Michal Horáček FOTO: ČTK / Hájek Ondřej
FOTO: ČTK / Hájek Ondřej
Prezidentské volby Michal Horáček absolvoval v roce 2018. I ty následující ovšem bude sledovat s velkým zájmem. V rozhovoru pro deník FORUM 24 populární textař prozradil, kdo je dlouhodobě jeho favoritem na post hlavy státu, proč sám nezkusil kandidovat i tentokrát nebo co si myslí o změně postoje Miloše Zemana vůči Rusku.
Před pěti lety jste intenzivně prožíval prezidentskou kampaň, dnes ji sledujete jako „nezúčastněná“ osoba. Která pozice je lepší?
Každá z obou pozic je výrazně jiná. Ta současná je jednak podstatně levnější a také jistě pohodlnější. A to už jen proto, že neobnáší osobní útoky, lži a všechnu tu špínu, které se kandidát vystavuje. Přesto mě těší, že mám zkušenost i s tou první – je to zkušenost aktéra, hráče. To mi bylo vždycky bližší než pozice diváka. Teď si ale mohu být i tím divákem – s klidným svědomím toho, kdo zažil i samotnou hru.
Proč jste vlastně do boje o Hrad nezasáhl i letos?
Kandidoval jsem tehdy ze dvou hlavních důvodů: abych nabídl radikální transparentnost – zveřejnil jsem svůj zdravotní stav, finanční situaci, záznamy ze studia, spolupracovníky a poradce – a kromě toho jsem si všechno platil sám, abych nebyl nikomu za nic dlužen. Byl jsem a pořád jsem přesvědčený, že transparentnost naše politika naléhavě potřebuje. Druhým důvodem pak bylo, že jsem se chtěl přičinit o to, aby českým prezidentem nadále nebyl služebník ruských zájmů. Proto jsem pak neměl problém ve druhém kole důrazně a opravdu upřímně podpořit protikandidáta Miloše Zemana.
V době, kdy jste absolvoval prezidentskou kampaň, jste často kritizoval některé kroky a názory Andreje Babiše. Změnil se po letech váš pohled na něj?
Změnil. Nebylo to k lepšímu.
Máte mezi současnými kandidáty favorita?
Ano. Už je to pár let, co jsem šel osobně vyzvat ke kandidatuře pana generála Petra Pavla.
Stále se diskutuje o kauzách Andreje Babiše i komunistické minulosti Petra Pavla. Diskreditují je jejich činy z dřívějška natolik, že by neměli dosáhnout na prezidentský úřad?
To rozhodnou voliči. Pokud jde o můj osobní názor, pak zrovna já, který nebyl nejen komunista, ale ani svazák a celý ten jejich idiotský a nemorální systém z hloubi duše nesnášel, jsem schopen ocenit, že někdejší komunista uznal svou chybu, mnohokrát se za ni omluvil a také ji napravoval výbornou a leckdy i statečnou prací v zájmu demokratického Západu.
Jak na vás působí velmi pozitivní ohlas části společnosti na kandidaturu Danuše Nerudové?
Upřímně řečeno, těší mě. Určitě i proto, že šéfem kampaně paní profesorky je Mgr. Jan Králík, který vedl i mou kampaň. Očividně se poučil… Budu volit pana generála, ale pokud dají voliči přednost paní profesorce, přijmu to v pohodě. Moc bych si přál, aby příznivci jednoho z kandidátů neútočili na toho druhého; to by přineslo zranění, která by kandidáta, který postoupí do předpokládaného druhého kola, mohla fatálně oslabit.
Když jste před lety projížděl republiku, cítil jste z lidí spíš skepsi, otrávenost, chuť na změnu, nebo spokojenost se současnou situací?
Všechno, co jste zmínil. Různí lidé mají různé postoje, různé nálady, různé zkušenosti. Co jsem ale cítil zvlášť silně, to byla hrdost lidí na města a vesnice, kde jsou doma. Vidí, jak za posledních 30 let rozkvetla, a vědí, že je za tím fůra práce.
Uvědomují si podle vás občané, co vůbec obnáší funkce hlavy státu, nebo je jejich představa poněkud mimo realitu?
I to se liší případ od případu. Obávám se ovšem, že ve vyšší než rozumné míře očekávají nějakého prezidenta-spasitele, kterým nikdo být nemůže nejen z hlediska ústavních pravomocí, ale ani z čistě lidského hlediska. Ale je i hodně těch, kteří se na celou věc dívají střízlivě.
Kdybych měl použít názvy vašich písní Parník se potápí, kapela hraje, Buřty, pivo, nenávist či Mohlo by tu být i líp, který by popsal současnou situaci v naší zemi? Nebo by se snad jednalo o pozitivnější song?
Ještě před čtyřmi lety, tedy před pandemií a ruským přepadem Ukrajiny, bych bez váhání odpověděl: „Žijeme v nádherné době.“ A taky že jsme žili, to dnes uznávají i ti, co vůči té písni měli námitky. Teď to máme všichni v mnoha směrech těžší, nicméně pandemie bude definitivně zkrocena a ruské impérium svou válku prohraje, ztratí poslední možnosti ohrožovat demokratický svět z pozice velmoci. Pak plyn a ropa zlevní, přijde znovu konjunktura, naše města a vůbec životní podmínky se budou zase zlepšovat. Snad by stálo za to napsat o tom nějakou novou píseň.
Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděl, že na Ukrajině začala válka? Myslel jste si, že nás něco takového ještě může v „civilizovaném“ světě potkat?
Přiznávám, že jsem si to nemyslel. Ale během mého života se stalo tolik nepředvídatelných věcí, že mě to nešokovalo. Hned první den jsme se s manželkou ptali: Můžeme napadeným nějak pomoci? Pak jsme k sobě vzali ukrajinskou rodinu – mámu a dvě děti – a podporovali nejrůznější akce asistující Ozbrojeným silám Ukrajiny, ve kterých i za nás bojují lidé, jejichž statečnost a vytrvalost až skoro k neuvěření je.
Překvapila vás slova Miloše Zemana, který po letech příklonu k Rusku a Putinovi ostře odsoudil agresi na Ukrajině a volal i po vojenském zákroku?
U člověka postrádajícího jakékoli přesvědčení kromě přesvědčení o vlastní báječnosti mě nemůže překvapit vůbec nic. Pobavily mě ale komentáře jeho někdejších skalních příznivců na sociálních sítích, kde si změnu jeho postoje vykládali tím, že byl někým vyměněn, případně že se tak začal chovat „po vpichu“.
Jak by se nový prezident měl podle vás zapojovat do zahraniční politiky? Stejně intenzivně, jako to dělal Miloš Zeman?
Záleží na tom, jak by takové „zapojení se“ vypadalo. Nebude-li to ve svých důsledcích protičeská politika „mnoha azimutů,“ ale poctivý a rozvážný příspěvek k akceschopnosti Západu, pak i český prezident může hrát velmi pozitivní i výraznou roli. Věřím, že po dvaceti letech ji konečně hrát bude.
Letos jste oslavil sedmdesátku. Byl to pro vás důvod k ohlédnutí za svým životem a dílem, nebo raději hledíte dopředu k novým cílům?
No, neoslavoval jsem to. Ale snad to bylo impulzem k tomu, abych si ještě víc užíval studia dějin umění na FF UK. A pak i k tomu, co si s Michaelem Kocábem slibujeme už dlouhá léta, že spolu napíšeme operu. A tak jsme i začali.
Máte stále v plánu i napsat román, nebo jste se do něj už dokonce pustil?
Tak zrovna teď mám plnou hlavu toho operního libreta. Bude se to jmenovat podle Giottovy fresky z Assisi: Vyhnání ďáblů z Arezza.
