parlamentních volbách loni v září.
Americké tajné služby Putina obviňují z toho, že zasáhl do amerických voleb a je jakýmsi inženýrem pádu Západu, což se se SSSR nepovedlo ani za 70 let.
„Točí se mi hlava a nemohu věřit tomu, co slyším,“ říká Olga Kryštanovskaja, přední ruská socioložka. „Mnozí Rusové se zdají věřit, že Putin má velký vliv, nebo přinejmenším že Trumpovo vítězství bylo nějakým způsobem triumfem Putinovy logiky. Putin jako šampion antiglobalismu, tradičních hodnot a uvedení národních zájmů na první místo.“
Ale vzdor všem těm zdánlivě dobrým zprávám, mnozí Rusové se zdají být ohledně nastávajícího roku velmi ostražití. Většina dospělých Rusů už zažila za posledních pětadvacet let horskou dráhu vzestupů a pádů, od kolapsu superstátu SSSR, přes deset let trvající hospodářské zoufalství a sociální úpadek, několik let oživení za Putina, které se se skřípáním zastavilo za hospodářské krize a nakonec globální odsouzení po ruské okupaci Krymu v roce 2014. Neexistují žádné zkušenosti stabilních a dobrých časů. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že většina lidí pochybuje o tom, že se může objevit nějaké trvalé zlepšení.
„Neexistuje nic, z čeho by člověk mohl být optimistický. Řítíme se do neznáma, ale naše chápání zůstává daleko za probíhajícími událostmi,“ říká Julij Nisněvič z Vyšší školy ekonomické v Moskvě. „Nevidím žádné pozitivní změny, jen slova.“
Přesto existují důvody k naději, že Putin, který upevnil svou vedoucí pozici rozsáhlými personálními změnami a je v současné době na vrcholu svých sil, se může rozhodnout vydat svůj politický kapitál, aby uskutečnil dlouhodobé potřebné strukturální reformy, diverzifikoval ekonomiku, podpořil malé firmy a odstínil Rusko od závislosti na vývozu ropy a plynu.
Putin si teď může dělat, co chce, a pokud má nějakou vizi, může ji proměnit v zákony právě v roce 2017.
I kdyby nastalo mírné ekonomické oživení díky vyšším cenám ropy, boom, který přinesl kdysi Putinovi popularitu, se nebude opakovat. Bez reforem, o kterých Putin pořád mluvil, a nikdy je neudělal, to nepůjde. Až přijdou, budou bolestivé a Rusy zasáhnou tam, kde už se museli omezovat nyní – životní úroveň, omezení sociálních služeb, pracovní příležitosti. Ohledně minulých tří let byla ruská společnost pozoruhodně inertní, otázka je, jak dlouho to může pokračovat.
Alexej Makarkin z Centra pro politické technologie v Moskvě tvrdí, že Rusové nejsou nadšeni ze situace a neobdivují svou vládu, ale nevidí žádnou alternativu, ačkoliv Putin sám je populární.
Teď mají Rusové jistý pocit škodolibosti, když vidí, jaké turbulence na Západě nastávají, a navíc je možné, že se v roce 2017 k moci dostanou různé proruské vlády v Evropě. Ty by pak podle představ některých mohly dojednat nový způsob soužití s Ruskem. Podle Alexeje Muchina, ředitele nezávislého Centra pro politické informace v Moskvě, vypadá dnes pozice Ruska jako silnější. „Neměli bychom se ale nechat zmást. Není žádný důvod si myslet, že, s Trumpem nebo bez Trumpa, náhle zmizí geopolitické tenze a informační válka. Naší nejlepší nadějí je, že se můžeme vyhnout nejhoršímu a že to uděláme příští rok.“
Nakolik se tyto naděje naplní, ještě uvidíme.
Autor článku v The Christian Science Monitor, ze kterého čerpáme, Fred Weird, je dlouholetým dopisovatelem ze SSSR a Ruska, kde žije od roku 1986.
