Jiří X. Doležal: Klimaskepticismus? Útok na kapitalismus volné soutěže

flickr.com

Ilustrační foto | FOTO: flickr.com

Ekologisté, ultralevicoví ochranáři, bývají (často právem) osočováni z pokusu o likvidaci kapitalismu. Klimaskepticismus ne, ale je to chyba. Popírání oteplení je v některých svých projevech, podobně jako ekologismus či „ochranářství“, na hranici náboženského přesvědčení. Takže obě ty ideologie jsou, jako každé náboženství, zcela iracionální. Přesvědčený klimaskeptik zároveň říká, že lidé a jejich činnost nijak neovlivňují klimatickou změnu, ale současně lze předpokládat, že minimálně z cigarety či komína v životě už někdy viděl vycházet kouř, který smrdí a obsahuje uhlík.

Veškeré vědy o minulosti ukazují, že uhlík v atmosféře zvyšuje teplotu na planetě. Všichni víme, jak neuvěřitelným tempem začalo lidstvo po začátku průmyslové revoluce spalovat. Klimaskeptici to nevidí – a ani nechápou, že jejich iracionální víra, podobně jako komunismus či ultralevá odnož ochranářství, zásadně negují kapitalismus volné soutěže. Systém, který dovedl lidstvo k dříve nepředstavitelnému blahobytu, nesmírnému technologického pokroku a zásadnímu prodloužení věku dožití. To však dokázal kapitalismus hayekovský a friendmannovský, ne ten putinovského typu.  Ekologisté chtějí kapitalismus regulovat a nahradit soft komunismem a pro sebe chtějí dotace na (často úplně nesmyslné) ekoprojekty. To je často rozebíraná skutečnost. Málokdo si však uvědomuje, že i klimaskeptici popírají základní pravidla kapitalismu volné soutěže, a i oni chtějí především něco pro sebe. Nechtějí přímé dotace, ale neoprávněné výhody pro úzkou skupinu výrobců na úkor všech. A nejen lidí.

Výlet do Brd

Jezdil jsem léta hledat trilobity do Brd, a koncem května jsem měl výjimečný den – páteř bolela tak málo, že jsem si troufl ven ne na dvě či tři hodiny jako jindy (pokud jsem vůbec schopen chodit, tedy když neprší), ale na celé čtyři hodiny. Na celou dobu vycházky. I když mám v pracovní neschopnosti zákonné právo na šest hodin vycházek denně, nežádal jsem nikdy o „plný tarif“, víc jak ty čtyři hodiny vsedě či vestoje stejně nevydržím. A i ty čtyři jen výjimečně – ale nastal ten den a kamarád mě vzal na šneky do Brd.

Pavel Hofman

Cestou, kudy jsem léta jezdil na trilobity. Jeli jsme těmi kopci, které tak důvěrně znám, a jako spolujezdec jsem sledoval děsivé fleky rzi v zeleni kopců, fleky uschlých stromů v méně a méně zelených lesích, a někde byla těch suchých rezavých mrtvých stromů polovina. Borovice. Níže pod kopci pak uschlé stromy akátů. Ten dlouho očekávaný klimatický kolaps právě probíhá, ekosystém se nesype v jedné vteřině, ale v průběhu let. A ekosystémy brdských lesů se, jak jsem viděl na vlastní oči, již sypou. V průběhu dvou tří let došlo k zásadní optické změně krajiny, jednolitou zelenou barvu lesa nahradil maskáč. Kde jsou ti lháři z médií, co popírají globální oteplení? Kde jsou ty ovečky víry Václava Klause? To nemají ti lidé oči – anebo nemají stud zcela očividně lhát, bo jim zaplatili? Přestože v té poušti, kterou lidská civilizace vytváří, budou žít i jejich děti? Ale pryč od emocí. 

Ekosystém brdských lesů, který jsem dnes viděl s odstupem asi tří let, se hroutí a dochází k jeho nevratné degradaci. V lesích kolem silnice ze Zdic do Příbrami je (kopec od kopce) dvacet až čtyřicet procent stromů uschlých. Obnovení původního lesa v těchto polohách je při současném klimatu těžko představitelné, dochází k trvalé změně krajinného rázu a ekosystému Brd. Pokud naše civilizace okamžitě nezačne něco velmi účinného dělat k nápravě svého negativního působení na klima, končíme. Klimatický rozvrat probíhá právě nyní a zcela očividně i v naší zemi.

V Brdech byl původní smíšený listnatý les, jilm, buk, dub, jasan, občas ale i smrk, byť jsou na smrky Brdy nízké. Ale pár těch původních smrků dosud, pod dohledem a ochranou místních aktivistů, ještě stojí. Již před čtyřmi sty lety začaly brdské lesy mizet kvůli příbramským hutím spalujícím dřevěné uhlí. Zbytky milířů z jeho pálení jsou po celých Brdech. V průběhu devatenáctého století již Brdy byly až na nejméně přístupné oblasti pod vlivem lesního hospodářství. V tvorbě krajiny byla optimální role aristokracie, šlechtických rodů, které hospodařily v perspektivě generací. Když převládly zájmy co nejrychlejšího obratu, zaplevelily českou krajinu monokulturní smrkové plantáže dřeva s osmdesátiletou návratností, což je u dřeva bez ironie fofr.

Nyní v Brdech usychají i ty nepůvodní odolnější stromy. A není návratu. V Brdech tedy byly sázeny borovice douglasky (co tam vůbec nepatří) a rychle rostoucí smrk, který se nejvíc vyplácí. Původní les byl tedy nahrazen společenstvem, které je „tvrdší“ – méně náročné a výnosnější. Tam, kde kvůli suchu či nedostatku zastínění nezakoření buk, smrček a douglaska porostou vesele. Po revoluci začali v Brdech osvícenější lesní hospodáři vracet les do původního stavu, obnovila se výsadba původních druhů, které jsou ovšem náročné na vláhu a nevyrostou na přímém slunci. Od přelomu letopočtu je však posledních dvacet let tak srážkově a klimaticky extrémních, že začaly usychat i ty introdukované nenáročné dřeviny.

facebook Andreje Babiše

Kde uschne borovice, jilm nevyroste. Změnily se základní fyzikální charakteristiky místa – teplota a vlhkost – a vznikne nové společenstvo. Zeptal jsem se znalců – po uschnutí borovic by mohl spontánně vyrůst „tvrdolistý“ les středomořského typu, který nemá v české krajině co dělat. Pokud by se semínkům podařilo doputovat ve svých nespolehlivých dopravních prostředcích, kterými jsou třeba ptačí žaludek či srst savců. Anebo v Brdech na těch olysalých kopcích vznikne nějaká forma polo/pouště. Zcela neprostupné trnité křoviny, na pláních trochu vyschlé trávy, a kromě ještěrek snad už nic. Divná trupelnatá polopoušť. Oboje znají Češi z Chorvatska. Podobně vyschlých budou brzy v Brdech desítky kopců, fleky uschlých stromů utvářejí mezi těmi živými v lesích obrovské fleky. Někde možná dvacet, ale někde snad až padesát procent plochy kopců, mezi kterými jsme jeli, tvoří uschlé stromy.

Uhlík a klima

Role uhlíku v atmosféře je nepopiratelná a opakovaně prokázaná. Před šesti sty miliony lety byla celá Země zmrzlá jak dělová koule, možná zůstal nezamrzlý pás kolem rovníku, ve kterém přežil život. Pak však podle většinové teorie nastoupil mohutný skleníkový efekt, jev, za jehož objev dostal Nobelovu cenu předek uhelnou lobby nenáviděné aktivistky Grety. Oceány nejímaly CO2, Země se oteplila, led roztál a nastala ediakara. První období mnohobuněčného života, o kterém víme jen to, že byl tak strašně divný, až pro něj máme samostatnou větev „vendobiota“. Zvlášť roztomilá opabinie (která byla podle všeho bližší zvířeti než rostlině či houbě) měla nesymetricky umístěných pět očí. Pak vendobiota zmizela, vylezli trilobiti a nastala takzvaná „kambrická revoluce“. Název je to sice zažitý, ale hloupý – revoluce netrvávají desítky milionů let jako kambrium. Ale v tom období rozkošatěl život v dnešní podobě, především život s bilaterální souměrností, na jehož vývojovém vrcholu jsme prozatím my. Bez oteplení zaviněného CO2 by tedy nevznikli ani trilobiti, ani dinosauři, ani Václav Klaus. 

Pak, o hodně později, se masivní skleníkový efekt zopakoval. V permu. Na konci prvohor, kdy naše savčí větev živočišstva měla už moc pěkně nakročeno. Pak – podle většinové teorie – opět nastoupil skleníkový efekt vyvolaný CO2, a asi před 252 miliony let šlo všechno do háje. Došlo k obrovským sopečným výbuchům – kde jinde než na Sibiři, v Rusku, začala řada historických malérů – a k následným kontinentálním požárům. Do atmosféry se dostalo obrovské množství nejen CO2, ale mnoha sopečných plynů. Kvůli tím vyvolanému oteplení došlo ke kolapsu klimatického systému a následně ke kolapsu ekosystému celé planety. Začalo masové vymírání druhů. Velké permské vymírání, největší v dějinách. Vyhynulo 80–95 procent druhů a savci vyklidili pole dinosaurům.

A už skoro žhavá současnost, kenozoikum; už měníme měřítko ze stovek milionů let na stovky tisíc let. Za poslední dva miliony let se opakovaně střídaly doby ledové a doby meziledové, se všemi představitelnými výkyvy – stadiály, pleniglaciály, interpleniglaciály a podobně. Nárůst uhlíku v atmosféře na základě celé škály dat získaných zcela odlišnými metodami byl v interglaciálech, kdy bylo nejtepleji, vždy. Dosahoval hodnoty až 280 ppm, částic na milion, uhlíku. I my dnes žijeme v interglaciálu. I my jsme měli před začátkem průmyslové revoluce 280 ppm uhlíku v atmosféře. Ještě před pár stovkami let. Pak si ale lidstvo postavilo opravdu impozantní množství komínů, a dnes jsme na hodnotě 414 ppm. Nejvíce za poslední miliony let. A tomu odpovídá a bude odpovídat reakce klimatu a ekosystémů, jak se v minulosti stalo vždy.  Pokud lidská rasa nepodnikne zásadní kroky k omezení emisí CO2, skončíme jako savci v permu. 

Atentát na kapitalismus

Lidský blahobyt dnešních dní vytvořil společenský systém evolučního typu. Kapitalismus volné soutěže. Jeho prorok Milton Friedmann, nositel Nobelovy ceny za ekonomiku a po Hayekovi největší teoretik kapitalismu volné soutěže, do detailů vědecky popsal „efekt blízkého sousedství“ čili externality. Popsal jeho mechanismus v ekonomice – ale v běžném životě jej ti příčetnější nejspíš znali už ve starověku. Nebo na Žižkově. Známý tam měl činžák – v přízemí byla hospoda, nahoře byty. Ale ten byt nad hospodou měl asi o čtyřicet procent nižší nájem než ty ve vyšších patrech. On totiž příjem z (vysoké) činže té hospody vytvářel nepříjemný efekt blízkého sousedství, nepříjemnou externalitu. Tvorba zisku z té hospody vyprodukovala jako vedlejší efekt újmu v tom bytě nad putykou, újmu zvanou kravál do noci. A tak musel ten byt mít nižší nájem, rozdíl se musel vyrovnat z nájmu hospody, který byl o to vyšší. Pokud má kapitalistický systém fungovat dlouhodobě, musí promítat ceny externalit do nákladů tvorby zisku. A to současná fosilní energetika prostě nedělá. Jde o de facto dotované odvětví. Dotované přírodou. Odvětví, jehož negativní externality dopadají na nás na všechny.

JXD

Uschlé Brdy jsou újmou, ztrátou a problémem deseti milionů občanů ČR, zisk z fosilní energetiky je zisk malé skupinky jedinců. Fosilní energetika v dnešní podobě prostě přináší neoprávněné výhody těm, co smrdí. Výhody k újmě a ztrátě celé společnosti, dokonce i krajiny, které jsou výhodou malé skupinky podnikatelů ve fosilním průmyslu a i jakékoliv jiné „spalovací“ energetice. I pálení biomasy masivně produkuje CO2 a katastroficky ohřívá planetu. Příroda sousedí s námi. Nese následky blízkého sousedství s naší civilizací a jejími zdroji CO2. My s přírodou nesousedíme. My jsme jí obklopeni, jsme její součástí, protože i klimatický systém planety je „příroda.“ Pokud příroda utrpí efektem blízkého sousedství s námi újmu, ponese tu újmu jako celek – takže jako součást té přírody ji poneseme i my. Všichni, ne pouze ta malá skupina, která má z té devastace zisky. A takový ekonomický systém nemá s kapitalismem volné soutěže nic společného, to je kapitalismus putinovského typu. Bezohledné drancování věrchuškou na úkor všech. I včel.

Stav společnosti, kdy malá skupina kontrolující výrobu – členové a hodnostáři vládnoucí komunistické strany – drancuje zdroje a ožebračuje lidi, aby se pár soudruhů mělo dobře, jsme v naší zemi již zažili. Masivní nástup fosilní lobby je pokusem o zachování nového pokřivení volné soutěže, a navíc s katastrofickými dopady. Dnešní ceny fosilních zdrojů a energie z nich vyrobené v sobě nezahrnují náklady externalit – a proto jsou tak levné. Levné jsou tedy proto, že jsou dotované drancováním zdrojů, krajiny a budoucnosti. Je fajn, že má skupinka vlastníků spalovacích elektráren „vejvar“ a že je u nás díky obrovskému podílu uhelné energetiky levný proud. Budeme si na tu poušť, co tu kvůli spalování uhlí zbude, moci pěkně posvítit. Skupinky, které na tom vydělají, si nejspíše hodlají za ty prachy nechat postavit poklop. Nám ostatním ale nezbude než vyklidit pole vysoce inteligentním chobotničkám, které to na rozdíl od nás kilometr pod mořskou hladinou přežijí.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner