Má Katalánsko šanci být někdy samostatné? Bylo by životaschopným státem? Proč by vlastně nemělo vzniknout? Na příkladu této „potížistické provincie“ v očích jedněch, nebo „utiskovaného národa“ v očích druhých můžeme my nezainteresovaní pozorovat, jak přitažlivá je síla národního státu v době globalizačních tendencí 21. století. Ale možná ještě víc: jakou šanci na přežití mají ideje státního celku, který jako čistě „národní“ lze definovat s obtížemi, protože se na tom jeho obyvatelé prostě neshodnou.

Co se týče katalánské samostatnosti, tak „ten problém není sporem mezi Katalánskem a Španělskem, jako by byly homogenními nositeli již neredukovatelné identity, ale sporem mezi samotnými Katalánci“, napsal v eseji Katalánec, Španěl, Evropan a současný šéf unijní diplomacie a někdejší ministr zahraničních věcí Španělského království Josep Borrell, publikovaném v knize Naslouchej, Katalánsko, naslouchej, Španělsko s podtitulem Čtyři hlasy pro porozumění a proti odtržení (Ediciones Península, Barcelona 2017).

Kniha se objevila na pultech v září 2017. Prvního října toho roku zasáhly španělské policejní jednotky silou proti referendu o samostatnosti Katalánska. Mediálním obrazem onoho 1. října 2017 byli španělští policisté, kteří bijí civilisty ve volebních místnostech, odnášejí volební urny, v extrémních případech střílejí do demonstrantů gumovými projektily nebo je vláčejí po zemi. K excesům skutečně došlo, ale jen ojediněle, většinou mohli zájemci svůj hlas do urny vhodit bez větších problémů. Televizní štáby pochopitelně chtěly reportovat z míst, kde se tlouklo hlava nehlava.

Na to, jak byl ovšem policejní zásah mediálně i politicky zpackaný, se podařilo tehdejšímu španělskému premiérovi Marianu Rajoyovi dostat vlády evropských i neevropských zemí na svoji stranu. Téměř všichni, včetně představitelů EU, jen vyzvali k pokojnému řešení „čistě vnitropolitického španělského problému“.

Státní převrat ano, či ne?

Referendum z 1. října 2017 dopadlo podle očekávání. Přes 90 % hlasujících bylo pro „nezávislé Katalánsko ve formě republiky“, jenže k urnám se dostavilo pouhých 43 %…