
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) FOTO: Ministerstvo práce a sociálních věcí / se souhlasem
FOTO: Ministerstvo práce a sociálních věcí / se souhlasem

ROZHOVOR / Jsem přesvědčen, že pokud revizi sociálních dávek uděláme správně, jak jsem popsal, společnosti se to vrátí. Více lidí začne pracovat, sníží se šedá ekonomika a nastavíme jasná pravidla i pro rodiče. Aby další generace nebyla ztracenou generací, říká ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví také o novele zákoníku práce, hodnotí vládu Petra Fialy (ODS) a popisuje kampaň do sněmovních voleb.
Co je smyslem revize sociálních dávek? Proč jste se rozhodl je měnit?
Tím základním cílem je po třiceti letech změnit systém tak, aby byl zaprvé motivační – aby lidé měli důvod jít legálně pracovat. Chceme ho zároveň zjednodušit, aby byl opravdu dostupnější pro ty, kteří pomoc skutečně potřebují. Také chceme jasně nastavit principy, že kdo má zdravé ruce, nohy a hlavu, ten by měl pracovat nebo se rekvalifikovat. A pokud ani jedno z toho není možné, měl by alespoň vykonávat veřejnou službu. Ale není možné, aby někdo jen tak ležel doma s nohama na kanapi. Zároveň chceme, aby rodiče byli motivováni chovat se zodpovědně, starat se o to, aby jejich děti chodily do školy a získávaly vzdělání.
To jsou hlavní důvody, proč jsme se do toho pustili. Nešlo o žádnou finanční úsporu. Jasně říkáme, že výsledek může znamenat i vyšší výdaje pro ten systém. Ale jsem přesvědčen, že pokud to uděláme správně, jak jsem popsal, společnosti se to vrátí. Více lidí začne pracovat, sníží se šedá ekonomika a nastavíme jasná pravidla i pro rodiče. Aby další generace nebyla ztracenou generací.
Je cílem také omezit přístup k dávkám těm, co je zneužívají?
Bavíme se opravdu o zneužívání, ne o porušování podmínek zákona. Jde o principiální zneužívání v tom smyslu, že člověk, který by se mohl uživit vlastní prací, to nedělá, protože mu to systém umožňuje. V některých situacích ho k tomu dokonce motivuje. Může pro něj být výhodnější být doma, nepracovat vůbec, a čekat na dávky od státu.
Takže ano, na tyto lidi cílíme tou změnou a říkáme jasně: pokud nejsi zranitelná skupina a jsi v produktivním věku, měl bys pracovat. Pokud nepracuješ, nemůžeš očekávat podporu.
K návrhu se objevila kritika některých politiků, odborníků a organizací. Budete na to nějak reagovat a třeba návrh upravovat?
Na návrhu jsme pracovali téměř dva roky a věnovali jsme velkou pozornost analytické přípravě i propočítávání dopadů. Ve zprávě jasně uvádíme, že u jedné třetiny lidí podpora vzroste, u jedné třetiny zůstane stejná a u jedné třetiny klesne – pokud nezmění své chování a budou se nadále chovat jako dosud.
Diskuse ale přinesla některé nové podněty, kterým jsme se detailně věnovali. Na základě toho jsme se rozhodli upravit některé parametry, například rozšířit záběr zranitelných skupin. Chceme poskytnout větší podporu rodičům na mateřské nebo rodičovské dovolené. To tam ještě změníme.
Jak budou lidé prakticky o tu „superdávku“ žádat?
Počítáme s tím, že superdávka bude plně digitalizovaná. Samozřejmě bude možné o ni požádat i fyzicky na úřadu práce, ale člověk, který má počítač, telefon nebo tablet, si ji bude moci snadno vyřídit online přes klientskou zónu Jenda – podobně jako se dnes žádá o rodičovský příspěvek.
Se souhlasem žadatele si stát sám dohledá všechny potřebné údaje a velmi rychle mu sdělí, zda na podporu má nárok, a pokud ano, rychle mu ji doručí. Celý proces tak bude rychlejší a jednodušší.
Dnes se například stává, že člověk žádá o dvě dávky, ale neví, že má nárok na další dvě, nebo neodevzdá všechny potřebné dokumenty a tím pádem z podpory vypadne. To je problém, zvlášť pokud má doma malé děti. Kvůli tomu pak někdy dochází i k odebírání dětí z rodin, což stojí další peníze jinde v systému – a hlavně to vede k nešťastným příběhům rodičů a dětí. Tímto opatřením takovým situacím předejdeme.
Odkdy budou změny platit? Protože už se objevily informace, že návrh nabírá zpoždění.
Od začátku jsme počítali s tím, že revizi rozjedeme v praxi v letošním roce. Teď čekám, jak zvládneme druhé čtení na začátku února. Nevylučuji ale případný posun ze začátku července na září nebo říjen.
Nečekáte obstrukce opozice? Nehrozí další zpoždění?
Musím ocenit opozici, že k superdávce přistupuje poměrně konstruktivně. Intenzivně jsme s nimi jednali a na rozdíl od důchodové reformy o tato jednání skutečně stáli. Mají detailní informace, opakovaně jsme jim vysvětlovali souvislosti. I když mají dílčí výhrady, z veřejných vyjádření a diskusí ve sněmovně je patrné, že změny podporují. Navíc superdávka řeší i byznys s chudobou, což je další důležitý aspekt.
Zároveň je nyní ve sněmovně z vašeho resortu i novela zákoníku práce. Ta mění například podporu v nezaměstnanosti, proč tohle měníte?
Zákoník práce je zastaralý, pochází ještě z 60. let a dosud byl upravován jen kosmeticky. Chci ho změnit tak, aby podporoval ekonomický růst a zároveň větší flexibilitu pracovního trhu. Česká republika má jednu z nejnižších flexibilit v rámci OECD.
Zároveň chci, aby byl systém bezpečný. Proto jsem tento týden předložil návrh na úpravu podpory v nezaměstnanosti. Člověk, který se rozhodne změnit práci, musí mít jistotu, že pokud se mu přechod nepovede hned, neupadne do chudoby. Pro ty, kteří budou podporu potřebovat, bude v prvních dvou až třech měsících činit 80 % předchozího výdělku až maximálně 80 % průměrné mzdy. Dnes je průměrná podpora v nezaměstnanosti jen 11 tisíc korun, což pro lidi, kteří předtím roky pracovali, znamená obrovský propad. Střední část podpory necháváme na stávající úrovni a poslední třetinu zkracujeme. Měníme i ochranu podle věku – více ochráníme lidi v předdůchodovém věku. To reaguje také na důchodovou reformu.
Zároveň se tato vyšší podpora nebude týkat těch, kteří chodí na úřad práce několikrát do roka. To je potřeba zdůraznit. Podmínkou je, aby za posledních 24 měsíců odpracovali alespoň 12 měsíců.
Inspirovali jsme se dánským modelem, který je ještě velkorysejší a nefunguje tam výpovědní doba. Ale díky správně nastavené podpoře nezaměstnanosti tam systém funguje bez sociálních problémů a zároveň pomáhá ekonomickému růstu.
Rozruch vzbudil návrh TOP 09 a ODS na výpověď bez udání důvodu. Vy jste proti tomuto návrhu, bavili jste se o tom v koalici? Věděl jste, že ten návrh strany podají?
Slyšíme to už dva roky, že se to chce podat. Myslím, že je to ukázka rozdílností našich stran. Za mě, když se podívám na problém na trhu práce, kde je ta příčina, raději to řeším redesignem podpory zaměstnanosti než zaváděním výpovědi bez udání důvodu. Pokud správně nastavím redesign, který jsem před chvílí popsal, tak člověk, který cítí, že mu v práci není dobře, že na něj šéf nebo majitel tlačí a on je nespokojený, se nebude bát odejít. Normální člověk nechce chodit do práce, kde není spokojený. Ale pokud ví, že může bezpečně změnit zaměstnání a že když se mu to nepovede hned, má měsíc, dva, tři na hledání, udělá to a odejde sám. Proto mi přijde lepší vytvořit systém flexicurity, redesign podpory zaměstnanosti, který jsem navrhl.
Navíc dát výpověď bez udání důvodu a ještě zvýšit odstupné není dobrá cesta pro zaměstnavatele. Novelu jsme opravdu připravovali rok a půl velmi intenzivně. A dnes i zástupci zaměstnavatelských svazů volají po tom, ať se tam tento pozměňovací návrh nedává. Říkají: Je to domluvené, dobře vybalancované. I opozice uznává, že novela zákoníku práce je kvalitní. Tak to nekazme tím, že se tam přidá tento návrh. On sice načtený je, ale podle mého názoru v poslanecké sněmovně neprojde.
Samozřejmě se některé věci nepovedly. Nepředstírám, že bylo vše růžové.
Současná vláda už, dá se říct, finišuje. Jak hodnotíte její práci v tomto volebním období?
Mám srovnání, jsem ve vládě osmým rokem. Můžu srovnávat s vládou Bohuslava Sobotky, když jsme přišli po krizovém období 2008–2012. Troufnu si říct, že tahle vláda udělala obrovské množství dobré práce. Zvládla velké krize – příchod uprchlíků, dopady války na Ukrajině, energetickou krizi, předsednictví v EU, bezpečnostní i migrační situaci. Byla stabilní a odpracovala to, co měla. Vrátila renomé České republiky v zahraničí.
Samozřejmě se některé věci nepovedly. Nepředstírám, že bylo vše růžové. Byl bych rád, kdybychom například ve školství dokázali udělat víc, větší reformy, které si zaslouží. Bohužel když se na resortu vymění tři ministři, tak je to pro něj fatální.
Z pohledu mého resortu jsme splnili to, co jsme si vytkli – buď už máme hotovo, nebo finišujeme a dotahujeme. Máme zákony ve sněmovně, nabíhá digitalizace, ve které jsme nejlepší v zemi. Málokdo to čekal na začátku. Snížili jsme počet úředníků o dva tisíce, což jsem slíbil a splnil. Revize dávek, zákoník práce, důchodová reforma – to jsou věci, do kterých se třicet let nikdo nepustil, protože jsou to těžká témata. A my jsme řekli, že to je potřeba.
Nejsem alibista, nejsem politik, který schovává hlavu do písku. Abych jen rozdával úsměvy, dělal kosmetické změny a říkal si, že je to lepší, nikdo vás nehejtuje, sedíte v teplíčku, a ještě to třeba v očích veřejnosti máte nejlepší. Ale já jsem tady od toho, abych odpracoval něco, co ten stát potřebuje.
Kdo někdy řídil firmu, ví, že pokud má být úspěšná, musí občas udělat reformní kroky, které bolí. Stejné je to se státem. Pokud chceme mít zdravé veřejné finance a dobrou ekonomiku, musíme přijmout i nepopulární opatření. A my na MPSV jsme měli odvahu je udělat.
Proč se ty výsledky, které jste jmenoval, neodrážejí v průzkumech a v důvěře kabinetu, která je nízká?
Já vždycky říkám, že nejlepší průzkum jsou volby. Tam ať nám lidi opravdu vystaví vysvědčení té práce.
Takže na předvolební průzkumy nekoukáte?
Jsem v politice od roku 2010 a průzkumy mě nikdy netrápily. Nepodceňoval jsem je, ani nepřeceňoval. Důležitý je výsledek voleb.
V tomto posledním roce se vládní koalice snaží prosadit některé kontroverzní návrhy nebo návrhy, které nejsou příliš populární. Týká se to třeba platů politiků nebo poplatků za veřejnoprávní média. Je podle vás dobře, že to vláda nechala až do toho posledního volebního roku? Neměla to řešit už dřív?
Nejde všechno stihnout za první dva roky. Navíc v situaci, kdy jsme od roku 2022 čelili dopadům války na Ukrajině. Já samozřejmě nejsem nadšen z toho, že některá témata nám přepadávají do tohoto roku, ale je také potřeba říct, čím to je.
To, co se děje poslední tři roky ve sněmovně, je úplně absurdní. Já vím, že někdo řekne, že se to vyřeší změnou jednacího řádu, ale ani to některé věci nevyřeší. Někteří lidé – a jsou to v zásadě pouze dvě osoby, Andrej Babiš a Tomio Okamura, ostatní jim jen přicmrndávají – se chovají úplně jako smyslů zbavení. A nepřijde jim to samotným blbé, trapné, necítí se jako idioti, když mluví 8, 9, 10 hodin. Takže to samozřejmě způsobuje, že některé věci se v čase posouvají.
Ještě bych se vrátil k té předchozí otázce o důvěře. Myslím si, že volič, který nás volil před čtyřmi lety, na nás může být v některých momentech naštvaný, může říct: „Hele, tady jsem si to představoval jinak.“ A jasně, do určité míry s ním souhlasím a chápu ho, protože vidím – jsem realista –, že jsou věci, které se nám nepovedly.
Na druhou stranu jsou věci, které jsme slibovali a které jsme udělali. Pak jsou věci, o kterých jsme vůbec nemohli mít tušení, že přijdou. A popasovali jsme se s nimi safra dobře, třeba jako jedni z nejlepších v Evropě. Třeba to, jakým způsobem jsme přistoupili k Ukrajině, jaké tam dnes máme renomé, stejně tak i v Izraeli. A to jsou věci, které mají obrovský přesah na roky a roky, na generace dopředu.
Takže volič může být vůči nám kritický. Ale zároveň si může říct: „Hele, nejsou dokonalí, udělali chyby, ale když jim tu důvěru dám znovu, tak jsou to lidi, kteří se za prvé dokážou poučit, ale za druhé mám jistotu, že nepůjdeme cestou Slovenska.“ Andrej Babiš se dneska může snažit distancovat od slovenského vývoje, ale je to člověk, který Roberta Fica vždycky podporoval ve volbách. Teď tady chodí a říká, že se nemá mluvit do slovenské politiky. Vždyť on tu podporu přímo explicitně dal Ficovi. Opakovaně ho tu roky hájí. A nepřímo politici ANO i SPD kryjí vývoj na Slovensku a omlouvají ho. Nepřímo říkají, že je to vlastně v pořádku. Včetně důsledků paktování se s Putinem, posilování Ruska a Číny v Evropě.
A volič si může vybrat: Chci takovou zemi? Chci takový chaos, nepořádek, ohrožení demokracie, svobody slova, jako se dnes děje na Slovensku? Chci poslouchat, že se tu plánuje státní převrat? Vždyť teď už normální člověk musí vidět, že Fico je blázen. A tady máme Andreje Babiše a SPD, kteří mu tak potichu říkají: „To je ten politik, to je náš kámoš, ten Fico s Orbánem.“
A teď si musíme vybrat, co chceme. Žádný politik ani žádná strana není dokonalá. Vždycky se stanou chyby. Nejde splnit úplně všechno, protože nikdy nevíme, co se za ty čtyři roky stane.
Jak tohle chcete komunikovat, jak o tom budete přesvědčovat voliče?
Já se to snažím stavět hodně na svém osobním příkladu. Šel jsem na resort, který je nepopulární a strašně těžký. Šel jsem do toho s tím, že jsem poskládal kompetentní tým. Děláme a doručujeme věci, které jsme slíbili – efektivní, digitalizovaný stát. Děláme klíčové reformy. A když nám lidé dají – mně a mým kolegům, kteří dneska tu zkušenost taky už mají – šanci pro příští volební období, tak rozhodně mohu říct, že to volební období bude ještě lepší.
Já mám v téhle vládě jednu obrovskou výhodu, jsem služebně nejstarším členem. A kdybych neměl rozcvičku čtyři roky předtím na ministerstvu zemědělství, tak bych vlastně nikdy nebyl schopen podat takový výkon, jaký podáváme teď se svým týmem. Protože jsem od prvního dne věděl, co mám dělat, jak to mám dělat a jak se vyvarovat chyb, které jsem udělal předtím. A politika prostě nejde dělat bez chyb. Otázka je, jestli se na ně podíváme a řekneme si, že byly přiměřené, neúmyslné, anebo jestli tam máme někoho, kdo je neschopný a líný.
Jak bude tedy vypadat kampaň SPOLU?
Snažím se, abychom dělali kampaň, která bude víceméně pozitivní. Samozřejmě je potřeba složit účty – říct, co jsme slibovali, co jsme udělali, jaké jsou výsledky. Pak musí být vize – co chceme dělat dál, kam chceme vést tuto zemi. A k tomu musí být i silná emoce. Emoce v tom smyslu, co volič může získat, když nás bude volit, ale i co může ztratit, když bude volit někoho jiného. A kam tato země může směřovat, pokud by tady vládlo ANO, SPD, nebo třeba komunisté s Kateřinou Konečnou, nebo Motoristé Václava Klause.
Vy jste jako jeden z členů vlády také na sociálních sítích včetně TikToku. A v té debatě o tom, zda na Tik Tok jít, zaznívalo, že je potřeba reagovat tam na opozici. Protože ta na ní má velké publikum. Jak tedy budete se sociálními sítěmi pracovat a nenechala si vláda v tomhle ohledu nějakým způsobem „ujet vlak“?
Já jsem na sociálních sítích aktivní už někdy od roku 2009. Působím na Facebooku, na Instagramu, Twitteru a LinkedInu. A teď jsem od loňského roku přidal i TikTok. Takže není to tak, že bych sociální sítě ignoroval – na těch ostatních platformách mám docela slušný počet sledujících i slušný zásah.
Na TikTok jsme šli pozdě, to uznávám. Ale zase – sociální sítě nejsou všechno. Já je vůbec nepodceňuji, jsou dnes extrémně důležitou součástí kampaně, ale třeba v amerických volbách byly jedním z klíčových prvků kampaně podcasty. Takže se snažím komunikaci diverzifikovat, včetně osobního kontaktu.
Jsem každé pondělí v regionu, každý týden mám veřejnou debatu, chodím do hospod, do měst, do malých i menších vesnic – a to je také obrovská síla. Lidé, když si na vás můžou „sáhnout“, když s vámi můžou mluvit, tak je to něco úplně jiného. Takže se nevyhýbám žádné formě kontaktu, a takhle by to měl dělat každý politik. V okamžiku, kdy se bojíte jít mezi lidi, jste v politice skončili. Takový politik nemůže v politice fungovat.
Já mám zkušenost, že třeba přijdu do hospody a vidím, že už tam lidi sedí a říkají si: „Tak teď mu to nandám.“ Pak skončí debata a oni přijdou, podají ruku a uznají, že jsem je přesvědčil nebo že to, co říkám, dává smysl.