NÁZOR / Můj výlet z Prahy do Brna na dlouho očekávaný sraz našich Němců, poprvé po sedmdesáti šesti letech konaný v České republice, začal výpadkem řidiče a končil klasickou půlhodinovou „štau“ před moravskou metropolí. Tím pádem na čekačce nastala vhodná příležitost se pustit do hovoru s evangelickým farářem pro menšiny, Mikuláše Vymětalem, kterého jeho církev vyslala, aby kázal pro malou část účastníků tamějšího setkání. Převážná většina německy mluvících vyhnanců jsou katolíci. Těm sloužil mši emeritní pražský arcibiskup Jan Graubner.

Ovšem dvěma postarším lidem, kteří v autobuse seděli šikmo přes uličku, jsme se nelíbili, že si tak notujeme a že jedeme podpořit sudetské Němce, zatímco oni se Brnu prý vyhnou, aby s tímhle „zlořádem“ neměli nic společného.

„Jste normální, proč tam jedete? Ten Bernd Posselt chce zrušit Benešovy dekrety,“ hubovali a jeli na svůj dům pod Brnem, který přece nehodlají kvůli Němcům opustit. Aha, tak tudy vane vítr a obavy, zvířené posledními výkřiky z okolí vládních stran, že se budou zabírat původní německé či rakouské majetky. Jako by snad osmdesát let po válce hrozila v demokratické Evropě mýrnix týrnix občanská válka a další bezpráví… Ach jo, těm dvěma a hrstce nesmiřitelných, nicméně slyšitelných odpůrců sjezdu by se patrně víc líbilo chování sovětských „osvobozovacích“ vojsk, totiž krádeže, znásilňování a rabování v bankách a v továrnách, což všechno rudoarmějci považovali za válečnou kořist.

Dále čtěte

Kaputin se složil na pokutu pro odvážnou učitelku, která žádala policii o zásah vůči rudým vlajkonošům

Deník FORUM 24 informoval o případu pražské učitelky, která byla letos 9. května potrestána pokutou 10 tisíc Kč za svůj…

Nesnižuji tím zásadní vinu německého běsnění v obou světových konfliktech po celém světě a miliony obětí této katastrofy. Zapomenout nemůžeme, odpustit bychom se měli snažit. Tihle jejich potomci, pokud upřímně odsoudili činy a myšlení předků, nezdědili přece vinu otců a dědů tak jako děti komunistů nezdědily viny svých různě pochybených rodičů.

Začínám pochybovat, jestli jsem udělala správné rozhodnutí odjet na toto setkání Čechů s Němci, jestliže má být průběh tak bouřlivý, když už se ani v autobuse nedá svobodně dýchat. Já, vydaná z nouze bolševického zřízení do náruče svého bavorského manžela, jsem od té doby nenarazila na nikoho, kdo by takhle uvažoval a dával najevo nenávistné postoje. V Německu ani v Česku. Smír se konal už před mým vystěhováním na západ, a to i v mé rodině. Ač jednoho dědu zlikvidovali náckové psychicky (dostal z obsazení Čech a Moravy mrtvici) a stran polského otčíma, odvezli dědu rovnou do koncentračního tábora, odkud se už nevrátil. Já se vdávala za Bavora a ač znalá této smutné kapitoly dějin jsem resentimenty neřešila. Však láska hory přenáší. A tak tomu bylo a je dosud.

Autobusové osazenstvo je sice v nepoměru, ale rozkmotřeno, jak slyším zepředu i zezadu, asi jako naše česká společnost. Nicméně panuje klid a mně jde hlavou: Kde jsem se to ocitla?  Vždyť jsem žila dvacet osm let 160 km na západ od Šumavy bez narážek na můj původ, bez výčitek, že byli vyhnáni a přišli o rodinný majetek, a proto jsem se s nimi nemusela smiřovat, protože ti, se kterými jsem žila, vinu za šílenou válku i poválečný průběh uznali.

Faktem je, že většina Němců sudetoněmectví neřeší, jen ti, kteří se po vyhnání usadili převážně v Bavorsku, a tím pádem tíhnou k řešení a hledání svých kořenů. To jim nemůžeme mít za zlé, kdo by nechtěl zjistit, jaký ten domov, tu svou vlast jeho předci měli. Řečeno ve zkratce, vždyť jejich prapředci byli naším krále Přemyslem Otakarem II. na naše území pozváni, aby zde zvelebili a odlesnili naši zem, zúrodnili ji, stali se spoluobyvateli a spoluobčany.

A za 800 let byli po strašné válce vyhnáni. Už dávno se chtějí usmířit smiřují se s námi. Že by snad jejich prioritou mělo být zrušení Benešových dekretů a nabytí někdejších majetků, jak straší někteří, to se mi nechce uvěřit, neodpovídá to mému obrazu Němců, jak jsem je poznala.

Dále čtěte

Čvančarová a Marhoul: Slyšeli jste Klause vyprávět vtip? Humor je lék proti demagogii a autoritářství

ROZHOVOR / O víkendu 30.–31. května se v areálu psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích koná už tradičně festival Mezi ploty, který bude…

Možná namítnete, že bavorský ministerský předseda Markus Söder s vervou mluvil na Sudetoněmeckém sjezdu v Brně k účastníkům, jenže horoval pro přátelství mezi Německem a Českem a rozvíjení ekonomických a kulturních vztahů.

Jistě, potřebuje v příštích volbách hlasy a sudetoněmečtí voliči jsou početná skupina. Ale nejde tady o minulost. Nejpozději od podepsání česko-německé deklarace o smíření z roku 1997 je změna v právním systému nemožná a nároky na vlast a půdu bezpředmětné. Řešíme budoucnost – Česka, Německa, Evropy.

(Toto je první část reflexe přímé účastnice brněnského dění kolem letošních svatodušních svátků.)