Předseda ČRDM Aleš Sedláček FOTO: Aleš Sedláček / se souhlasem
FOTO: Aleš Sedláček / se souhlasem
ROZHOVOR / „Samozřejmě, že je na místě šetřit. Otázka ale je, zda když zaškrtíte oblast, kde pracují dobrovolníci a kde se prostředky násobně multiplikují, skutečně v důsledku něco ušetříte,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 Aleš Sedláček, předseda České rady dětí a mládeže (ČRDM), sdružující přes sto organizací, které dohromady pracují s více než 250 tisíci dětmi a mladými lidmi v celém Česku. Reaguje tak na osekání téměř padesáti milionů korun na práci s dětmi, s čímž počítá návrh státního rozpočtu pro letošní rok z pera ministryně financí Aleny Schillerové (ANO).
Poslanecká sněmovna hlasy vládní koalice v minulém týdnu schválila základní parametry návrhu státního rozpočtu na letošní rok se schodkem 310 miliard korun. I přesto, že výdaje mají vzrůst o 100,7 miliardy, v kapitole ministerstva školství – Podpora činnosti v oblasti mládeže – dochází ke snížení téměř o padesát milionů korun. Zatímco v loňském rozpočtu bylo na tuto oblast vyčleněno 297,6 milionu korun, upravený návrh státního rozpočtu pro letošní rok počítá pouze s částkou 249,6 milionu korun.
Všiml jsem si, že se Česká rada dětí a mládeže snaží přesvědčit politickou reprezentaci ve sněmovně, aby se částka navýšila. Daří se vám to?
Zareagovali poslanci napříč opozičními kluby, kteří jsou ochotni předkládat pozměňovací návrhy. Může to dopadnout tak, že bude buď více návrhů, nebo jeden společný, což samozřejmě nevím, protože je to otázka jejich strategie. Zareagoval také poslanec hnutí ANO, místostarosta Pohořelic Patrik Pařil. Zaznamenal jsem to na Facebooku, osobně jsem s ním nemluvil. Tvrdí, že o problému ví, prý vznikl v rámci úspor na ministerstvech, ale že s ministerstvem financí jsou domluveni, že peníze najdou. Také on avizoval, že předloží pozměňovací návrh. Zatím to tedy jde po linii i koalice. Konkrétní pozměňovací návrh jsem ale zatím nečetl. Předpokládám, že se objeví v systému jako načtený ke státnímu rozpočtu a že jej bude projednávat rozpočtový výbor.
Jedním z argumentů současné vládní koalice jsou údajně nutné úspory. Jak se na takové vysvětlení díváte? Neměl by stát přece jen šetřit?
Je potřeba se podívat, jak podpora vypadá dlouhodobě. V absolutních číslech jsme v podstatě na nižší částce než v roce 1990. Tehdy bylo ve zmíněné kapitole zhruba 250 milionů, teď je tam dokonce o něco méně. Hodnota peněz se přitom změnila zhruba šestkrát. Samozřejmě se můžeme bavit o tom, co vše v této kapitole bylo tehdy a co je tam dnes. Ukažte mi ale jinou kapitolu státního rozpočtu, která by byla takto dlouhodobě vyhladovělá. Samozřejmě že je na místě šetřit. Bylo by neodpovědné říkat, že se šetřit nemá. Otázka ale je, zda když zaškrtíte oblast, kde pracují dobrovolníci a kde se prostředky násobně multiplikují, skutečně v důsledku něco ušetříte. My se domníváme, že nikoli.
Jaké by byly dopady, kdyby skutečně jednotlivé organizace pracující s dětmi a mládeží musely omezit své aktivity, jak samy avizují?
Byly by vyšší výdaje státu na následnou péči. Čím víc podchytíte děti, aby neupadaly do problémů s fyzickým a duševním zdravím, tím nižší jsou náklady na péči. Profesionální péče se řeší často v pobytových zařízeních, musí se vybudovat instituce, které musí financovat stát, takže náklady jsou nesrovnatelně vyšší. Stačí se podívat na plánovaný rozvoj psychiatrické péče, kolik se má vybudovat klinik a tak dále.
Vicepremiér a šéf Motoristů sobě Petr Macinka v jednom z živých přenosů na internetové televizi XTV tvrdil, že si rodiče v případě snížení dotací například za chození svých dětí do skautu prostě jednoduše připlatí, v čemž vlastně nevidí problém…
Když děláte aktivity ve čtvrti, kde nebydlí chudší obyvatelé, rodiče si pravděpodobně zvládnou připlatit. Stačí se ale posunout na periferii a polovina rodičů si už více připlatit nemůže. Organizace proto cíleně podporují aktivity i v takových oblastech a z celospolečenského hlediska jsou to právě ty nejdůležitější aktivity. Tam je totiž větší riziko, že děti spadnou do problémů. Obecně platí, že tam, kde je situace horší, je více dětí, které potřebují pomoc, a rodiče to často nedokážou zajistit sami.
Debatuje s vámi vláda, když plánuje výdaje státního rozpočtu, nebo se snížení částky dozvídáte až ze zveřejněných návrhů, jako v tomto případě?
Ne, o tom s námi nikdo předem nemluví. Když se bavíme s věcným odborem na ministerstvu školství, ani oni do poslední chvíle nevědí, kolik v rozpočtu bude. To je největší slabina a ukazuje to na nekoncepčnost celého procesu.
