ROZHOVOR / Herec, který říká věci naplno. Bez diplomatických kudrlinek, bez servítků. Jiří Maryško nemluvil jinak ani v rozhovoru pro deník FORUM 24. S rodákem ze Sudet a viceprezidentem motorkářského Havloids Memorial Clubu jsme otevřeně mluvili o současné politice, atmosféře ve společnosti i o tom, proč je dnes někdy výhodnější být rebel než diplomat.

Jirko, jak se ti v téhle době, k níž se dost vyjadřuješ na sítích, v žije?

Na to se dá odpovědět slovy Jindřicha Rajchla: Já se jenom směju. Anebo taky čím hůř, tím líp. Čím hůř je umělcům, tím líp se jim daří, pochopitelně. Není to zatím disent, to je silné slovo, ale když máme společného nepřítele, je zas o čem hrát. Ať se uvádí cokoliv, od Nepřítele lidu po Revizora.

Revizor se hraje dvě stě let. Když jsme ho hrávali v Činoheráku v Ústí, když tam byly ty průsery s magistrátem, jak byl Revizor aktuální v té době! A dneska hrajeme Revizora na Vinohradech a je to aktuální zase. Lidi si myslí, bůhví co si do toho textu nepřidáváme. Ale my nemusíme, Gogol je věčně aktuální. „Bude vojna s Turkem, tady přišlo psaní. Psaní? Tak to nebude Turek.“ My jsme to hráli den po té SMSce od Macinky a hele, jak se autor před dvěma sty lety vždycky trefoval. Lidi se mohli zbláznit.

Vnímal jsi někdy, protože se dost ostře vyjadřuješ, nějaké osobní riziko?

Ani ne. V Ústí v roce 2014 to byla jiná situace, to byl střet mezi magistrátem a divadlem. Tam jsem občas obavy měl, tam za námi stálo sotva jedno procento Ústečáků. Ale teď je to jiné, teď v tom průseru lítáme všichni. A je dobře, že lidi začali vyjadřovat názor i na ulicích, nejen na sociálních sítích. To je totiž pro manipulátory hodně nepříjemná situace, i když se teď snaží hloupým lidem nalhávat, že ty fotky narvaných náměstí jsou výtvor umělé inteligence.

Sociální sítě nabízejí falešnou představu o veřejném mínění. Rajchl má stovky tisíc virtuálních sledujících a na náměstí se jich sejde kolik? Patnáct lidí? A ti, co na sítích mlčí, se sejdou v takovém množství, že zaplní náměstí několika desítek měst. Je to dobrý signál pro všechny, kteří se obávali, že naše pravdoláskařská bublina je v drtivé menšině. Není to tak, je nás víc. A ti, co jsou na sítích slyšet, by mlčet neměli. Jako to dělá David Matásek, Hynek Čermák, David Drábek, Sarah Haváčová a spousta dalších lidí z různých oborů.

Čím hůř, tím líp. Když máme společného nepřítele, je zas o čem hrát.

V tvém případě, bereš tu viditelnost jako povinnost?

Povinnost ne. Vlastně ano, je to občanská povinnost využít tuhle výhodu. Mám dost sledujících, což znamená jistý vliv. Byl by hřích ho nevyužít. Když je potřeba vybrat prachy na postiženého kluka, nebo materiál na ukrajinskou frontu, a já to zasdílím, má to větší dopad, než kdybych zůstal grafikem ve Varnsdorfu. Takže ano, je to zbraň, se kterou je třeba máchat. Je to jediná výhoda popularity.

Pojďme k novému ministrovi kultury. Ministerstvo kultury bývalo vždy na okraji zájmu. Proč?

Je to jako domácí rozpočet: první obálka nájem, druhá jídlo, třetí a čtvrtá radosti. A kino a divadlo? To je až pátá obálka. Kultura vždycky byla na chvostu priorit. Nejdřív bezpečnost, zdravotnictví, a pak teprve to, co zbyde, jde na kulturu. To dá rozum, jenomže…

No ale zároveň kultura kultivuje naši duši, ne?

Jasně, ale duše se dá kultivovat i s minimálními prostředky. Takže já bych se nebál. Kultura bude, i když ji zruší. A až jí zakážou, bude jí ještě víc. To je jako když kopneš do prašivky.

Proč lidi tak štvou dotace do kultury?

Slovo „dotace“ je takový kouzelný termín jako „dozimetr“ nebo „banderovci“. To používá každý blbeček, aniž by věděl, co to slovo znamená. Dotace na kulturu se herců úplně netýkají. Ty dotace jdou hlavně na to, aby nespadly stoleté baráky typu Vinohradského a Národního divadla a aby se hrály hry dvě stě let staré, které jsou naším kulturním dědictvím. My bereme menší prachy než prodavačka z Lidlu a děláme to rádi. Tak si nechte kecy o dotacích a vygooglete si, kdo jich pobírá nejvíc. Budete čumět. Ano, jsou to ti, co se jimi nejvíc ohání. Starý trik.

Proč lidem vadí názor umělce víc než minulost politika?

Když je někde shromáždění, první, kdo mluví z tribuny, je komediant. A lidi, co mají představu, že poctivá práce se odvádí výhradně lopatou a lidi od divadla jsou vyžírky, na které poctivý dělník maká, jsou na tohle hákliví. Tak to bylo, je a bude. A těžko se pak vysvětluje, že umělec nedělá aktivismus pro prachy, ale bere to jako službu. Jasně, někdy ta služba může být medvědí. Když začínala válka na Ukrajině, volali mi aktivisti z Děčína, jestli bych nešel promluvit na setkání pro podporu Ukrajiny. A já říkal: Proč by měl mluvit herec? Vezměte si tam Ukrajince, vezměte si k němu rozumného Rusa, co z Ruska utekl, a hledejte společnou řeč.

V tom průseru lítáme všichni

A říkal jsem: nepřehánějte to s fanglema, nebo se to lidem brzo přejí. A vidíš, přejedlo se to. Dneska každý blbeček nadává na žlutomodrý hadry. Nic se nesmí přehánět. To bylo samé „Sláva Ukrajině!“, ale mělo se volat i „Sláva Evropě!“ za to, jak pomáhá, nebo „Smrt Putinovi“, aby se nezapomnělo, který kripl tohle všechno rozpoutal.

Co je horší, minulost ministra, nebo to, že nás to už nepřekvapuje?

Mně vadí to Klempířovo pokrytectví. Kdyby udělal v mládí chybu a řekl: „Bál jsem se, zmáčkli mě, dělal jsem sviňárny, omlouvám se“, dokážu to lidsky pochopit. Ale když pak vleze do partaje, která dělá z prezidenta „rozvědčíka Pávka“ a slůvkem se ho nezastane, pak je mi z estébáka Oldy na blití. A hlavně: největší průšvih je, když na postu sedí nekompetentní člověk.

Považuješ ho za nekompetentního?

Myslím, že vzdělání v oboru nemá žádné. Já nevím, jaké má manažerské schopnosti. Ale nejde jen o Klempíře, nekompetentní je tam většina. Kdyby se lidi na post ministra losovali, vyšlo by to líp. Ministrem zahraničí se dneska stanete snáz než řidičem tramvaje. A premiér? Ten by neprošel ani psychotestem, a jak jsme viděli, ani přijímačkami na střední školu.

Nedávno jsem byl u řezníka a brigádnice mi na otázku řekla: „Já nevím, já to nejím.“ Tak jsem se naštval a nenakoupil. Ale na nejvyšších místech to tolerujeme. Tam se nedá odejít z krámu.

Je v současné době ještě možné dělat satiru?

V každém umělci jsou zbytky starých hradních šašků: privilegium a puzení říct, že je pan král nahý. A teď máme krále oblečeného, ale z vlády je nudistická pláž. Teď si jenom počkáme, jak se ti pinďouři předvedou. Radit v opozici umí každý, ale plnit sliby, to už vyžaduje schopnosti A už teď se ukazuje, že i ten „podivuhodný mandarín“ je obyčejný podvodník, kterého budou příště volit jen ti plyšáci.

Jak by měl člověk na resortu kultury pochopit svět kultury a dotací?

To nevím. Já v kultuře pracuji dvacet let a netroufl bych si tam dělat ani sekretářku. Kluci nasbírali fanoušky na Facebooku a nenabídli žádnou reálnou vizi. Ale tu potřebuje volič, ne fanoušek. Dneska je to reality show, jeden jede dvě stě, další tancuje v převleku za hranolku. Vypadá to jako sranda, ale je to podvod. A je hrozné, že těm lidem to prochází. Falešnému řidiči tramvaje bez řidičáku by hrozil kriminál za obecné ohrožení. Ministrovi nehrozí nic. Ten může dokonce řídit resort nalitej. A tak to komediant řekne nahlas a lidi se na něj ještě naštvou.

Budou zase Havloidi stát před ČT?

To asi není třeba. My jsme Batmani: jezdíme tam, kde je to potřeba, kde chybí zastání. Teď se lidi sami mobilizují a já z toho mám škodolibou radost, protože lůzr, kterého volilo šest tisíc lidí, dokáže zaplnit česká města. To je dokonalý.

Co se dnes děje okolo Havloidů?

Teď je únor, takže nedělají nic. Teď se Havloidi chystají probudit ze zimního spánku, nabít baterky. Ale i mimo motocyklovou makáme. Děláme pořad Havlování v Divadle Radka Brzobohatýho, kde se scházejí zajímaví Havloidi pěkně offlajn, jako dřív.

Co znamená Havel pro lidi dnes? Je značka, modla?

To je jak s pánbíčkem: bere si ho do huby každý debil. Když mi někdo říká „Havel by tohle nikdy…“, tak mě to nezajímá, my nejsme vtělení Havla. Husiti se taky nechovali jako Hus a ani Havloidi se s nikým mazlit nebudou. Jsi hajzl a děláš z lidí blbce? Tu máš dýmovnici!

Havel nebyl asi dobrý politik, ale o to větší byl filozof. Nebyl jednoduchý a nahlížel věci z více úhlů. Jmenoval do generálský hodnosti i bývalého člena KSČ Petra Pavla a udělil mu medaili za hrdinství. Takže ať populisti drží hubu o tom, co by si Havel myslel o Pavlovi na Hradě.

Všiml jsem si, že sis s Turkem tykal. Znáte se?

Známe se jen ze sociálních sítí. Měl jsem dlouho pochopení pro jeho humor, na severu Čech máme hnědý humor rádi. Když komentoval zelenou politiku jako solitér a milovník starých aut, bylo mi to sympatické. Bohužel si z něj Institut zloděje per udělal kluka z plakátu, protože měl dosah, a udělali z něj nakonec úplného blbce.

Není to bizár – motory, benzín a ministerstvo životního prostředí?

To je jak veganka, co prodává v řeznictví. Ta vláda nevydrží dlouho. Už se jim to sype.

Co bys Klempířovi poradil jako ministrovi kultury?

Nic. Já mu nemám co radit. Ty vole, hlavně ať nic nedělá, ať si užije obleku, kanclu a šoféra, ale ať na nic nesahá. Resort kultury je obrovský: divadla, zámky, hrady, filharmonie… To už není sranda typu „Volte Motoristy, nikdo se to nedozví“. Teď stačí jedno špatné rozhodnutí a nejen, že se to dozvědí všichni, může to nadělat nevratnou paseku. Ale už jsme tam měli Jandáka, taky jsme to přežili a teď je tam raper. Tak snad nebude svině a nebude se chtít mstít bývalým „friends“.