Zuzana Vlasatá FOTO: archiv Zuzany Vlasaté / se souhlasem
FOTO: archiv Zuzany Vlasaté / se souhlasem
Zuzana Vlasatá v redakci Deníku Referendum s kolegou Jakubem Patočkou pokrývali kauzu otravy řeky Bečvy od začátku a intenzivně jako jedni z mála novinářů. Dvojice přinášela zásadní zjištění jako například to, že v noci před havárií se v chemičce DEZA patřící do koncernu Agrofert tehdejšího premiéra Andreje Babiše stala utajovaná nehoda. Pro deník FORUM 24 Vlasatá popsala, jak s kolegou během pokrývání kauzy postupovali, co vše je na případu podivné a proč je přesvědčená, že u soudu sedí na lavici obžalovaných někdo jiný, než by tam být měl.
Vy jste s Jakubem Patočkou jediní, kdo se kauzou Bečvy zabýval od začátku intenzivně a investigativně, čím si vysvětlujete, že ostatní média se tím nezabývala tolik do hloubky?
Reportéři ČT v tom tématu také udělali velmi dobrou práci. My jako Deník Referendum jsme možná přinesli více odhalení, ale je to asi dáno i metodou práce. Máme například volnější ruce v tom, že nefungujeme v rámci pořadu, který musí mít pestrou programovou strukturu, tudíž nemůže pokrývat Bečvu týden co týden. U nás to bylo přesně naopak: čím více unikátních informací jsme o Bečvě přinášeli, tím vděčnější nám za to čtenáři byli.
Oproti ostatním médiím jsme také měli náskok v tom, že jsme se v minulosti zabývali zneužíváním inspekce životního prostředí ve prospěch Agrofertu. Měli jsme tak na co navazovat.
Takže jste měli od začátku určité pochybnosti ohledně inspekce, že tam může něco dělat špatně nebo nedělat pořádně?
Ano. A tento náskok jsme ještě umocnili tím, že jsme se velice rychle vypravili na to místo a pořádně si ho prohlédli. Jeden z těch svědků, kteří nyní vypovídali u soudu, rybář Lukáš Gerla, se tehdy stal naším průvodcem.
Musím říct, že možnost vidět na vlastní oči, jak Bečva v úseku otravy vypadá, byl silný zážitek. Umožnilo nám to porozumět hlavnímu a dodnes úplně základnímu rozporu. A sice tomu, že na jednom místě máte výpusť odpadních vod z rožnovské firmy Energoaqua, která je nyní u soudu na lavici obžalovaných, poté řeka teče tři a půl kilometru, a pak teprve začínají umírat ryby. A umírají na dalších čtyřiceti kilometrech toku. Základní rozpor – a záhada – spočívá v tom, že by se jed šířil tři a půl kilometru řekou, aniž by zabil jedinou rybičku, a pak teprve rozpoutal opravdové peklo. To se nám jevilo jako nesmysl.
Takže jsme začali úřadům rozesílat dotazy podle zákona o svobodném přístupu k informacím a rekonstruovali, jak probíhala práce státních institucí při průběhu havárie. Ukázalo se, že nebyly sebrány zásadní důkazy. Po dřívějších novinářských odhaleních jsme tedy začali mít pochybnosti, že inspekce životního prostředí pracovala nezaujatě… Představte si jen to, že toho dvacátého září přijeli inspektoři k Bečvě, všude kolem viděli mrtvé ryby a za zády jim čněly komíny chemičky Deza, jejíž majitel byl tehdy premiér.
Můžete, prosím, ještě jednou shrnout všechny ty rozpory a podivné náhody, které v té kauze jsou?
Novináři, včetně nás, se bezprostředně po té katastrofě vyptávali Agrofertu, jestli se náhodou v Deze nestalo něco neobvyklého. Tehdejší mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka nám všem s ledovým klidem říkal, že bylo vše v naprostém pořádku. No a my jsme dva měsíce na to přišli se zásadním odhalením, že se v Deze, v noci před otravou, naopak udála provozní havárie. Byla to havárie na takzvané kaustifikační jednotce. Když jako novináři odhalíte něco, co se někdo pokusil ututlat, začnete mít ze všeho dalšího dění velmi podivné pocity.
Ale těch podivných věcí, které jste zjistili, je mnohem více…
Ano, zvláštní bylo, že si policie poté zvala k výslechu několik zaměstnanců Dezy a nahlížela jim do telefonu, aby zjistila, zda s námi komunikovali. Pro koho tehdy policie pracovala?
Další záhada: všichni si asi pamatují, jak tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec, člen hnutí ANO s členskou průkazkou číslo 002 a zároveň bývalý ředitel jiné z chemiček Agrofertu, tvrdil pár dní po nehodě, že „smyčka se utahuje kolem rožnovského areálu“. Na základě čeho to tvrdil, když důkazy byly tak chabé? A dnes už také víme, že hned na to policie zadala soudnímu znalci Jiřímu Klicperovi vypracovat posudek s tím, aby doložil, jak se stalo, že Energoaqua otrávila Bečvu. Nikoliv třeba, aby zjistil, co se stalo, nebo jaká látka zabíjela. Ne, zazněl pokyn dokázat, že to byla Energoaqua. I soudkyně namítla, že to zadání bylo návodné.
Jak jste se tohle dozvěděli?
Toto například stojí v dokumentu, kterým soudkyně chtěla kauzu vrátit k došetření státnímu zástupci. Krajský soud to ale zarazil…
Nicméně další z podivných náhod je provedení pokusu s fluoresceinem. Jedna z věcí, které soudní znalec Jiří Klicpera provedl, aby dokázal, že to byla Energoaqua, byla, že v místě, kde vytéká z kanalizace z Energoaquay odpadní voda do řeky Bečvy, vylili kýbl s barvivem fluoresceinem. Poté police Vsetín natáčela na kameru, jak se to barvivo rozptyluje v řece. Chtěli dokázat, že jed mohl skutečně řekou téct zmíněných tři a půl kilometru při pravém břehu, takže ryby měly prostor schovat se u levého a přežít.
Jenomže my máme video, kde tři různí lidé – Klicpera a dva policisté – už po pár stech metrech konstatují, že barvivo je rozptýleno po celé šířce řeky. Na videu je to i vidět, že celé koryto je od fluoresceinu zelené. Nicméně do znaleckého posudku Jiří Klicpera napsal, že se barvivo rozmísilo až po třech a půl kilometrech a že po celou dobu teklo při pravém břehu. Jak si to chcete vysvětlit? Dopustil se podvodu?
Jak politici a veřejnost reagovali na vaši práci?
Řekla bych, že veřejnost naši práci stále bere s vděkem, který nás neskutečně nabíjí a žene dál. Jinak je to u politiků. Babiš nás na půdě sněmovny označil za prolhanou žumpu. Tehdejší ministr vnitra Jan Hamáček mě na twitteru obvinil, že píšu na objednávku. A nejnověji na nás hlavní vyšetřovatel Jiří Hovorka zaútočil, že nás platí Energoaqua.
V současnosti probíhají soudní řízení. Přinášejí pro vás něco nového?
Spíše je vidět, jak to všechno do sebe postupně čím dál tím více zapadá. Máme možnost sledovat výslechy osob, které odmítaly komunikovat s novináři. Tím myslím hlavně různé úředníky. U soudu byla minule inspektorka z inspekce životního prostředí v Olomouci, která osobně vylila vzorky od rybářů, které byly potenciálně velmi cenné. Jsou to lidé, kteří nesou nějakou odpovědnost a doteď se mohli vyhýbat otázkám.
V čem všem podle vás státní úřady selhaly?
Tak v první řadě neobstaraly důkazy – tedy nesebraly dostatek vzorků vody a ryb z úseku řeky nad tím, kde ryby začaly hynout. To je to hlavní, na čem celý případ stojí a padá.
Také nás překvapilo, jak se policie vyhýbala kontaktu s námi. Iniciativně jsme jim psali a nabízeli informace a stopy, které mohli prověřit, ale my jako novináři jsme na to neměli metody a prostředky. Ohlašovatele otravy, rybáře Stanislava Pernického, vyslechla policie až po dvaačtyřiceti dnech. A některé přímé svědky tehdejší otravy nevyslechla dodnes.
Věříte, že bude viník potrestán?
Optimistka ve mně nepřestává doufat, že se jednou v někom pohne svědomí a objeví se s dobře zaarchivovaným balíkem důkazů a my se dozvíme, jak to tehdy bylo. Ale realistka ve mně bude ráda za to, když ten, kdo je nyní obžalovaný, skončí očištěn. Jsme prostě přesvědčení, že je to ten nepravý.
Jak se vašima očima dá shrnout příběh otravy řeky Bečvy?
Je to příběh hromadného selhání veřejných institucí a velmi pravděpodobně i jejich zneužití. Tento příběh může být viděn jako velmi temný. Když ale na tom zlém budete chtít přece jen hledat něco dobrého, uvidíte neskutečně silnou a odvážnou komunitu místních lidí, kteří se společně postavili nespravedlnosti. V tomto duchu tragédie v Bečvě spojila neskutečně rozdílné osobnosti a myslím, že i vytvořila několik životních přátelství.
