Dolní sněmovna včera převzala kontrolu hlasováním v poměru 328 ku 301 nad tím, jaká agenda se bude řešit. Tento výjimečný krok je reakcí na Johnsonovu snahu obejít parlament při vyjednávání s EU.  Johnson už od svého nástupu do funkce hlásal, že sice chce odejít z Evropské unie s dohodou, ale zároveň že Británie za všech okolností opustí společný trh 31. října. Podle jeho vlastích slov měla hrozba odchodu bez dohody především dotlačit evropské vyjednavače k ústupku ve věci tzv. irské pojistky. Sněmovna mu ale nejspíš dnes vyhrožování tvrdým brexitem znemožní zákonem, který by vládu zavazoval požádat o další prodloužení lhůty odchodu v případě, že nebude dosaženo nové dohody do 14. října.

Navzdory tomu, co i některá média i u nás psala o tom, jak je nový premiér úspěšný, narazil Johsnon na stejnou bariéru, jako před ním Theresa Mayová. To musel čekat každý soudný člověk, který britskou politiku sleduje. Premiér nebyl schopen odpovědět na otázky poslanců ohledně toho, v čem přesně došlo v jednání s Evropskou unií k posunu. Slova Emanuela Macrona a Angely Merkelové o tom, že má Británie navrhnout technologický způsob, jak se vyhnout hraničním kontrolám na hranici mezi Irskem a Severním Irskem, která například i komentář serveru Echo24 interpretoval jako ústupek, nebyla ničím jiným, než zopakováním bodů, které tzv. irská pojistka už obsahuje.

EU totiž už v dohodě dojednané Theresou Mayovou souhlasila s tím, že řešení irské hranice může být technologické. Pojistka spočívá v tom, že pokud takové řešení nebude možné, bude muset Británie zůstat součástí celní unie. Macron a Merkelová v podstatě jen vyzvali Johnsona, aby specifikoval, jak si takové technologické řešení představuje. Jelikož v současnosti není technicky možné zajistit, aby hranice v Irsku fungovala jako vnější hranice EU a zároveň byla propustná bez kontrol, jak stanoví velkopáteční mírová dohoda z roku 1998, šlo v podstatě jen o zdvořilý způsob, jak poslat britského premiéra k šípku. K žádnému reálnému pokroku zjevně nedošlo.

Boris Johnson se snažil ze všech sil moc parlamentu omezit. Bezprecedentně dlouhým čekáním na královnin projev, který má otevřít nové zasedání parlamentu chtěl zajistit, že sněmovna bud mít na jakoukoliv diskuzi a dohodu minimum času. Nátlakem na rebelující konzervativní poslance, kteří chtěli vyloučit možnost odchodu bez dohody, pak překročil hranici, kterou se ve snaze prosadit svou dohodu neodvážila prorazit ani Theresa Mayová. Nad konzervativními poslanci, kteří hlasovali pro návrh opozice teď visí hrozba vyloučení ze strany. Dvacet jedna z nich přesto hlasovalo s opozicí. Hrozba vylučováním je pak přinejmenším pikantní ze strany těch, kteří stranickou linii bojkotovali, když byla premiérkou Mayová.

Johnson teď nejspíše bude usilovat o předčasné volby, které v reakci na jeho projev po hlasování ve sněmovně podpořil o předseda opozice Jeremy Corbyn. Sněmovna však nejdřív bude chtít schválit zákon zavazující vládu požádat o prodloužení lhůty k odchodu, protože jinak by mohl premiér volby klidně vyhlásit až na listopad a Británie by zatím Unii opustila samospádem. Crobynovi by ale takový scénář nebyl úplně proti srsti, zvlášť pokud by se mu podařilo zmatek a chaos, nevyhnutelně následující bezprostředně po odchodu bez dohody, mohl hodit na Johsnona a konzervativce. Předseda labouristů totiž hraje primárně o svou moc. Evropa je pro něj otázkou druhotnou. Pro marxistu Corbyna je navíc Evropská unie stejně moc kapitalistická.

Volby tedy nejspíš proběhnou, ale otázka je kdy. Bylo by dobré, kdyby to bylo ještě před 31. říjnem a nová vláda vzešlá z voleb tak měla možnost vyřešit problém brexitu po svém a s novým mandátem od voličů ať tak, či onak. To je britské hledisko. Bude ale záležet i na tom, jak se k věci postaví EU. Ta totiž musí jakékoliv prodloužení odsouhlasit. Celý proces už trvá nepřiměřeně dlouho a tak by měly země EU dát jasně najevo, že jde o poslední prodlužování agónie a britský parlament by měl konečně dát najevo, co chce. Zatím se totiž sněmovna dokázala shodnout jenom na tom, co nechce.

Stabilní parlamentní demokracie Velké Británie je díky referendu už přes tři roky politicky paralyzovaná. Deklarovaná snaha naplnit rozhodnutí lidu, které je ale staršího data, než volby, které rozhodly o stávajícím obsazení sněmovny, vede vládu k obcházení parlamentu. Hlas lidu, hlas Boží, praví zastánci lidovlády. Který má ale větší platnost, ten z referenda v roce 2016, nebo z voleb v roce 2017? Na rozdíl o voleb nemá výsledek referenda funkční období. Vzhledem k tomu, že zastánci brexitu i po více než třech letech nové referendum odmítají, ale nové volby připouští, dá se předpokládat, že se vůlí lidu budou zaštiťovat i v případě, že by předčasné volby prohráli. Konec konců, Mayová to i po výrazném oslabení v těch posledních sněmovních volbách dělala také.

 

Revue Forum Banner
Jiří Pondělíček
Další články autora