Politolog Petr Sokol FOTO: Petr Sokol / se souhlasem
FOTO: Petr Sokol / se souhlasem
Boris Johnson byl rozporuplný premiér, protože na jednu stranu dosáhl svého životního politického cíle, kterým byl brexit. Ten se mu podařilo z jeho pohledu poměrně dobře dotáhnout do konce. Zároveň se toho stal obětí, protože se začalo ukazovat, že brexit je pro britské voliče uzavřenou kapitolou, popisuje v rozhovoru pro deník FORUM 24 politolog Petr Sokol.
Překvapilo vás to čtvrteční oznámení, že britský premiér Boris Johnson rezignuje na post předsedy Konzervativní strany?
Mě to určitě nepřekvapilo, protože v Británii viselo několik posledních týdnů ve vzduchu, že Boris Johnson dřív nebo později skončí. Přelomem bylo, když bylo vyvoláno hlasování o důvěře v poslaneckém klubu, které Johnson přežil, ale přežil ho v situaci, kdy mu 41 procent poslanců vyslovilo nedůvěru. Už v tu chvíli se to na ostrovech komentovalo tím, že je to začátek konce Borise Johnsona.
Potom přišly dvoje doplňovací volby, jedny z nich dokonce ve velké konzervativní baště na jihu Anglie. Po tom, co je Konzervativní strana poměrně drtivě prohrála, tak bylo jasné, že to je záležitost několika týdnů. Johnson ale udělal tento týden ještě jednu chybu, která to uspíšila. Pro mě to tedy byla jen otázka času.
Na podzim by měl Johnson skončit i jako předseda britské vlády. Kdo by mohl být jeho nástupcem?
To je to, co Johnsona drželo několik týdnů stále ve funkci lídra Konzervativní strany a premiéra. Není úplně jednoznačný silný nástupce. Ten, kdo byl dlouhou dobu favoritem na Johnsonova nástupce, bývalý ministr financí Rishi Sunak, tak měl sám problémy jak s dodržováním covidových pravidel, tak zejména s daněmi své manželky, takže trochu oslabil. Tím se to pole hodně vyrovnalo.
Dnes se v Británii mluví o ministru obrany Wallacovi, o Rishim Sunakovi, ale není to tak, že by to byli jednoznační favorité. Pole silných kandidátů čítá v tuto chvíli šest až osm konzervativních poslanců či bývalých nebo současných ministrů.
Zajímavé také je, že se může stát, že Británie bude mít na podzim prvního premiéra či premiérku, který bude mít jednoznačně přistěhovalecký původ. Rishi Sunak je indického původu, mezi favority je současný ministr financí Zahawi, který je původem irácký Kurd, Suella Bravermanová má zahraniční původ a Sajid Javid je pákistánského původu. Odráží to změny v britské společnosti.
Jaký byl Boris Johnson premiér?
Kdybych měl říct jedno slovo, tak bych řekl rozporuplný, protože na jednu stranu dosáhl svého životního politického cíle, kterým byl brexit. Ten se mu podařilo z jeho pohledu poměrně dobře dotáhnout do konce. Zároveň se toho stal obětí, protože se začalo ukazovat, že brexit je pro britské voliče uzavřenou kapitolou. Ukázalo se, že v dalších oblastech Boris Johnson nebyl systematický, bylo to takové těkavé premiérství. Podlehl vlastnímu politickému stylu, který je podobný Donaldu Trumpovi nebo slovenskému ministru financí Matovičovi, kdy osobní styl a způsob vyjadřování vedl nakonec k jeho pádu.
Na svém kontě má Johnson několik kauz. Poslední kapkou bylo nedávné odhalení, že věděl o obvinění nyní již bývalého konzervativce Christophera Pinchera ze sexuálního napadení, i tak ho ale jmenoval na vládní post. V čem je tato kauza tak zásadní, že po ní odstupuje?
Odstupuje proto, že ztratil důvěru kolegů ve vládě, a ztratil ji, protože přestali věřit v to, že existuje Borisovo kouzlo vůči voličům. Definitivně ho zničily doplňovací volby, kdy se ukázalo, že konzervativci už voliče netáhnou. Brexitová koalice tradičních konzervativců a dělníků, levicových voličů se rozpadla.
To, co se stalo s Pincherem, tak bylo kritické v tom, že průzkumy ukazovaly, že velká část britských voličů souhlasí s výrokem, že Boris Johnson je lhář. Pokud se potom stala ta poslední kauza, tak to byla poslední kapka, kterou trpělivost jeho kolegů ve vládě přetekla, a situace pro něj byla bezvýchodná.
Je to definitivní konec jeho politické kariéry?
Johnson řekl, že i po volbě nového lídra Konzervativní strany, která se odehraje někdy mezi koncem srpna a říjnem, zůstane poslancem. Uvidíme, zda bude kandidovat v příštích volbách. Platí u něj, že je to politik podobný kočce s devíti životy. Podobné karamboly, které nebyly tak nasvícené jako ten poslední, vždy přežil a dokázal se vrátit. Zdá se, že jeho politická kariéra je definitivně na konci, ale nelze vyloučit, že se v nějaké roli pokračujícího poslance nebo politika nějakou dobu bude na britské politické scéně vyskytovat.
A jaká britská politika bude, až skončí v čele vlády?
Bude to velmi zajímavé, protože labouristé v posledních měsících a týdnech profitovali z osobních kauz Borise Johnsona, ale přesto neplatilo, že by jejich lídr byl považován za všeobecně schopnějšího premiéra než Johnson. Je možné, že se vrátíme do starých kolejí a konzervativcům se podaří v pořadí už čtvrtým lídrem v řadě opanovat první pozici britského politického žebříčku a vrátit se třeba i k tomu, že vyhrají příští volby.
Labouristická strana má sama řadu problémů. Mimochodem, její lídr je také vyšetřován pro porušování covidových pravidel a řekl, že když to pro něj dopadne negativně, tak odstoupí. Mohou nastat turbulentní časy, ale složitě se to předvídá, když nevíme, kdo bude nakonec lídrem Konzervativní strany.
Velká Británie silně podporuje ukrajinský odpor proti ruské agresi. Jaký vliv může mít Johnsonův odchod na válku na Ukrajině?
Některé britské deníky mají dnes ráno titulky „Radost v Moskvě, smutek v Kyjevě“. Já si ale myslím, že je to trochu novinářská licence, protože britská vláda je v tomhle poměrně jednotná a má s putinovským režimem v posledních letech své jednoznačné zkušenosti. Nečekám, že by se ta politika nějak změnila. Konzervativní vláda bude pokračovat. Johnson byl v té podpoře jednoznačný, ale nemyslím si, že ten posun nastane. Nebude to možná tak výrazné navenek, ale podpora Ukrajiny ze strany Británie bude dál velmi silná.
Vy už jste zmínil, že Boris Johnson dotáhl odchod Velké Británie z Evropské unie. Jak jeho odchod z funkce předsedy vlády změní vztahy sedmadvacítky a Spojeného království?
V symbolické rovině asi ano. Britská média informují o tom, že radost panuje také v Bruselu a v Dublinu kvůli sporu o pravidlech pro Severní Irsko. Nezdá se ale, že by ty změny byly veliké. Ať bude premiérem či premiérkou kdokoliv, tak velká část Konzervativní strany je natolik silnou podporovatelkou brexitu, že nějaká změna v zásadních pravidlech není na stole. Je otázka, jestli nový premiér bude stejně jako Johnson tlačit na vypovězení protokolu o Severním Irsku, které bylo velmi problematické. To by ale bylo věštění z křišťálové koule. Emocionálně se to může trochu zlepšit, ale k velkým změnám nedojde.
