Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/kirill_sobolev
FOTO: Pixabay/kirill_sobolev
Pořádání olympijských her opouští původní myšlenky olympismu. Vrcholový sport není jen nástrojem komerčních zájmů a velkého byznysu, nezřídka slouží i politickým a mocenským ambicím těch, kteří chtějí jeho prostřednictvím demonstrovat svoji sílu a apetit ovládat jiné. Beze zbytku to platí pro pořádání i některých největších sportovních akcí posledního období, olympijské hry nevyjímaje. Byli jsme toho svědky již v roce 2008 při letních OH v Pekingu či zimních v ruské Soči v roce 2014. V obou případech šlo o megalomanské přehlídky autoritativních režimů. Úspěchu bylo podřízeno vše. O porušování lidských a občanských svobod se raději cudně mlčelo.
Další podivné olympijské hry jsme zažili letos. Své by o tom mohli vyprávět někteří naši sportovci, a nejen oni. Japonsko se připravovalo dlouho a pečlivě, ale vzhledem k aktuální pandemické situaci si pořádání olympijských her nepřála většina obyvatel pořádajícího Tokia. Na nádherných (a jistě velmi drahých) sportovištích nemohli být diváci. Sportovci žili v izolovaných bublinách od jednoho testu k druhému. Nemohli se potkávat. Někteří strávili značnou část pobytu ve stresující karanténě. Děsivé ztráty pořadatelů částečně zachraňovaly televizní přenosy.
Zdá se, že Tokio 2021 bylo jen předehrou toho, co nás čeká od 4. února 2022 v čínském Pekingu. Ten den budou na Pekingském národním stadionu pro 80 tisíc diváků (Ptačím hnízdě) zahájeny zimní olympijské hry. V žádném malebném horském středisku, ale v hlavním městě mocné říše, které má 21 milionů obyvatel a leží v průměrné nadmořské výšce 63 metrů. Za absurditu lze považovat i to, že další covidová olympiáda se bude konat v zemi, odkud se dnešní globální pandemie rozletěla do celého světa.
Všichni účastníci budou muset být plně očkováni, jinak je čeká přísná třítýdenní karanténa. Všichni budou denně testováni. Budou přísně izolováni ve svých bublinách, odkud budou mít vstup jen na sportoviště, ubytování a stravování. Žádné další kontakty nebudou možné. Na rozdíl od Tokia bude pekingská olympiáda i s diváky – s malým dovětkem: diváci budou jen z Číny, a to ti, kteří projdou přísnou nejen covidovou kontrolou. Lyžařské disciplíny se odehrají v pohořích s vrcholy nad dva tisíce metrů.
Čína má za sebou letošní mohutné oslavy 100. výročí od založení Komunistické strany Číny. Hlavní proslov měl na slavnostní přehlídce na náměstí Nebeského klidu 1. 7. 2021 generální tajemník KSČ, čínský prezident a předseda ústřední vojenské komise ČLR Si Ťin-pching. Ještě před tím nadšený lid zpíval ve sboru, že socialismus je dobrý a bez komunistické strany by nebyla Čína. Si Ťin-pching řekl, že Čína je prosperující společnost. Každý, kdo by se odvážil zasahovat do vnitřních záležitostí Číny, si rozbije hlavu o velkou ocelovou zeď, kterou ukovalo 1,4 mld. Číňanů. Komunistická strana má více než 90 mil. členů a ovládá v Číně vše a všechny, včetně těch, kteří s její mocenskou autoritativní politikou nesouhlasí či patří mezi utiskované minority.
Čína má ambici být hlavní světovou mocností 21. století. Vyváží svoji produkci do všech koutů světa, je největším světovým věřitelem. Posiluje v mnoha oblastech a můžeme si být jisti, že to na své olympiádě bude chtít všem dát najevo. Pro úspěch udělá doslova cokoliv. Světová sportovní komunita poslouží jako stafáž velkolepé demonstraci síly všemocné východní říše.
Pierre de Coubertin popsal svoji olympijskou vizi ve svém díle Antický ideál, kde píše o symbióze tělesné krásy a duchovní dokonalosti. Co by asi říkal na dnešní megalomanské OH? Olympijská charta obsahuje i požadavek rovnoprávnosti všech sportovců bez rasové, politické a náboženské diskriminace a také požadavek demokracie a internacionalismu. OH by měly být prostředím pro sbližování národů. Opravdu jím bude pekingská covidová olympiáda jen s čínskými diváky? Má taková akce vůbec nějaký odůvodněný smysl?
Není na čase vzít covidové vykolejení z normálu jako memento? Ubrat, pokorně se vrátit ke kořenům. Minimalizovat tlaky peněz, politiky a poslechnout odkaz předků, stavět na solidaritě, sounáležitosti, respektu ke slabším a úctě k přírodě. Olympiáda přece není o tom, kdo si umí lépe načechrat peří. Tedy neměla by být.
