Jiří Padevět FOTO: FOTO: Soňa Pokorná
FOTO: FOTO: Soňa Pokorná
Spisovatel, badatel, nakladatel, knihkupec a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět v rozhovoru pro deník FORUM 24 popisuje, jaká jsou jeho očekávání od voleb, prozrazuje, jak to vypadá s pokračováním seriálu Krvavá léta, jehož je autorem, ale také vysvětluje, jak se dokáže odpoutat od vážných a tragických témat, kterým se ve své práci věnuje.
Setkáváme se pár dní před volbami. Co čekáte od jejich výsledku? Čekáte změnu, hledíte na ně s nadějí?
Nemám moc rád historická přirovnání, byť je čas od času sám používám. Skoro bych řekl, že tyto volby jsou zásadní, protože po nich bude politická a časem i společenská situace lepší, nebo výrazně horší. Důvodů, proč může být horší, je celá řada, zásadní je samozřejmě možnost vládnutí populistů s fašisty či komunisty, nebo dokonce s oběma extremistickými proudy. Inženýr Babiš se evidentně zhlédl ve Viktoru Orbánovi a podle mne touží vést naši zemi maďarskou cestou. To, co řekl inženýr Zeman, totiž, že pověří sestavením vlády Andreje Babiše, ať vyhraje volby kdokoliv, je podle mě naprosto skandální prohlášení nejvyššího ústavního činitele.
V každém případě, pokud znovu vyhraje ANO, což v tuto chvíli stále tak vypadá, jsem přesvědčen, že pro udržení moci je Andrej Babiš ochotný jít do vlády s kýmkoliv, včetně fašistů a komunistů. Pokud by taková vláda vznikla, tak by to byl úskok o pár desítek let zpátky, byť chápu, že řada spoluobčanů se ohlíží za klidem normalizace s nostalgií. Pokud ANO nevyhraje, bude opět záležet, co na to inženýr Zeman. Snažím se být v tomto ohledu optimistou a doufám, že obě velké demokratické koalice by se stran vládnutí mohly dohodnout. Stále věřím, že přes všechna „ale“ u obou koalic existuje společný cíl, kterým je moderní evropská země, ukotvená v EU a NATO. Ale opět se musím vrátit k inženýru Zemanovi, který může využít případné patové situace a po neúspěšných pokusech jmenovat svoji vládu, složenou nejspíše z prorusky a pročínsky orientovaných „odborníků“.
Vy jste se v loňském roce chtěl zapojit také do politiky, konkrétně kandidaturou do senátu. Co vás tehdy zastavilo?
Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že bychom proti sobě stáli s Miroslavou Němcovou, které si nesmírně vážím a je podle mého názoru ve veřejném prostoru velmi potřebná, navíc je to také kolegyně z knižního oboru, tak jsem svoji kandidaturu stáhl. Stalo se tak oficiálně v její prospěch. Takže pořád doufám, že voliči, kteří chtěli volit mne, pokud tedy nějací byli, dali nakonec hlas paní Němcové a pomohli jí dostat se do senátu v prvním kole.
Za jaké uskupení jste měl kandidovat?
Za STAN.
Je to tak, že šlo o jednorázové rozhodnutí, nebo stále uvažujete o tom, že byste se nějakým způsobem do politiky zapojil?
Strašně nerad předpovídám, co bude se mnou, a ještě více nerad předpovídám, co bude s Českou republikou. Pokud bych měl odpovědět jako politik, řeknu, že kandidaturu nevylučuji.
V poslední době jste velmi aktivní na sociálních sítích. Nemyslím krátké příběhy a povídky, které zveřejňujete, ale spíše glosy a komentáře, především vztahující se k vládní garnituře. Vtipně komentujete výroky Babiše a dalších postav. To je dosti odlišný žánr od vaší dosavadní tvorby.
Přiznám, že přes léto mě některé ty situace a některé fotografie vládnoucí garnitury připadaly tak absurdní, že si nic jiného než komentář, který se snaží být vtipný a možná je vtipný, nezaslouží. Nicméně Facebook nedávno změnil algoritmus, a tak se mi na zdi už nezobrazovalo nic jiného než Andrej Babiš a Alena Schillerová, a pokud jsem těmto profilům něco komentoval, zobrazovalo se to i řadě mých přátel. Nechtěl jsem panu Prchalovi zvyšovat dosah, takže jsem je oba vypnul. Na sociálních sítích se snažím čtenáře bavit a opatrně připravovat na další knihy. Je pravda , že také glosuji politickou situaci.
Jak se vyvíjí vaše klasická publikační činnost? Co jste dokončil, co je v plánu?
Před několika dny vyšla Kronika protektorátu, ve které se den po dni snažím popsat historii protektorátu. Od okupační politiky přes holokaust, genocidu, odboj, represe proti odboji až po kulturu, kdy byla jaká filmová premiéra, kdy vyšla jaká kniha. Uvidíme, co na to řeknou čtenáři. Doufám, že knížka pomůže přiblížit protektorátní realitu, kterou si myslím, že vnímáme stále trochu zkresleně. Dále mi nedávno vyšla první veselá knížka, kterou jsem napsal. Jmenuje se Vladimír Iljič Lenin v obrazech. Je to 53 krátkých povídek o vůdci světového proletariátu a jeho spolupracovnících. V povídkách se hodně pije alkohol, čaj ze samovaru, občas se tam i bruslí. A pokud jde o připravované knížky, mám jich rozepsáno několik. Kronika protektorátu nezůstane sama. Už je dopsána Kronika druhé republiky. Nyní pracuji na Kronice třetí republiky a příští rok na jaře určitě vyjde kniha povídek Rok 1945. Všechny povídky se budou odehrávat v tomto příšerně krvavém roce.
Jak to vypadá s projektem Krvavá léta? Před pár týdny jste oznámil, že v televizi Seznam už nové díly nebudou, ale že jednáte s jinou televizí. Jak jednání dopadla?
Seznam ztratil zájem. Těch důvodů asi bylo několik, nebudu je komentovat. Už jsem v podstatě domluven s jinou mediální platformou, kterou vám zatím neprozradím, protože jsem ještě nepodepsal smlouvu. Vše ale nasvědčuje tomu, že od listopadu, nejpozději od prosince budou Krvavá léta pokračovat. Protože točit je pořád o čem. Mám vymyšlených dílů asi tak na dva roky dopředu a bohužel stále platí to, že jeden je krvavější než druhý.
Znamená to, že v listopadu byste začali točit, nebo že už by byly venku první díly?
V listopadu už budou snad venku nové díly, pokud se vše podaří.
Když sleduji vaši tvorbu, často mě napadá, jak se z toho dostáváte. Jde o mimořádně smutná témata a osudy lidí, které doprovází ohromná nespravedlnost. Není snadné se do těchto témat ponořit a potom odpoutat. Jak to zvládáte?
Pro mne je nesporné, že nacistická okupace, včetně kolaborantů a domácích fašistů, bylo zlo. Stejně nesporné je, že československý komunismus byl brutální režim, který po uchopení moci vedl válku proti svým občanům. Ten režim byl vždy zločinný, byť forma útlaku se měnila. V letech 1938 až 1953 se stalo obrovské množství událostí, které fatálně poznamenaly životy lidí, a jsem přesvědčen, že na tyto události a příběhy je potřeba neustále upozorňovat. Jsem také nesmírně rád, že Krvavá léta sleduje obrovské množství mladých lidí. A že z toho všeho nelezu po stropě nebo neskáču z okna, je tím, že tyto příběhy naopak dávají sílu do běžného života. Protože tváří v tvář násilné kolektivizaci českého venkova, tváří v tvář hrdinům druhého i třetího odboje vám většina každodenních problémů připadá když ne úplně malicherných, tak alespoň snadno řešitelných. Protože vám nejde o život.
