Když jsem si prohlížel fotografii Reuters s očkováním jednaosmdesátiletého britského pacienta jménem William Shakespeare proti novému koronaviru, uvědomil jsem si, kolik symboliky lidského umu, poznání, ale i zápasu s nepřízní osudu i lidskou malomyslností a pochybováním v té zprávě je.
Naděje
Pro miliony či miliardy poutníků dnešním globalizovaným světem přichází s fotografií pana Shakespeara naděje, že se dočkají a přežijí. Pro statisíce přichází vakcína pozdě, na infekci covid-19 již zemřeli. Pro několik případů v mém okolí navíc s trpkým pocitem, že zemřeli předčasně nebo zbytečně v důsledku všeobecného podcenění nemoci, zanedbání včasné obrany nebo na politicky motivované zpochybňování včasné a preventivní obrany proti nemoci a vážnosti jejího globálního šíření.
Stáří jako přítěž
Za jménem historického dramatika je ukryto i mnoho motivů lidské hlouposti a pokleslých mravů. Například u „expertů“ argumentujících tím, že by postižení stejně zemřeli na své vlastní nemoci či v důsledku fyzických handicapů, jako je obezita, nebo na stáří provázející nemoci napadající nervový a mozkový systém. Jde o eticky i civilizačně nepřijatelný argument, který jde proti celé evropské kultuře budování veřejného zdravotnictví. Prošli jsme také iritující debatou o tom, kdo zemřel „s covidem“ a kdo „na covid“, až nás data úmrtí přesvědčila o hlouposti tohoto rozlišení.
Za naši i vaši svobodu! Jaké jsou kořeny polské identity?
V kultovním snímku Matrix je hlavní hrdina vystaven těžkému dilematu: má si vzít modrou pilulku, která mu zajistí, že svět zůstane i nadále ...
číst článek »V civilizačním protisměru
Pro sociologa je ohromující, jak rychle tyto debaty otočily znaménko jednoho z hlavních indikátorů kvality života, o kterou západní civilizace usiluje – délky dožití, prodlužování věku a růstu podílu obyvatel v pásmu nad 70 let. Právě naše země je omračujícím příkladem toho, jak moderní medicína, farmacie i svobodné poměry přidaly dnešním generacím celou dekádu. Ta není jen o aktivním stáří, ale promítá se i do bezmála desetiletého posunu věku narození prvého dítěte ženám/matkám, kterým se rozevřel životní čas pro vzdělání a zahájení profesní dráhy. Přidala se nám dříve neznámá dekáda života po ukončení hlavní profesní dráhy, kterou jsme kdysi záviděli našim západním sousedům, protože mohli cestovat a ze svých důchodů žít déle kdekoli po světě.
Zdraví nebo ekonomika
Poměrně brutální debata o tom, zda zdravá ekonomika, nebo zdravé a bezpečné stáří, byla rychle rozhodnuta přetížením zdravotnictví a jednotek intenzivní péče. Extrémní situace přispěla k pochopení, proč je třeba bránit i rizikové skupiny za cenu omezení ekonomiky. Vykašlat se na zdraví některých nakonec stejně ekonomiku zastaví. Nicméně to, čím byla dříve kvalita života v dlouhověkosti, se citelně posunulo do pásma společenských rizik, zátěží a kvalit podmíněných nezanedbatelnou hospodářskou zátěží.
Školství za časů pandemie: Jaké úkoly nás čekají?
Konec kalendářního roku je často ve znamení bilancování. Jednoznačně nejdůležitější událostí roku 2020 byla pandemie nového koronaviru, která ...
číst článek »Školy jako bariéra
Do protisměru zacílení moderních společností jsme se dostali i v zásadním industriálním posunu v přenesení vzdělání dětí mimo rodinu, do veřejných škol. Tam se pandemie rychle a bezpříznakově rozběhla, a tak bylo nutné školy zavřít a vrátit děti do rodin a k distančnímu vzdělávání. A opět krok, který bezmála zastavil ekonomiku. Tolik proklínané veřejné školství, vzdělávání a výchova mimo rodinu viditelně konstituuje moderní společnosti. Nejen pro rovnější šance dětí a jejich uvolnění z determinace sociálním původem, ale i pro otevřenou a mezigeneračně sociálně prostupnou rodinu, kde mají i oba rodiče a zejména matky své společenské a životní šance k uplatnění. Dnes dost zřetelně vidíme, kolik nerovností v rodinných podmínkách dětí škola překonává a jak různorodě je k tomu vybavena a připravena, kvalifikaci a podmínky učitelů nevyjímaje.
Doma o samotě: kultura a sport bez diváků
Extrémně až existenčně těžký je dopad pandemie na kulturní, společenský a zábavní život, umění, sport a sociální vyžití, od restaurací po víkendové výlety, dovolené, cestování, turistiku, a exotické kulturní zážitky. Nárůst sociální izolace a osamocení, nucené separace rodin a jednotlivců, jsou vůči dosavadnímu způsobu života zcela protisměrné.
Byl Dracula Středoevropan? Jak vznikala „střední“ a „východní“ Evropa
Kolem roku 1800 se překreslují evropské hranice vnitřní i vnější, vždyť Napoleonův heroický imperialismus sjednocuje Evropu a konfrontuje oba ...
číst článek »Home office a kyberneticky, prosím!
Samozřejmostí je i expanze práce z domova, přechod do virtuálního prostoru v poradách, jednáních a přednáškách. Kdo by ještě dnes letěl přes půl Evropy nebo světa na schůzku? Ale kdo by dnes odmítl účast na virtuálních debatách nebo přednáškách z vlastní profese nebo byznysu? Firmy, které se nezačnou rozhlížet po menších kancelářích nebo zaměstnancích z jiných zemí či kontinentů, to budou míst stále těžší.
Neuróza strachu a stresu
V horizontu pouhých dvanácti měsíců pandemie zasáhla, rozbila nebo změnila náš společenský, profesní, hospodářský i sociální život. V jistém smyslu je pandemie hlubším zásahem do společnosti, našich vztahů a způsobu života než do zdravotních poměrů a než si vůbec dokážeme uvědomit. V řadě oblastí mají změny průmět až do subjektivních a emocionálních prožitků, psychologie a změny motivů našeho jednání a každodenního života. Strach o blízké, strach z vlastní nemoci, ze smrti nebo nekontrolovaného sociálního šíření nemoci má samozřejmě neurotizující efekty a dopady, diferencovaně v různých sociálních prostředích a vrstvách.
Strachem vnucená omezení budou mít delší nebo trvalé otisky v naší psychice a chování. Budou dopadat i na sociální vnímání a obavy, že mne druzí nakazí, že chování některých společenství a prostředí je pro mne více nebezpečné a tím latentně nepřátelské. Zde jsme již na pokraji animozit a možných paranoidních nebo antagonických reakcí vůči sociálnímu okolí. U těch, kdo jsou zároveň ohroženi zdravotně a například i ekonomicky a sociálně, jako neúplné rodiny, samoživitelky zbavené šance pracovat a mít plat, mohou být stigmata zcela konkrétní, spočítatelná, materiální a existenční, nevyjímaje společenský propad a vyloučení.
Podvod a mocenská past
Vyklenutý Shakespearův svět by nebyl úplný bez přítomného zla cíleně rozvracejícího poměry a napadajícího zesláblé a zraněné. Ani dramatický motiv zlovůle a záměrného ničení v naší situaci nechybí. Mohutná koncentrace našeptavačů zla v konspiračních teoriích o původu pandemie v kapitalistickém světě a v kybernetizaci života, mezi Billem Gatesem, sítěmi G5 a Georgem Sorosem, i jejich snahou ovládnout nás i svět, dosáhla velké intenzity v podzimních měsících. Konspirace proměňující již tak komplikovanou pandemii do mocenského záměru ovládnutí chování, myslí i organizace společnosti včetně státu, se v našem regionu vnuceně objevily a uchytily v celé společnosti, v mezilidské komunikaci, a především v českých dezinformačních médiích.
Poslední esej Jana Sokola: Kapitalismus, peníze a svoboda aneb V čem se mýlil Karl Marx?
Profesor Jan Sokol, filosof, bývalý ministr školství, někdejší disident a signatář Charty 77, v úterý 16. února 2021 zemřel. Přinášíme proto ...
číst článek »Bombardování bez obrany
Snaha zejména Ruska oslabit nás rozkladem důvěry ve vědu, ve smysluplnost vládních hygienických, regulačních a ochranných opatření a nakonec i ve vývoj, kvalitu a smysluplnost vakcinace penetrovala sociální sítě, komunikaci mnohých věkových a sociálních vrstev a přivedla nemalé množství lidí k nedůvěře a pouličním protestům proti snaze chránit zdraví a životy. Nepřekvapí, že se na této aktivitě svezla některá veřejně známá jména z politiky, zábavního průmyslu a kultury, která změnila a potvrdila pocit mnoha lidí, takže se propadli na úroveň manipulovaných obětí mocenských poměrů, objektů svévole a nesvobody. Jsme objektem útoku a trvalého dezinformačního bombardování a nebráníme se. Nevedeme veřejnost k pochopení situace a k obraně před dezinformacemi, natož před pachateli útoků proti veřejné ochraně zdraví.
Samozřejmě i dezinformace těží z chaosu ve veřejné politice, která sama podlamuje svou důvěryhodnost, stejně jako z oportunismu některých bývalých či budoucích zlatokopů veřejných peněz. Ale nakonec žije především z hlouposti a podcenění celé agendy a ignorování dezinformačních operací na úrovni vlády, odpovědných ministerstev. Vládní exekutiva přetížená zdravotní a materiální agendou ani neregistruje, že jsme objektem nepřátelských operací v základní odhodlanosti a společné potřebě se pandemii bránit. Východní nebo doslova asijská zlovůle postupně změnila hlavní hrozbu pandemie a nemoci na problém naší západní vůle k ochraně před touto nemocí, vytvořila tak hrozbu z nás samých a ze schopnosti naší civilizace používat rozum, vědu a výzkum pro naše přežití.
Lze obnovit zdraví bez důvěry?
Může se zdát, že s vakcinací tyto problémy zmizí, ale to je nejspíše chybná úvaha. Povaha problému není totiž jen zdravotní, ale také společenská, sociální a psychologická. V dnešní situaci nebude vakcína pouhým nástrojem individuální ochrany zdraví, nýbrž nástrojem regenerace a překonání společenských antagonismů, poklesu neurotizace a obnovení důvěry ve společnosti. Vakcinací si každý z nás nejen zvýší ochranu před nemocí, ale otevře cestu k návštěvám koncertů, sportovišť, k plné pracovní aktivitě, k obnovení školní výuky. To vše s předpokladem, že svou imunizací nebudu ohrožovat druhé, stejně jako se postupně takto zabezpečí všichni (nebo alespoň drtivá většina), aby ve společnosti nezůstala enkláva fundamentálních odpůrců a potenciálních nositelů dalších rizik, mutací, onemocnění a zdravotní i sociální „infekce“. Vakcína není jen zdravotní nástroj, ale také nástroj obnovení solidarity ve značně narušené a rozbité společnosti, kterou potřebujeme revitalizovat stejně jako zdraví i ekonomiku.
Kniha rozhovorů s Miroslavou Němcovou. Kupte si knihu První dáma české politiky
Spolek Free Czech Media ve spolupráci s deníkem FORUM 24 vydal již čtvrtou knihu. Její autorkou je Johana Hovorková a publikace se jmenuje ...
číst článek »Elity a „elity“
Nebudu v tomto kontextu rozebírat význam odolnosti nebo „srabáctví“ některých veřejných činitelů. Ale formuluji zde základní tezi v tom smyslu, že kdo si ve veřejném životě nepřipustí právě prvek solidarity a nezbytné důvěry, který vakcína proti covid-19 nabízí, nemá již dále ve veřejném životě co dělat. Doufejme, že takových „postav s dýkou“ za pomyslným shakespearovským závěsem bude minimum a dokážeme se jim ubránit. Největší slabinou vládní exekutivy v celé krizi by byla neschopnost anticipovat a číst budoucí vývoj z dat, nerespektovat je a nekonat s kvalifikovanou vizí, nýbrž s politickým děsem z blížících se voleb v zádech.
Vakcinací budeme obnovovat nejen zdraví, ale základní důvěru sami v sebe, ve spolupráci celé společnosti napříč generacemi i sociálními třídami. Jsme na to připraveni? Snad ano…
PhDr. Ivan Gabal je sociolog, v roce 1989 patřil k zakladatelům Občanského fóra, založil a vedl Odbor analýz Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla (1991–1992), zasedal v Poslanecké sněmovně PČR (2013–2017, za KDU-ČSL), zabývá se analýzou praktických problémů ve veřejném i soukromém sektoru a jejich řešením.
