Profesor ústavního práva a někdejší poslanec Zdeněk Jičínský opět přispěl do pokladnice demokratického myšlení. Učinil tak v rozhovoru pro Právo (26. 2.). I nadále soudí, že přítomnost trestně stíhané osoby ve vládě není problém: „Jestliže nejsilnější stranou ve Sněmovně je ANO, jeho nespornou vůdčí osobností je předseda Babiš a celé hnutí jej podporuje jako kandidáta na premiéra, tak žádná strana, která s Babišem jedná o nové vládě, si jeho nepřítomnost nemůže klást jako kategorický požadavek. To prostě nebere v potaz základní politické reálie po volbách. Situaci ostatně reflektuje prezident, který pověřil Babiše jednáním o druhé vládě a dává mu na to čas do léta.“
Dále pak nastínil, jaké důsledky by pro sebe měli vyvodit poslanci ČSSD, kterým se to nelíbí: „Pokud se nové vedení strany i referendum vysloví pro koalici s ANO, tak musí dát své osobní výhrady stranou. V případě, že by trvali na odporu vůči vládě ČSSD s Babišem a měli s ní velký osobní problém, tak by měli zvážit, jestli by se svého mandátu neměli vzdát.“
To je starý spor, jestli poslanec má hlasovat podle svého svědomí, na což má nárok, nebo se má držet momentální linie strany. Tento problém se zatím nevyřešil ani u těch poslanců, kteří během výkonu svého mandátu tu či onu rodnou stranu opustili. Vždycky argumentovali tím, že mají na své straně hlasy lidí, kteří je volili.
Strana ale většinou do konce volebního období nezanikne. Jinak je to s jejím směřováním. Když se za rok ukáže, že vedení – i členstvo – se mýlili, budou dotyční poslanci povoláni zpět? Samozřejmě nebudou. Postoj k tomu, jestli má být agent StB a trestně stíhaný člověk ve vládě je ještě zásadnější než úvahy o nějakém rozpočtovém opatření nebo poplatcích u lékaře. Tady se poslanec zřejmě na své svědomí může odvolat celkem právem a bude nejspíš skutečně reprezentovat i část voličů dotyčné strany.
Odstranit některé lidi, aby nepřekáželi hladkému vládnutí, není zrovna čistá praktika. Někteří bývalí komunisté se od určitého stylu myšlení pořád ještě moc neoprostili.