Příběhů a kuriozit kolem stavu prezidenta Miloše Zemana a zvládání jeho povolební role je už příliš. Je opravdu dobře, že se konečně podařilo uskutečnit jmenování nového premiéra. Posledním zádrhelem byla oficiální covidová diagnóza, která prezidentovi bránila ve fyzickém styku s návštěvami. Byli jsme svědky absurdní debaty, jakou podobu a formální váhu musí mít akt jmenování premiéra.

Úředníci Hradu i novináři se v sobotu běhali ptát hygieniků, jak lze ústavní akt jmenování vykonat, a dozvěděli se velmi nepřekvapivé odpovědi. Žádný hygienik totiž nemůže veřejně připustit, že v daném případě stanovená pravidla pro karanténu nakažené osoby platit nemusí. A tak se rozvinula debata, jakou roli hraje pro platnost aktu jmenování premiéra fyzický kontakt prezidenta se jmenovanou osobou.

Již při debatě o provedení demise ústavní právník Jan Kysela vyjádřil stanovisko, že odcházející premiér musí podat demisi do rukou prezidenta ve fyzickém slova smyslu, neboť ústavou uvedené ruce jsou součástí prezidentova těla. Jinde si pak Kysela pochvaloval, že naše české pojetí prezidenta má monarchický ráz. V tom je přitom právě ten problém. Naše obecně sdílené pojetí prezidenta má bohužel skutečně monarchický ráz, jenže to není ani trochu důvod k nějakému uspokojení. Není to dobré pro stát.

Představa, že vládní moc vyvěrá z prezidentova těla a do prezidentova těla má zase vtékat, připomíná středověk. Právní akt jmenování je vyjádřen podepsanou listinou a jejím viditelným předáním. Tento úkon lze učinit i takovou formou, aniž by se oba lidé setkali v jedné místnosti. Nejde o početí, k němuž je fyzický akt skutečně nezbytný, a ani nejde o žádný nadpřirozený úkaz. Nejde o zázrak, není to žádné kouzlo, při němž se musí lidé sebe dotýkat. Je to prostě úřední procedura.

Když značná část politiků a médií přistupuje na nezbytnost panovnické pompy a akceptuje Zemanovy absurdní móresy, kterými se snaží vnutit veřejnosti, že je to on, kdo rozhoduje o vládě a o jejím obsazení, pak se nedivme, že toho Zeman vrchovatě využívá. Brzdí ústavní procesy, dělá ze sebe rozhodujícího činitele a škodí celé zemi. Iluze posvátnosti jeho aktů jenom podtrhuje tuto absurdní a hořkou komedii. V parlamentní republice potřebujeme silného premiéra, a nikoli silného prezidenta. A už vůbec nepotřebujeme, aby měl prezident nadpřirozenou moc.

O monarchickém pojetí prezidentské funkce pojednává titulní téma aktuálního vydání Týdeníku FORUM, které je právě v prodeji.

Předplatné: Týdeník FORUM