Ve čtvrtek 13. března 1997 cestovalo osmdesát školaček z Feurstovy školy v izraelském městě Bejt Šemeš na výlet. Jednou ze zastávek na cestě do údolí Jordánu a na Golany byl „ostrov míru“, izraelsko-jordánské turistické letovisko pod jordánskou správou. Když dívky vystoupily z autobusu, ozvala se střelba. Jordánský voják Ahmed Daqamseh zavraždil sedm dívek ve věku třináct až čtrnáct let a pět dalších spolu s jednou učitelkou zranil. Pak se mu zasekla zbraň.
Důvod? Dívky ho prý svým hlučným chováním vyrušovaly při modlitbě. Izrael byl v šoku. Tehdejší jordánský král Hussein kondoloval rodinám mrtvých dívek, navštívil zraněné v nemocnicích a přislíbil finanční odškodnění. Část Jordánců ale oslavovala vraha. Mezi právníky se o Daqamseha strhla bitva − mohl si vybírat z dvou set obhájců, kteří ho chtěli bezplatně zastupovat. Vojenský soud ho nakonec odsoudil k dvaceti letům vězení s „těžkou prací“. Trestu smrti byl ušetřen kvůli své údajné psychické labilitě.
Celých dvacet let sílily hlasy požadující Daqamsehovo předčasné propuštění. Petici za odpuštění zbytku trestu podepsalo 110 ze 150 poslanců jordánského parlamentu. K protestujícím proti věznění Daqamseha se připojil i nový ministr spravedlnosti a dlouholetý opoziční aktivista Hussein Mjalli, jehož jmenování do úřadu bylo jedním z mnoha trpkých plodů takzvaného arabského jara, které představovalo skutečné vzepětí islamistických sil v regionu. Daqamseha označil za hrdinu.
Sám Daqamseh se stal celebritou a svými moudry i z vězení zásoboval blízkovýchodní média. Například v roce 2004 pro místní noviny uvedl: „Kdybych mohl tu chvíli vrátit zpátky, udělal bych to znovu. Každý den roste mé přesvědčení, že jsem si splnil svou povinnost.“ Jindy litoval, že se mu nepodařilo zavraždit všechny školačky. Daqamsehova matka se zase pro Al-Džazíru vyjádřila: „Jsem hrdá na svého syna (…), který udělal hrdinský čin, jímž se zalíbil Bohu.“
Výzvy k předčasnému propuštění nakonec nebyly vyslyšeny, Daqamseh vyšel z vězení po dvaceti letech 12. března tohoto roku. Jako oslavovaný hrdina. Ihned poskytl rozhovor Al-Džazíře, kde zopakoval své přesvědčení, že jednal správně, vyhrožoval soudcům, že je postihne Boží trest a o Izraelcích řekl: „Izraelci jsou lidský odpad, který jiní lidé vyhnali do Palestiny, druhého nejposvátnějšího místa po Mekce. Ten odpad by měli spálit nebo pochovat. (…) Jednou se to stane, když ne v této generaci, tak v té příští.“