Europoslanec Jiří Pospíšil (TOP 09) v rozhovoru pro deník FORUM 24 jednoznačně ocenil cestu předsedy senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan. Podle něj by měla Česká republika na vyhrůžky z Čínské lidové republiky tvrdě zareagovat, on sám by byl dokonce pro vypovězení čínského velvyslance ze země.

Jak z pohledu europoslance hodnotíte aktuální cestu předsedy českého senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan?

Po dlouhé době se Česká republika v mezinárodních vztazích stala průkopníkem v pozitivním slova smyslu. Mám z toho radost a jednoznačně kladně hodnotím to, že Miloš Vystrčil a další senátoři se nezalekli těch, kteří je jak z komunistické Číny, tak z části domácí politické scény odrazovali a strašili, co všechno nastane, pokud od cesty neupustí. Vystrčilova cesta je podle mého názoru odvážným počinem, který navazuje na nejlepší tradice zahraniční politiky Václava Havla a jeho podpory demokracie a lidských práv všude tam, kde je to potřeba.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Reakce z Pekingu je ovšem zatím minimálně v rétorické rovině opravdu velmi tvrdá…

Diktátorské režimy jsou zvyklé reagovat velmi hystericky, protože věří, že každý jde ukřičet. Podobně ostatně Peking reagoval, když se samostatně začalo chovat hlavní město Praha. Vyhrůžky, urážky, uražená gesta, konec partnerství mezi čínskými městy a Prahou.

Slova o tom, že Miloš Vystrčil je bezvýznamný člověk a za jeho cestu na Tchaj-wan ho čeká trest, která pronesl čínský ministr zahraničních věcí, jsou ovšem něčím, co jsme ani ve vztazích s Čínskou lidovou republikou dosud nezažili.  

To je pravda. Komunistická Čína v poslední době cítí, že postoj Spojených států i Evropy vůči ní se začíná měnit, a z její strany se začíná objevovat dosud nevídané množství hysterie. I v tomhle kontextu je ale naprosto neslýchané, aby představitelé cizího státu vyhrožovali druhému ústavně nejvýše postavenému muži České republiky a mluvili o jeho potrestání. To jednoznačně překonává i třeba ostré reakce, které jsme zažili ze strany Ruska v případě sporu o Koněvovu sochu. Je dobře, že si ministr zahraničí povolal čínského velvyslance a odmítl naprosto nediplomatické jednání čínské vlády. Já osobně bych ale šel ještě dál a po této sérii neuvěřitelných vyhrůžek z čínské strany bych velvyslance Čínské lidové republiky z České republiky vypověděl.

Kritické hlasy ovšem zaznívají i z domova, minimálně z některých částí našeho politického spektra…

Ano, bohužel slyšíme hlavně od příznivců prezidenta Zemana, který patřil dlouhodobě k odpůrcům této cesty, názory, že jsme malá země a nemáme se do světové politiky vůbec míchat. Je zajímavé, že angažmá v podobě klanících cest do Pekingu těmto lidem nevadí, ale teď se údajně bojí o postavení České republiky a vlastně nám říkají, že máme kvůli údajným investicím a obchodům s čínskými komunisty ohnout hřbet a nedělat samostatnou zahraniční politiku. Tenhle postoj mi hodně zavání mnichovanstvím. Naše tradice podpory lidských práv není něčím, co nás v zahraničí poškozuje, ale naopak nám dělá velmi dobré jméno.

Překvapila vás reakce Německa či Francie, které bývají označovány za státy, jež údajně dělají vůči Pekingu realistickou a ekonomickou politiku?

Potěšila mne. Jak jsem už říkal, náhled na Čínu se v demokratických státech nyní posouvá. Reakce francouzského i německého ministerstva zahraničí, která se jednoznačně postavila za Českou republiku a proti čínským vyhrůžkám, to potvrzuje a dokazuje, že státy Evropské unie se v hodnotových věcech dokážou podpořit. Navíc nezapomínejme, že Vystrčilovu cestu podpořil během své srpnové návštěvy u nás i americký ministr zahraničních věcí Mike Pompeo.

Kritici Vystrčilovy cesty nám zkrátka lžou, že všichni ostatní vesele poklonkují čínským komunistům a jen český senát se teď pustil do nějakého osamoceného dobrodružství. Opak je naštěstí pravdou, jak potvrzují třeba kritická slova německého ministra zahraničí o situaci v Hongkongu či o potlačování práv Ujgurů při jednáních s jeho čínským protějškem. I proto jsem já osobně opravdu hrdý na to, jak se teď ve světě mluví o České republice.