Juraj Mesík: Evropská dřímota a deset ran egyptských

(independent.co.uk)

Koncem října proběhla na ministerstvu zahraničních věcí v Bratislavě mezinárodní konference věnovaná mimo jiné migračním a bezpečnostním výzvám současnosti. Jeden ze závěrů, který si z ní mohli účastníci odnést, je vědomí, že evropští politici a diplomaté opět upadli do mylného a velmi nebezpečného pocitu, který vyjadřuje heslo „Migrační krize roku 2015 skončila, zapomeňte“. Bohužel nic nemůže být dále od pravdy.

Před sto lety žilo v Egyptě zhruba 10 milionů obyvatel. V době, kdy jsem se narodil, jich bylo 20 milionů. Letos počet Egypťanů překročil 94 milionů – jen od roku 2000 stoupl o bezmála 40 procent. Úrodná delta Nilu se ale nezvětšila a nijak výrazně nestoupl ani průtok vody Nilem. Jak tedy může Egypt uživit takto explozivně rostoucí populaci?

Odpověď je jednoduchá a jednoznačná: Nemůže. Egypťanů utěšeně přibývá jen díky stále většímu dovozu obilí z několika málo zemí, které ho zatím produkují s přebytky. Už před deseti lety dovážel Egypt více než polovinu všech potravin potřebných k obživě obyvatelstva. Jenže před deseti lety bylo Egypťanů „jen“ 75 milionů a od té doby přibylo skoro 20 milionů dalších hladových krků. Takže dnešní závislost Egypta na dovozu potravin je kolem 70 procent, ne-li vyšší.

Na dovoz potravin potřebuje Egypt peníze. Hodně peněz. Avšak zahraniční příjmy Egypta nejenže nerostou, ale naopak klesají. Po čtyři desetiletí až do roku 2010 měl Egypt příjmy z vývozu ropy, ale vytěžení jejích ložisek a růst domácí spotřeby jako logický důsledek explozivního růstu populace znamenal, že od roku 2011 musí Egypt dovážet i ropu. Podobný byl vývoj u plynu – i ten už musí Egypt dovážet.

Příjmy z turismu v rekordním roce před „arabským jarem“ 2010 činily 12,5 miliardy dolarů. V roce 2014 klesly o 40 procent na 7,5 miliardy. Navzdory dostavbě nového úseku Suezského průplavu, který byl otevřen s velkou pompou v létě 2015, příjmy egyptské vlády z kanálu v důsledku rozvoje globálního obchodu klesly.

Egyptská libra ztratila jen v průběhu uplynulých dvou let 50 procent své hodnoty. Odráží se to v cenách všeho a zejména potravin. Podle oficiálních údajů egyptského statistického úřadu byla inflace v září 2016 14%, v srpnu 15%… Takových egyptských ran je dnes mnohem více než v Bibli.

Ptáte se, jak se Egypt a vojenská vláda generála Sísího stále drží nad vodou? Jako mnozí jiní: zadlužováním a díky pomoci od jiných zemí. Expert z Exeterské univerzity Omar Ashour říká, že celá ekonomická strategie Sísího vlády spočívá ve shánění rozvojové pomoci. Potvrzuje to i analytik Wafik Moustafa, když konstatuje, že Sísího vláda získala od uchopení moci pouze ze zemí Perského zálivu pomoc ve výši 50 miliard dolarů. To je pro srovnání více než polovina hrubého domácího produktu Slovenska.

Ani to ovšem nestačí a Moustafa dodává: „Ale v Egyptě to v důsledku korupce není vidět. Je nedostatek cukru, mouky, potravin. Všude je chudoba a myslím si, že velmi brzy budeme mít v Káhiře hlad…“ Mnozí analytici říkají, že není otázkou zda, ale kdy dojde v Egyptě k dalšímu povstání a revoluci. „Nikdo neví, kdy se tak stane, zda za několik měsíců nebo let, ale Egypťané se sociálně blíží k bodu zlomu,“ dodává Mohamad Elmasry z Institutu pro vyšší studia v Dauhá.

Proč bychom měli pozorně sledovat vývoj v Egyptě? Mimo jiné proto, že z pětimilionové Alexandrie je to na řeckou Krétu jen zhruba 500 kilometrů a z dvanáctimilionové Káhiry je to po souši jen o 200 kilometrů dál. Pokud Evropu v roce 2015 politicky rozházel jeden milion migrantů ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu, co s ní – zvlášť pokud zůstane nepřipravená – udělá migrační vlna z hladovějícího Egypta?

Egypt je nejlidnatější arabská země. Jeho destabilizace a hospodářský kolaps uvedou do pohybu nejen velkou část Egypťanů, ale otřesou i ostatním arabským světem. Na jeho hranicích leží například Saúdská Arábie, největší světový vývozce ropy. Pravděpodobnost, že by se kolaps Egypta nepromítl i do zhoršení bezpečnostní situace v ropné monarchii, je hraničně blízká nule. Egypt přitom není zdaleka jediná země s explozivně rostoucí a zbídačenou populací: Počet Etiopanů stoupl od roku 2000 o 55 procent a šplhá ke 103 milionům, počet Nigerijců stoupl o 51 procent a blíží se k 190 milionům. Seznam podobných zemí nebere konce.

V roce 2015 bylo heslem dne „Nikdo to nemohl očekávat“. Byla to lež – co jiného se dalo očekávat? Ale řekněme, že to byla lež pochopitelná a relativně přijatelná od politiků tradičně zahleděných do vnitrostátních a vnitroevropských problémů, témat a kšeftů. Rok 2015 s jeho milionem migrantů byl darem, který dal Evropě šanci připravit se na události za blízkým horizontem. Pokud se kontinent po kolapsu Egypta či jiných přelidněných zemí znovu propadne do zemětřesení trpkých politických sporů, filozofických debat a improvizací jako v roce 2015, už to nebude relativně nevinná omezenost, ale hrubé selhání evropské politiky.

Konference v Bratislavě zmiňovaná na začátku článku naznačuje, že k takovému selhání může vývoj směřovat. Na otázku „Co uděláte, když zkolabuje 94milionový Egypt?“ odpověděla hlubokým mlčením. Toto mlčení je i hrubým selháním slovenského předsednictví Rady EU.

Autor je slovenský publicista a bývalý politik.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner