Novinář Martin M. Šimečka během debaty v Bratislavě (2023) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
GLOSA / Česko-slovenský novinář Martin M. Šimečka popisuje ve své nové knize „Výjimečný stav. Jak dobře žít ve zlých časech“ morální kolaps společnosti. Komentuje primárně Ficovo Slovensko, ale jeho postřehy jsou varovné i pro nynější Babišovo Česko. Minulý týden s ním v pořadu Osobnost Plus na Českém rozhlase Plus rozprávěla Světlana Witowská a Šimečka se netajil značnou skepsí. I proto jako liberální demokrat hovořil varovně o „dobrých lidech“, kteří by občany jako je on klidně postavili ke zdi.
„Za svůj už relativně dlouhý život jsem se nesetkal s tak mohutnou vlnou zla, které se dnes valí z úst tak obrovského množství lidí, a to do této životní zkušenosti započítávám i komunistickou diktaturu,“ citovala Witowská z Šimečkovy nové knihy „Výjimečný stav. Jak dobře žít ve zlých časech“.
Novinář Martin M. Šimečka v rozhovoru konstatoval, že obrovskou masou lidí na Slovensku jsou liberální demokraté vnímáni jako nepřátelé, což se týká i jeho samotného. Moderátorka Světlana Witowská se ho proto zeptala, jestli i pro něj jsou tito lidé nepřátelé.
Šimečka odpověděl bolestně lakonicky, na základě vlastních zkušeností: „Pro mě ne, ale já pro ně ano. A je to velmi složité. Já jsem absolvoval spoustu rozhovorů ve slovenských vesnicích a není to tedy jednoduché. Zjistil jsem, že nemá smysl se s těmi lidmi bavit o politice. Můžete se s nimi bavit o všem možném jiném, jsou to často dobří lidé. Ale jejich názory jsou děsivé. Možná si to neuvědomují, ale ve skutečnosti mě samozřejmě vnímají jako nepřítele a já vím, že kdyby dostali plnou moc, ona je dnes pořád naštěstí omezená, tak nás klidně postaví ke zdi.“
„Dá se dobře žít i ve zlých časech?“ otázala se opětovně Witowská a Milan M. Šimečka nám všem dodal jistou dávku naděje: „Ano! Jedna věc je vnímat morální kolaps a zhroucení norem, druhá věc je, že můžete žít ve společenství lidí, kteří mají podobné hodnoty, podobné názory, nevzdali se svého jazyka, používají rozum a zároveň cit, empatii. (…) Být osamocený je dnes asi nejhorší stav.“
A Šimečka stanovil i jasnou diagnózu naší doby a lokalizoval zmíněný morální kolaps: „Myslím, že to platí přinejmenším pro západní společnost. Dnes v Americe, když to vidíte, je to dokonce ještě horší. Myslím ta rozpolcená nebo fragmentovaná společnost, nenávist. V podstatě tomu říkám fašismus a je otázka, jak ten termín je přiléhavý. Já si myslím, že je.“
Milan M. Šimečka ve své knize i v rozhovoru se Světlanou Witowskou natvrdo popsal politickou realitu na Západě, která v některých zemích osciluje mezi autoritářstvím a novou formou fašismu. A především upozornil na zásadní fakt, že jde o směřování těšící se i výrazné podpoře společnosti, která prostě autoritářství či totalitarismus chce. Vidíme to nejen v USA, ale zejména v Orbánově Maďarsku, Ficově Slovensku a stále více i v Babišově Česku.
Jde totiž o fenomén takzvaných „dobrých“, „hodných“ či „obyčejných“ lidí, kteří vroucně milují svou rodinu a klidně se dovolávají i křesťanských hodnot, ale nenávidí svobodu a demokracii, stejně jako všechny lidi svobodomyslné a nezávislé. A jsou rovněž připraveni, pokud by k tomu dostali příležitost, lidi jiných názorů ostrakizovat, zničit nebo zahubit. Anebo, jak to přímočaře řekl Šimečka, postavit je ke zdi.
Zkrátka platí, že už dávno nejsme uprostřed jakési ostré soutěže politických stran, nýbrž jako liberální demokraté zápasíme s fašisty, nacionalisty a dalšími extrémisty o přežití. Nebuďme naivní, fašismus 21. století představuje nejen otravnou nepříjemnost, ale především smrtelné nebezpečí. Je to boj na život a na smrt.
