Jiří Pospíšil: Jako prezident bych Putinovi nepoklonkoval

Europoslanec Jiří Pospíšil  (ČTK)

Europoslanec Jiří Pospíšil | FOTO: ČTK

Europoslanec a bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se ještě nerozhodl, jestli bude kandidovat na prezidenta. Nechce štěpit síly, a tak zatím vyčkává, zda se najde silný protikandidát, který bude mít šanci Miloše Zemana porazit. Má ale jasno v tom, co by dělal jinak. „Jako prezident bych zastavil naše naklánění se k Východu, poklonkování Putinovi, čínským komunistům nebo asijským despotům,“ říká v rozhovoru o české pravici, úpadku tradičních politických stran a evropské bezpečnosti.

Je reálné, aby české pravicové strany vytvořily blok „od středu napravo“, k čemuž nedávno vyzval Miroslav Kalousek? A byly by v takovém případě schopné porazit hnutí ANO v příštích parlamentních volbách?

Sjednocená pravice by byla jistě správným krokem. Bohužel se ale zatím nezdá, že tento návrh padá na příliš úrodnou půdu. Pravicové spojenectví by podle mého názoru bylo pro hnutí ANO minimálně vyrovnaným partnerem. Proto alespoň doufám v to, že pravice nepůjde do nadcházejících sněmovních voleb úplně „rozbitá“ do mnoha kandidátek.

V politice jste od roku 1994. Jak se podle vás za dvaadvacet let proměnila česká stranická scéna? A v jaké kondici je dnes česká pravice?

Pravici se bohužel nyní příliš nedaří. Česká republika se v posledních letech posunula k zemím zbytku postkomunistické Evropy, kde vedle standardních stran běžně fungují různá beztvará hnutí často založená ekonomickými skupinami. Když jsem v politice začínal, byla naše země v regionu výjimkou, protože taková uskupení u nás v parlamentu nefigurovala. Dnes takové hnutí naopak vévodí voličským preferencím. Svůj díl na vzestupu podobných subjektů mají samozřejmě i samotné standardní strany, které za nimi zaostávají v umění vysvětlovat lidem svou politiku.

()

To, že tradiční politické strany nedokážou oslovit voliče, není jen problém Česka, ale i zahraničí. Proč?

Když spolu bojují „politické firmy“ a demokratické strany, je výhoda na straně direktivně řízených subjektů. Politici klasických stran ale kvůli tomu nemůžou hodit flintu do žita a rezignovat na souboj politických myšlenek. Klasické strany pravice i levice se naopak musí přizpůsobit nové době a naučit se využívat sociální sítě, které jsou nyní rájem populistické propagandy. Jde hlavně o to umět mluvit jednoduše a postupovat podle obyčejného selského rozumu.

Jak jste jako exministr spravedlnosti pohlížel na kauzu kolem vzniku Národní centrály proti organizovanému zločinu a na to, co se dělo kolem Roberta Šlachty?

Reforma policie se bohužel ministru vnitra opravdu nepovedla. Minimálně ji vůbec nedokázal vysvětlit veřejnosti, takže vzniklo důvodné podezření, že za celým krokem je něco jiného. Sociální demokracie díky tomu poskytla dostatek politického střeliva Andreji Babišovi a krajské volby ukázaly, že ten to dokázal velmi umně využít.

Eric Drooker

Jak nyní vnímáte stav české justice? Co se z vašeho pohledu podařilo a nepodařilo ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi?

Současný ministr spravedlnosti na sebe bohužel asi nejvíce upozornil, když jezdil do práce na kole nebo lítal na jednání evropské Rady ministrů malým letadlem, které sám pilotoval. V oblasti justice se zdá, že po jeho ministrování skoro nic nezůstane. Dobře je to vidět například u zákona o státním zastupitelství, kde nedokázal prosadit vůbec nic. Podobné je to ale i v dalších částech resortu spravedlnosti.

Jak nahlížíte na rétoriku některých ústavních činitelů, včetně prezidenta republiky? Konkrétně mám na mysli memorandum, ve kterém vyjádřili respekt k svrchovanosti a územní celistvosti Číně s odvoláním na to, že je pro nás strategickým partnerem.

Dlouhodobě upozorňuji na fakt, že teprve uvidíme, zda k nám nějaké výrazné čínské investice přijdou. U prezidenta a některých sociálních demokratů, ale, myslím, nejde o ekonomiku, nýbrž o politické sympatie. Jinak by se totiž museli stejně věnovat třeba vztahům Tchaj-wanem, jehož firmy k nám už výrazné investice přinesly. A to nevidíme. Prohlášení loajality k Číně bylo i v tom světle naprosto zbytečné, protože ho po nás navíc ani nikdo nechtěl. Možná tedy akorát pan Tvrdík, který se mohl předvést Číňanům, jak „umí“ všechny naše čelné politiky.

Část poslanců nedávno navrhovala znovu zavést trestný čin hanobení hlavy státu. Jak jste toto vnímal?

Je to zbytečný návrh, který nás vrací někam před rok 1989. V systému přímé volby hlavy státu by navíc takový paragraf jen pomáhal úřadujícímu prezidentovi ve volební soutěži oproti ostatním kandidátům. Lidé mají mít k úřadu prezidenta úctu, ale případné excesy už dnes řeší například ustanovení trestního zákoníku o pomluvě či výtržnictví. Nepotřebujeme proto další „papalášskou“ ochranu politiků.

Prezident Miloš Zeman (ČTK)

Po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem se hovoří o možném izolacionismu USA, což může mít dopad na evropskou bezpečnost. Vy jste ale hlasoval proti vzniku Evropské armády. Proč?

Máme NATO, které řeší obranu Evropy, a vytváření další paralelní struktury by bylo zbytečné. Myslet si, že když některé země neplní závazky v NATO, budou to dělat v rámci evropské armády, je podle mého názoru jen iluze. Nechci, abychom tříštili obranné síly a oslabovali funkční NATO.

Bude k bezpečnosti Evropy stačit navýšení výdajů na obranu?

Nebude, protože jako Evropané potřebujeme hlavně znovu najít vůli bránit se proti nebezpečím, která nás ohrožují. K naplnění takové vůle ale samozřejmě potřebujeme dostatečné investice do obranného systému. Teroristé ani nedemokratické státy totiž neváhají a zbrojí.

Pořád ještě není jasné, co se bude dít ohledně brexitu. Jak odchod Velké Británie může Evropskou unii pozměnit?

My jako Česká republika bohužel odchodem Britů ztratíme v Evropské unii důležitého spojence, který na problémy evropské integrace tradičně pohlížel podobně jako Češi. Po reakci unijních špiček na rozhodnutí o brexitu se také trochu bojím, aby Evropská unie bez Britů nesázela více na regulaci a méně na rozumnou spolupráci. Británie bude chybět i jako země prosazující liberální podobu ekonomiky a světového obchodu.

Před jakými hlavními výzvami nyní Evropa, potažmo Evropská unie stojí? Jak by se podle vás mohla a měla proměnit, aby obstála jako klíčový hráč na geopolitickém poli?

Teď se hlavně musíme vyrovnat s problémy, které obnažila migrační krize. Evropa nebude akceschopnější, když na každou krizi odpovíme hlubší integrací, aniž by to Evropané opravdu potřebovali a hlavně sami chtěli. Unie nemá občany vychovávat, ale vytvořit prostor svobody, v němž se nám bude lépe pracovat, podnikat či studovat. Na to nepotřebujeme desítky nových detailních pravidel, ale základní rámec rozumných pravidel.

()

Zvažujete stále kandidaturu na prezidenta? Podle čeho se budete rozhodovat?

Stále mne řada lidí vyzývá, abych kandidoval, takže o tom logicky přemýšlím. Čekám, zda se najde opravdu silný protikandidát, který bude mít šanci porazit Miloše Zemana. Nechci štěpit síly, ale ani stát v koutě. Politická scéna je teď místem turbulentního vývoje, takže se teprve ukáže, jak nejlépe přispět ke změně na Pražském hradě.

V jednom rozhovoru jste řekl, že příští prezidentské volby nebudou o stranických kandidátech. Můžete to vysvětlit?

Už předcházející přímé volby ukázaly, že čeští, moravští a slezští voliči dávají přednost kandidátům se silným osobním příběhem – politikům, které si s něčím konkrétním v politice spojují. To se myslím nezmění ani za rok, až budeme znovu vybírat hlavu státu. Pražský hrad je místem, kterému připisujeme zvláštní kouzlo, a chceme na něm někoho, kdo nebude za své zvolení vděčit jen stranické knížce.

Jaké kvality by podle vás měl kandidát na prezidenta splňovat, aby porazil Miloše Zemana, pokud se rozhodne znovu kandidovat?

Bude muset oslovit velmi široké spektrum voličů a mít schopnost odolat Miloši Zemanovi a jeho agresivní kampani. Minule se ukázalo, že třeba Jan Fischer neměl žádné politické zkušenosti a Miloš Zeman si ho proto byl schopen ve veřejných debatách doslova „namazat na chleba.“ Vhodný protikandidát musí být v řadě viditelných vlastností protipólem současného prezidenta, ale musí mít i některé jeho charakteristiky. Třeba chuť a schopnost objíždět naši zemi a mluvit s lidmi v různých prostředích.

foto: ČT ()

Co byste dělal jinak než Miloš Zeman, pokud byste kandidoval na prezidenta a byl zvolen?

Snažil bych se hlavně spojovat společnost. To je úkol prezidenta, který nemá v první řadě prosazovat své politické názory či si dokonce v nejvyšší funkci vyřizovat staré křivdy, ale být symbolickým svorníkem celého národa, jak to dovede třeba slovenský prezident Kiska nebo jeho německý kolega Gauck. V neposlední řadě bych zastavil naše „naklánění se“ k Východu, jak ho poklonkováním se Putinovi, čínským komunistům nebo asijským despotům bohužel provádí Miloš Zeman.

Skončeme jinak než politikou. Působíte také jako spolupracovník Medy Mládkové. V umění se angažujete dlouhodobě. Je lepší než politika?

Jsou to dva odlišné světy, ale v obou se pohybují lidé, takže mají samozřejmě i určité podobnosti. Péče o Museum Kampa mi dává nejenom šanci setkávat se zblízka s českým moderním uměním, ale také řešit praktické každodenní problémy. Soukromé muzeum je totiž firma jako kterákoli jiná, kde musíte mít na výplaty zaměstnanců a účet za elektřinu. Skrz to vše pak vidíte život, jaký doopravdy je.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]