Jevgenij Satanovskij FOTO: A.Savin / Wikimedia Commons / CC BY 3.0
FOTO: A.Savin / Wikimedia Commons / CC BY 3.0
NÁZOR / Ideolog Jevgenij Satanovskij, který obvykle sebevědomě hlásá údajná ruská vítězství, je znepokojen posledními útoky ukrajinských dronů hluboko v ruském území. Je to pochopitelné, když je Ukrajina schopná na vzdálenost několika stovek kilometrů trefit a zničit několik letadel, jednoho to rozčílí.
Nejdřív ve svém příspěvku na telegramu podává popis. „Zprávy o útocích ukrajinských dronů na vojenské a civilní cíle se staly tak běžnou záležitostí, že je dokonce jaksi nepříjemné na ně emotivně reagovat. Dobrá, zkusme to tedy bez emocí. Něco jsme sestřelili (díky protivzdušné obraně). Něco se podaří odklonit z kurzu (díky REB). Něco prorazí k cíli. Výsledky jsou různé. Někdy umírají lidé, obvykle civilisté. Někdy se to omezí na požáry a destrukci různého stupně závažnosti. Někdy se dosáhne výsledku zamýšleného nepřítelem ve smyslu poškození závažné techniky – téhož vojenského letadla,“ konstatuje ideolog jakoby bez emocí, ale naštvanost teče mezi řádky dost viditelně.
Co ho znepokojuje nejvíc, je fakt, že už se takové akce podle něj staly „normou našeho života“.
Je pravda, že experti se nechtějí s jistotou vyjádřit k tomu, jestli poslední nálet byl demonstrativním útokem, po kterém budou muset Ukrajinci zase nějakou dobu čekat, než si vyrobí další útočné drony, nebo jestli to takhle bude pořád.
Satanovskému vadí, že se to vůbec mohlo stát, a protože sám předvídá pokračování války na ještě mnoho let, je nespokojen, že nikdo neprovedl ani základní bezpečnostní opatření.
„Tedy, norma je normou. Je stejně zbytečné se ptát, kdy budou drahé létající stroje v celé zemi umístěny alespoň do provizorních krytů, o stacionárních betonových, navíc pro odolnost zasypaných zeminou, jako je zbytečné se zdvořile ptát, při vší úctě k vysoce a nejvýše postaveným představitelům, kdy budou chráněny alespoň na úrovni drátěného pletiva proti králíkům a dalších materiálů rozšířených v běžném zahradnictví. Inu, na tom se šetřit nedá, ať si říkáte, co chcete! A válka zítra neskončí. A i kdyby byla oficiálně zastavena a i kdyby se o to idioti různých úrovní pokoušeli nepřetržitě, stejně budou v Rusku provádět teroristické útoky a na naše území budou vypouštět útočné alias sebevražedné drony. Jak dlouho? Nejméně třicet let, a možná i déle,“ vidí to Satanovskij temně.
Připomíná, jak dlouho se vedly boje s banderovci a pobaltskými „lesními bratry“ a doporučuje, aby se už teď postupovalo stejným způsobm, a ještě rázněji. Obviňuje současné vedení Ruska, že trpí „nehorázné sabotáže“, a zmiňuje u šéfů „neochotu zvednout zadky“, protože ti se hlavně zabývají rozkrádáním státní pokladny. (Co se diví, takhle to v Rusku je odpradávna, za cara, za SSSR, Jelcina i Putina.)
Pak ovšem zmiňuje problém, který někdy napadne i lidi na Západě.
„A standardní otázka: Kdy začneme bojovat tak, jak bychom měli – se zničením všech nepřátelských vojenských velitelských center, center politického rozhodování a dopravní infrastruktury spojující Ukrajinu se Západem? Na čí výroky čekáme? Na velký domácí byznys? Na londýnské oligarchy? Na římského papeže? Pána Boha osobně? Ten idiotům nepomáhá. Nemá čas.“
Ano, to někdy napadne ledaskoho. Západ exportuje na Ukrajinu velké množství zbraní a Rusko musí vědět, po jakých trasách se to děje. Značná část bude po železnici, kterou by šlo průběžně přerušovat. Stejně tak by bylo možné časem trefit i budovy ukrajinských úřadů. Proč to Rusové nedělají?
Do hlavy kremelskému vedení nikdo nevidí, ale obecně vzato jsou odpovědi možné dvě, buď to nejde, nebo se jim nechce. Likvidace sídla ukrajinského prezidenta by narušila (už sotva udržitelnou) legendu, že nejde o válku, ale „speciální vojenskou operaci“. Propagandisté by se mohli odvolat na záhadný výskyt dronů na Kremlem, tam byl ovšem výsledkem jakýsi světelný pšouk ve stylu velmi podprůměrného ohňostroje. Z Kremlu ale sotva spadla taška ze střechy.
Narušit železnici a další infrastrukturu by šlo docela dobře zdůvodnit, není ale jasné, jestli na neustálé útoky tohoto typu má Moskva dost přesných zbraní. Nechat doletět a spadnout íránský dron na obytnou čtvrť není tak náročné. Kilometr sem, kilometr tam, to už nerozhoduje. Nějaký činžák tam časem v dráze dronu bude.
Je ale možné, že se Kremlu do toho nechce. Přiznejme si, že tato válka má nějaké podivné rysy. Už se bojovalo o existenci Ukrajiny, ale Rusko jí pořád platilo tranzitní poplatky za suroviny, které proudily přes ukrajinské území. Byla uzavřena obilná dohoda (z které Rusko nedávno vystoupilo) a Ukrajina mohla exportovat aspoň nějaké obilí po moři. Teď se zbylí účastníci dohody na Rusko vykašlali a nějaké lodě jezdí dál a udatné ruské námořnictvo si netroufá je potopit. Krajní nacionalisté jsou z toho zoufalí a považují liknavost vedení za zločin. Propagandisté ve státní televizi den co den vyhlašují, kam by bylo hezké zasadit na Ukrajině nebo v Evropě jaderný úder, a mezitím si lodě jezdí a jezdí.
Moskva možná dobře ví, že do toho nemůže „jít naplno“ podle svých tužeb, protože Západ do toho zatím taky ještě nešel naplno. Některé zbraně Ukrajině nedodává (střely s dalekým dosahem) a laťku zvedá postupně, nejspíš aby si Kreml zvykl a neměl důvod k nějaké demonstrativní akci. Generálové i Putin vědí, že proti americké vojenské převaze nemají šanci a že kdyby si Američané usmysleli, že potopí u Krymu všechny vojenské lodě, nešlo by jim v tom zabránit.
Stále ale platí, že Satanovskij může mít nakonec pravdu. Rusko vedou idioti. Ne kvůli jednotlivým činům, které dělají (nebo nedělají) nyní, ale protože učinili základní chybné rozhodnutí Ukrajinu napadnout. Nepočítali s takovým odporem, dodávkami zbraní, mírou sankcí. Nebyli na to připraveni, a teď musí improvizovat za pochodu a vypadá to podle toho. Když uděláte jeden velký nesmysl, který má následky, je pak obtížné dělat následně něco inteligentního.
