Sajf al-Islám Muammar al-Kaddáfí, syn libyjského diktátora Muammara Kaddáfího. FOTO: ČTK/AP/Ammar El-Darwish
FOTO: ČTK/AP/Ammar El-Darwish
Sajf al-Islám Muammar al-Kaddáfí, syn libyjského diktátora Muammara Kaddáfího, který byl v roce 2011 svržen a zabit povstalci, poskytl první rozhovor po šesti letech. Zpravodaji New York Times se podařilo Sajfa Kaddáfího zastihnout na předměstí severozápadního města Zintán a zeptat se ho na jeho plány na návrat do libyjské politiky.
O tom, jak vlastně Kaddáfí junior přežil, když mu po zajetí hrozila poprava, a jaké má velkolepé plány, referuje na základě onoho interview BBC.com.
Před deseti lety to pro Sajfa skutečně nevypadalo dobře. Jeho konvoj byl přepaden a diktátorův syn, který svého otce aktivně podporoval od samého počátku povstání, byl zajat malou skupinou povstalců. Jenže z těchto lidí se nakonec paradoxně dnes stali jeho spojenci. Výsledky libyjské revoluce je neuspokojily.
„Dokážete si představit, že lidé, kteří mě zajali, jsou nyní mými přáteli?“ říká Sajf Kaddáfí.
Diktátorův syn má politické ambice. „Libyi čekají v prosinci nové volby, první od občanské války, kterou vede OSN uznaná vláda v Tripolisu s jednotkami libyjského armádního generála Chalífy Haftara. Hlasování bylo několikrát odloženo. V roce 2018 chtěl Sajf Kaddáfí kandidovat za Libyjskou lidovou osvobozeneckou frontu, ale v nedávném rozhovoru výslovně neřekl, že bude v prosinci kandidovat.
„Znásilnili zemi, je na kolenou. Bez peněz, bez jistoty, bez života. Zajeďte na čerpací stanici – naftu tam nenajdete. Vyvážíme ropu a plyn do Itálie, osvětlujeme polovinu země a doma často nemáme žádné světlo. Není to jen porážka, je to fiasko,“ říká syn plukovníka Kaddáfího o revoluci z roku 2011.
Kaddáfího syn je v Libyi dnes brán vážně. Jeho stoupenci se od poslední občanské války podílejí na jednáních o sestavení vlády a zatím se jim podařilo obejít všechna pravidla, která by Sajfovi bránila v kandidatuře na prezidenta.
„On sám se zdá být odhodlán se o to pokusit. Během rozhovoru si odmítl nechat vyfotografovat celou tvář a požádal, aby byl fotografován pouze z profilu. Na otázku, jak to vysvětlit, odpověděl: ‚S libyjským lidem jsem nebyl deset let. Musíte se vracet pomalu jako při striptýzu. Musíte si s nimi trochu pohrát.'“
Je tu ale pořád ještě jistá potíž na mezinárodním poli. Mezinárodní trestní soud v Haagu chce Sajfa Kaddáfího soudit za zločiny proti lidskosti a libyjský soud ho v roce 2015 odsoudil k popravě. Pro USA, které vedly libyjskou kampaň, jež svrhla Sajfova otce, by návrat Kaddáfího dynastie znamenal újmu na pověsti. Rusku, které se v Libyi angažuje, by to nejspíš nevadilo.
Před válkou v Libyi považoval Západ Sajfa Kaddáfího za nejlepšího kandidáta na liberální reformu v Libyi. Žil v několika západních zemích včetně Británie, stýkal se s pokrokovými politickými analytiky a tvrdil, že jeho země potřebuje demokracii. Když se však začali bouřit první libyjští povstalci, Kaddáfí se rozhodně postavil na stranu svého diktátorského otce. Dnes Kaddáfí podporuje myšlenky svého otce, jeho proslulou „Zelenou knihu“ považuje za důležité dílo a dokonce prý v ní mají původ všechny moderní západní myšlenky.
